Nervozitu zahnal chlapský vtip
Jaké jste dostal pokyny od trenéra Karla Jarolíma?
„Měl jsem hrát hodně jeden na jednoho, nebát se soubojů a využívat své rychlosti. Šlo to dobře. Nervozity jsem se zbavil na lavičce, Honza Vorel mi tam vyprávěl jeden chlapský vtip, tak jsem se zasmál, když se směju, nejsem nervózní. Vyprávět ten vtip ale nemohu.“
Kdy jste se vůbec dozvěděl, že máte jít k áčku?
„V pátek na tréninku béčka jsem se dozvěděl, že se budu připravovat s áčkem, v sobotu jsem byl na předzápasovém tréninku. Nečekal jsem, že se dostanu na hřiště. Jsem moc rád, je to nádherný pocit. Vždycky jsem se na děkovačku s fanoušky díval jen v televizi a říkal jsem si, že to musí být paráda, teď jsem to zažil, je to opravdu příjemné.“
Myslíte, že vám trochu pomohly branky, které jste v poslední době nastřílel v dresu béčka?
„Je to možné, já jsem ale těch gólů zase tolik nedal, byly to moje první tři branky v ČFL. Musím říct, že se mi individuálně začalo dařit až v zápase proti Střížkovu, pak proběhly dva zápasy s Krčí a Prachaticemi. Možná že mi právě tahle dvě utkání pomohla.“
Mohl byste se představit našim fanouškům, kde jste začínal s fotbalem?
„Začínal jsem v sedmi letech na Hájích, rok jsem hrál na Žižkově, do Slavie jsem přišel v C-dorostu. Na Slavii byl mým prvním trenérem pan Mišovec, pak pan Šrámek, pan Nečas a po něm už pan Kozel. Udělám všechno pro to, aby to teď byl také pan Jarolím.“
Stihnul jste dát vědět přítelkyni nebo rodičům, že nastoupíte? Byli na stadionu?
„Volal jsem rodičům, ale říkal jsem jim, že asi ještě nenastoupím. Dívali se na televizi, nahrávali si to.“
Mohl jste dát třetí branku, co vaší střele scházelo?
„Střela šla trochu ven, brankář ji ale stejně vytáhl na roh. Možná jsem mohl jít ještě sám, pravý obránce Příbrami už nemohl, mohl jsem jít přes něj. Snad jsem si to schoval na příště, jsem hlavně rád, že jsem si odbyl premiéru ve vítězném zápase.“