Medailisté mají do soboty volno
„Bylo to příjemné se zase vidět s kluky a popovídat si, i když napřed nám musel fyzioterapeut Dan Sobotka půlku kabiny představit,“ popsal setkání Petr Janda.
„Přivítal nás také trenér a poblahopřál nám k velkému úspěchu,“ dodal slávistický záložník. O svém dalším programu měl jasno. „Musím se prospat a zvyknout si zase na český čas, myslím si, že to nebude problém.
Od trenéra jsme dostali do soboty volno,“ dodal stříbrný medailista. S Petrem Jandou jsme připravili rozhovor, v příštím týdnu se naši čtenáři dočkají také online rozhovoru.
Jak jste si užili návrat domů se stříbrnými medailemi?
„Bylo to naprosto super, věděli jsme, že na letišti někdo bude, ale nečekali jsme tolik lidí, novinářů, přišel i premiér Topolánek. Nikdo z nás něco takového ještě nezažil, vlastně až doma jsme si uvědomili, co jsme dokázali. I přesto, že stále cítíme, že jsme byli blízko zlaté medaile. Myslím si, že ale musíme být šťastní, měli jsme také v průběhu šampionátu štěstí, to nás nakonec opustilo.“
Jaká byla pak soukromá oslava? Asi také parádní....
„Byli jsme v restauraci nedaleko Václavského náměstí. Já jsem si dal čínu s rýží, Marek Suchý si pochutnal na něčem jiném, to je myslím na fotografiích v novinách. Ale určitě to bylo právě jenom kvůli fotografům.“
Mohli bychom se vrátit k průběhu šampionátu, hned na úvod jste se utkali s favorizovanou Argentinou...
„Vstup do mistrovství nám dodal na sebevědomí, dokázali jsme si, že můžeme hrát s každým. I když jsme měli štěstí, kdybychom dostali první branku, mohli jsme pak dostat čtyři.“
Pak přišel zápas s Koreou...
„Zavinil jsem v něm první penaltu v životě. Ještě teď mne mrazí z představy, že bychom to pak s Panamou nezvládli, tohle bych si vyčítal hodně dlouho. Ten souboj vyplynul ze hry, Korejec se chystal vystřelit, šel jsem do něj, zasekl si míč a už bylo pozdě, byl z toho faul. Doufám, že to byla první a taky poslední penalta, kterou jsem kdy způsobil.“
S Panamou jste utkání zvládli.A přišlo osmifinále.
„Panama neměla ani moc šancí, snad jenom dvě střely v první půlce. S Japonskem to byl první penaltový rozstřel. Cvičili jsme si pokutové kopy na tréninku, Marek je pálil suverénně pod břevno, věřil si. Já už jsem moc nemohl, šel bych střílet jenom v případě, že by se kopalo víc penalt.“
Ve čtvrtfinále jste ale favority nebyli, věřil vám málokdo.
„Určitě, podepsali jsme si trička, byli jsme outsideři. Ale trenéři připravili dobrou taktiku, pokryli jsme krajní tvořivé hráče, uplně jsme je vyřadili ze hry. V náš prospěch také hrála únava soupeře.“
Na semifinále se přímo obávám zeptat, na to asi nebudete vzpomínat rád, ani když se postoupilo do finále mistrovství světa.
„V té chvíli, kdy jsem dostal žlutou kartu, jsem si ani neuvědomil, že nebudu ve finále moct nastoupit. Až když jsem střídal, tak mi to naplno došlo. Ve finále mistrovství světa si už skoro jistě nikdy nezahraju. Sledovat zápas z tribuny je utrpení, když alespoň sedíte na lavičce, tak se můžete připravovat do hry, ale takhle nemůžete nic. Snažil jsem se kluky povzbudit, jak jen to šlo, přece nebudu chodit po kabině a vypadat naštvaně, že nehraju.“
Kam si dáte svoji stříbrnou medaili?
„Tu opatruje moje přítelkyně Veronika, odvezla ji už do Čáslavi, abych ji snad někde neztratil :-)“
Hodně se mluví o tom, že řada z vás dostane nabídky na přestup do zahraničních klubů...?
„Já jsem o tom ještě se svým agentem nemluvil, o ničem nevím. Připravuji se se Slavií na důležitá utkání.“
Jaký budete mít nejbližší program?
„Určitě se musím pořádně vyspat, od trenéra jsme dostali do soboty volno, pak se zapojíme do tréninku."
