Červenobílý dres v proměnách času: Ve znaku hvězda je!
Sešívaný červenobílý dres s pěticípou hvězdou špičkou dolů je nezaměnitelným poznávacím znamením pro oba kapitány.
Na začátku bylo kolo... napsal v úvodu Věčné Slavie její autor Vítězslav Houška. Nabízí se tedy otázka, proč si první slávističtí fotbaloví činovníci a hráči nevzali za vzor už existující dres cyklistů.
Fotbalová družina zahájila svou činnost (v roce 1895 jen tréninkovou) až po cyklistech. Muži na kolech jako svůj dres použili buď bílé tričko nebo teplejší svetr, ale také celý bílý. Doprostřed hrudi našili pěticípou hvězdu „panslavistů“, to znamená špičkou dolů. Tímto se prezentovali jako členové SK Slavie a pokračovatelé národního vědomí strany Mladočechů a Literárního a řečnického spolku Slavie. Fotbal ale touto cestou nešel.
Na zámku Loučeň už měl (jako první v Čechách) svou „zámeckou jedenáctku“ mladý hrabě Erich Thurn-Taxis (Slavii v roce 1899 finančně pomohl jako jeden ze sponzorů při památném duelu s Oxfordem).
Na zámku hráli i tři jeho angličtí přátelé. Jedenáctka měla svůj míč i dres „podle anglického střihu“. A byl to právě hrabě, který měl slávistické nadšence přesvědčit, že „anglická klasika“ je dvoubarevná a výrazná. Podle dobových svědectví měl Karel Freja (první kapitán Slavie) vést a následně ukončit debatu ohledně podoby slávistického fotbalového „klasického“ oblečení. Názory byly sjednoceny a každý hráč si musel ze svých prostředků takový dres opatřit a udržovat sám. Slavia sice byla sportovní klub, ale vzájemné chování bylo stejné jako ve spolcích. Žádní výrobci zatím nebyli...
Míče dodával ve svých obchodech podnikatel Maxmilián Švagrovský (první předseda AC Královské Vinohrady), který se dal dohromady s hrabětem Thurnem-Taxisem. Při své cestě do Londýna nakoupil několik kvalitních míčů a podle nich pak zadával výrobu v Čechách. Několik dalších let měl na tuto výrobu prakticky tuzemský monopol.
Slavia dále ctila schválený červenobílý dres a bílé trenýrky. Stulpny zatím modré nebyly. Ještě na známém (a prvním) fotbalovém obrazu předsedy spolku Mánes Jana Preislera (který byl také členem Slavie) ze zápasu Slavie s londýnským Civil Service FC mají slávističtí hráči stulpny černé. Není to chyba. Do roku 1902 u nás nikdo stulpny nevyráběl. Neměl by odbyt.
Hrávalo se v obyčejných podkolenkách a „protože se špinily“, převládala barva černá. Praktická. Známá je historka ze zápasu Slavie s dánským klubem Boldklub Kodaň roku 1900. Hráči Slavie modré stulpny od hráčů hostů koupili. První čeští výrobci stulpen také „do začátků“ produkovali tuto část výstroje jen v barvě černé. Například Sparta si je ponechala, i když v roce 1906 dovezl z Londýna její činovník ing. Petřík rudé dresy a bílé trenýrky z klubové prodejny londýnského Arsenalu.
Zásadní změnu ve Slavii nepřinesl nikdo jiný než legendární trenér John William Madden. Začal v klubu pracovat v únoru 1905 a už v létě prosadil do té doby nevídané věci. Sám dohlížel u doporučených ševcovských dílen na výrobu třiceti párů kopaček pro nejlepší hráče. Po poradě v prádelně, mandlovně a žehlírně paní Františky Čechové (své budoucí tchyně) v Dobrovského ulici v Praze dohodl výrobu padesáti kusů červenobílého slávistického dresu ve třech velikostech.
Slavia už měla svou tribunu a dresy „kolovaly“. Stále se v některých hrálo, jiné byly uloženy a poslední část v prádelně a žehlírně. Trenér Madden byl tak pečlivý, že v dohodě byl zakotven i požadavek, aby dresy vyprané a vyžehlené měly i přišité případně ve hře utržené knoflíčky u límce dresů. Fotbalisté hrávali zásadně v košilích. Madden také prosadil sjednocování stulpen s tím, že zápasy se budou hrát v modrých. Hráči v kompletním dresu povinně i trénovali.
K tomu byl fotbal vybaven i ručníky a prostěradly pro hygienické a rehabilitační služby. Dlouhou dobu sloužily i čtyři velké proutěné koše, ve kterých nejmladší hráči nosili kompletní výbavu k zápasům na hřiště soupeře. Řada členů vedení byla proti vydaným nákladům, ale skotský trenér byl neoblomný. Nutil funkcionáře debatovat se zástupci vážených zahraničních klubů startujících na Slavii (hlavně s jeho bývalým klubem Celticem a Manchesterem United) s jediným cílem. Aby pochopili činnost ve fotbalu v celé její šíři.
V roce 1911 už byla Slavia řízena a vybavena na špičkové kontinentální úrovni. Její hráče a její dresy znala a uznávala celá fotbalová Evropa. Devět fotbalistů Slavie s trenérem Maddenem vyhrálo pro Čechy titul amatérských mistrů Evropy ve francouzském městě Roubaix a na domácích trávnících získalo třikrát za sebou (1910, 1911 a 1912) Charity Cup (Pohár dobročinnosti).
Další díl: Přichází František Plánička, Slavia vyhrává úvodní ročník ligy (1925) a správcem inventáře (kustodem) se stává na neuvěřitelných 45 let František Polťák (ve stálém úvazku klubu od roku 1924 do roku 1969).
1898. Mužstvo Slavie na unikátní kolorované fotografii. V dolní řadě uprostřed sedí kapitán Karel Freja. Horní díl dresu tvořila košile po vzoru anglických kriketových mužstev. Součástí fotbalové výstroje byl i červený baret. Místo stulpen hráči používali klasické podkolenky tmavé barvy. Bílé kalhoty sahaly těsně pod kolena, bavlněná košile měla dlouhý rukáv, který si často hráči ohrnovali.
