Do Slavie přichází Michael Krmenčík
Majitel tří českých mistrovských titulů naposledy působil v řeckém PAOKU Soluň, kde hostoval z belgických Brugg.
„Věříme, že je v nejlepším věku a že ještě nenaplnil celkový potenciál, kam by se mohl dostat. Vždy ho něco zastavilo. Má ideální rozpoložení, zkušenosti se zahraničím a s Českem. Má děti a rodinu. Věřím, že je fotbalu schopný dát všechno. Má možnost se dotknout svého stropu," těší se na novou posilu hlavní trenér Jindřich Trpišovský.
„Pocity jsou super. Vrátil jsem se domů do Česka a když se ozvala Slavia, tak to byla jasná volba. Je to podle mě největší klub v Česku. Těším se na spolupráci s panem Trpišovským. Chtěl bych vyhrát titul, být prospěšný pro tým, aby si mě fanoušci Slavie trošku oblíbili,“ říká po podpisu smlouvy Michael Krmenčík.
„Jsem moc rád, že se příchod Michaela Krmenčíka do Slavie povedlo dotáhnout. Zájem Slavie i trenérského týmu Jindřicha Trpišovského byl dlouhodobý. Bylo to jedno z nejtěžších jednání, protože Bruggy do Michaela hodně investovaly a nechtěli se ho jen tak vzdát. Chtěl bych ale nakonec poděkovat všem zúčastněným stranám,“ říká Daniel Smejkal z agentury IFM-M, která hráče zastupuje.
Osmadvacetiletý útočník pochází ze západočeských Kraslic, kde také v místním klubu začínal s fotbalem. V mládežnickém věku se přesunul do Baníku Sokolov a následně ho přivedla do svých řad Viktoria Plzeň. Do prvního mužstva se propracoval koncem sezony 2010/11, ve které s Plzní získal i její první ligový titul. Svůj debut v české nejvyšší soutěži si odbyl v polovině dubna, kdy naskočil do závěrečných minut při výhře 3:0 nad Příbramí.
V následujících sezonách hostoval v druhé nejvyšší české soutěži, během tří let postupně vystřídal dresy Sokolova, Čáslavi a Vlašimi.
Díky dobrým výkonům si jej vyhlédly prvoligové kluby a tehdy jednadvacetiletého útočníka získal pro jarní část sezony 2013/14 do svých řad Baník Ostrava. Zde Krmenčík vstřelil dvě ligové branky a pro následující rok a půl se přesunul do pražské Dukly. Za armádní klub nastoupil do pětadvaceti ligových zápasů, ve kterých vstřelil osm branek. Stoupající výkonnost mu zajistila návrat do Viktorie Plzeň, kde ještě na jaře roku 2016 stihl nasázet do sítí soupeřů tři branky a pomoci Západočechům k dalšímu ligovému titulu.
Hned v následující sezoně se už vypracoval v nepostradatelný článek plzeňské základní jedenáctky, v lize nastřílel deset gólů a další dva přidal i v evropských pohárech.
Skutečně průlomová ale pro důrazného útočníka byla až následující sezona 2017/18. V té ve všech soutěžích nastřílel celkem dvaadvacet branek bez toho, že by zahrával jediný pokutový kop. V lize do sítí soupeřů nasázel šestnáct gólů a stal se králem tuzemských střelců. Ve skvělé formě vlétl i do následující sezony 2018/19, ve které ve třinácti utkáních FORTUNA:LIGY skóroval hned sedmkrát, další dva zásahy pak přidal v základní skupině Ligy mistrů do sítě silného CSKA Moskva. Skvěle rozjetou sezonu mu ovšem zbrzdilo vážné zranění kolene, které utrpěl koncem října v ligovém utkání se Slováckem.
Ani dlouhá pauza ale Michaela Krmenčíka nezastavila, hned v následující sezoně pobral uzdravený kanonýr během několika měsíců patnáct branek, které mu vynesly přestup do zahraničí. Do svého kádru jej začátkem roku 2020 získal Club Bruggy, ve kterém v té době působila například bývalá opora Slavie Simon Deli. Ve hvězdami nabitém belgickém celku se ale neprobojoval do základní sestavy a z kádru mistra tak pouhý rok poté zamířil na hostování do řeckého PAOKu. Na jihu Evropy se střelecky probudil, zářil zejména v řeckém poháru, ve kterém rozhodl finálové utkání s Olympiakosem a přisoudil tak Soluni prestižní domácí trofej.
Michael Krmenčík je i dlouholetým českým reprezentantem, za národní tým odehrál 33 utkání, ve kterých skóroval devětkrát. Součástí českého kádru byl i na uplynulém Euru, na kterém naskočil do čtyř zápasů, včetně čtvrtfinálového duelu s Dánskem. V české lize celkem odehrál 127 utkání, ve kterých vsítil 54 branek, na dalších čtrnáct pak přihrál svým spoluhráčům. Je majitelem celkem pěti mistrovských titulů. Tři získal s Plzní, další dva během angažmá v Bruggách.
