Dorostenci si vyzkoušeli fotbal poslepu
Přijít o zrak si snad nikdo nedovede představit. Ztratit jeden z nejdůležitějších lidských smyslů. Každodenní činnosti, které jsou pro vidící naprosto jednoduché a automatické, mohou být pro nevidomé značně obtížné.
Slávistická mládež se proto rozhodla v rámci sociálního projektu UEFA Youth League podpořit nadaci Leontinka, která pomáhá právě nevidomým. Začali jsme se více zajímat a chtěli jsme vtáhnout do toho projektu i další mládežnické kategorie. Podařilo se nám domluvit s nevidomým týmem Avoy Brno, který nadace Leontinka podporuje, ukázkový trénink poslepu pro naše hráče. Trénink absolvovali hráči dorosteneckých kategorií U16, U17, U19 a B-tým v rámci zpestření zimní přípravy na soustředění v Nymburce.
Jak hodnotí tuto zkušenost asistent trenéra v týmu Avoy Brno Aleš Moravec a hlavní trenér sešívané U16 Milan Titěra? Pod rozhovory se můžete podívat na video, jak celá akce probíhala.
Aleš Moravec, asistent trenéra Avoy Brno
Jak byste se nám představil, jaká je vaše role v týmu Avoy Brno?
„S fotbalem pro nevidomé jsem začínal v roce 2015 na pozici asistenta, vypomáhal jsem na trénincích, doprovázel jsem hráče na tréninky a podobně. Na konci roku 2017 jsem se stal druhým trenérem a od té doby tvoříme s Milanem Dudou trenérské duo. Při zápasech figuruji jako asistent.“
Provádíte často takové ukázkové tréninky?
„Ukázkové tréninky pořádáme hned při několika příležitostech. Vzhledem k tomu, že jsme týmem univerzitním, máme úzkou spolupráci s Fakultou sportovních studií a podílíme se zde na výuce. Mezi další akce, kde jsme měli možnost ukázku fotbalu poslepu uspořádat, patří veletrhy Rehaprotex a Sport Life, nebo mistrovství Evropy v malé kopané v roce 2017.“
V čem je klíč k úspěchu ve fotbale pro nevidomé a v čem je největší rozdíl oproti klasickému fotbalu?
„Největší rozdíl je právě ve využití zrakového smyslu. Ten ovlivňuje řadu faktorů od samotného stylu vedení balonu až po komunikaci na hřišti. Takže zatímco talent a fyzická připravenost jsou stále velmi důležitými vlastnostmi, klíčové jsou dovednosti komunikační, dovednost dokonalé orientace na hřišti, taktika a perfektně sehraná formace.“
Připravovali jste se na kluky z mládeže nějak speciálně?
„Ano, snažili jsme se jim trénink připravit s ohledem na to, že jsou to výborní fotbalisté a technická stránka pro ně tak nebude představovat problém. Zaměřili jsme se tedy na to, aby kluci procvičili právě dovednosti komunikace a týmového myšlení. Jednotlivá cvičení měla vést k tomu, aby se hráči oprostili od fixace na hru zrakem a naopak došli k přesvědčení, že je důležité vědět, kde se zrovna nachází jejich spoluhráči a jak s nimi co nejlépe spolupracovat.“
Jaký byl průběh tréninku?
„Všechny čtyři skupiny si vedly velmi dobře a při cvičeních, kde proti sobě soupeřily dvě skupiny, byl vidět zápal a dravost. Až překvapivě dobře zvládali fakt, že přišli o zrakový vjem a technicky jim nedělalo problém hru zvládnout. Problém byl ze začátku právě v té komunikaci, která byla pro jednotlivé úkoly zásadní, ale sami velmi rychle zjistili, že se bez ní neobejdou.“
Jak na vás mládežníci působili?
„Na hráčích byl vidět entuziazmus pro fotbal jako takový a vůbec je neodradilo, že by měli být připraveni o zrakový vjem. Většina to brala jako výzvu a ve vzduchu byla cítit zdravá dávka rivality mezi jednotlivými hráči. Zvláště jejich fyzická připravenost byla na vysoké úrovni, což jim můžeme jenom závidět.“
Jaké to bylo pro váš tým nevidomých spolupracovat s našimi dorostenci?
„Naši hráči jsou velkými fandy Slavie a jejich zápasy, zejména v evropských pohárech, sledujeme pravidelně. Proto pro nás bylo velkou ctí se setkat s budoucí generací, kterou budeme v následujících letech vídat na stadionech nebo televizních obrazovkách. Kluci nás také přijali velmi vřele a spíš než s nezájmem jsme se setkali se zvědavostí a řadou dotazů na tento sport. To nás pochopitelně nadchlo.“
Co říkáte na dovednosti slávistických mládežníků poslepu?
„Zejména technicky byli kluci na výborné úrovni. Během chvíle zvládli pochopit styl vedení balonu, jak správně nasměrovat a načasovat přihrávku. Složitější pro ně bylo se poprat právě s faktem, že se nemohou spoléhat sami na sebe, ale že pro maximální efektivitu musí ve velkém komunikovat se spoluhráči a také bedlivě poslouchat pokyny trenéra a navigátora za bránou, kteří jim zrakový vjem suplují. I to však byli do konce tréninku schopni pojmout a otevřít se týmovému pojetí hry.“
Jak byste celkově zhodnotil tyto tréninky, byli jste s dorostenci spokojeni?
„Za mě osobně je hodnotím velice pozitivně. Velkým plusem pro ukázku byly fotbalové dovednosti dorostenců, které nám umožnily více se soustředit na taktiku a komunikaci. S tím se moc nepotkáváme a ukázky jsou pak spíše zaměřené individuálně a zájemci si z toho tolik neodnesou. Vzhledem k šikovnosti hráčů a bude-li se podobná příležitost opakovat, zvážíme, zda dorostence nevyzvat k zápasu.„
Milan Titěra, hlavní trenér U16
Co jste od tréninku poslepu očekávali?
„Já osobně očekával novou zkušenost a prožitek z něčeho, co dělám úplně poprvé. Zároveň pro mě bylo zajímavé sledovat, jak si naši hráči poradí s běžnými fotbalovými cvičeními, když jim vezmete důležitou složku vnímání. Chtěl jsem i napřímo sledovat ukázky od handicapovaných hráčů, kteří již hru ovládají. Před samotným tréninkem jsme sledovali i některá videa na Youtube a zajímalo nás, jak se vlastně hráči mezi sebou dorozumívají, jaké si dávají pokyny a signály.“
Co si myslíte, že je potřebné k tomu být ve fotbale poslepu úspěšný?
„Bude to asi podobné jako v běžném fotbale, to znamená hodně tréninku, odvaha a chuť se zlepšovat. Jinak hra vyžaduje extrémní pozornost, vnímání a respektování pokynů od ostatních, pohybovou vyspělost a představivost, jelikož se hráči při učení nemohou zpětně na situace a způsoby řešení podívat.“
Vyzkoušel jste si také některá cvičení poslepu? Jaké to bylo?
„Něco jsme si s trenéry vyzkoušeli, a i jednoduché základní dovednosti se pro nás rázem změnily z rutiny na extrémní soustředění na každý pohyb. I díky tomu jsme u toho působili až komicky.“
Dokážete si představit, že byste vedl tým nevidomých do zápasu?
„Pokud bych se více seznámil s jejich komunikací a viděl pár tréninků a utkání, tak bych si to klidně vyzkoušel. Je to pořád přijatelnější varianta nežli být jako nevidomý hráč na hřišti.“
Šel by trénink se zavázanýma očima, nebo alespoň jeho část, praktikovat ve vašem tréninkovém procesu?
„Určitě šel, jednodušší je to v individuálních cvičeních, kde je minimální riziko srážky. Jednou z forem posunu hráče je, aby ukazoval, že dovednosti zvládne i v náročnějších podmínkách, třeba právě s nějakým handicapem. Snažíme se hráčům neustále vymýšlet další výzvy, které je dostávají do těžkých situací. Pokud oni zvládnou to, co jim na začátku vůbec nešlo, projevují na konci emocemi svoji spokojenost, což v běžném tréninku není tak časté. Zároveň je to skvělý trénink na týmovou komunikaci a spolupráci, protože bez té nemáte bez zraku šanci uspět.“
Jak celkově hodnotíte tuto zkušenost s tréninkem a fotbalem pro nevidomé?
„Měl jsem v minulosti možnost vyzkoušet si v rámci projektu s handicapovanými sportovci nějaké sporty jako goalball, sledgehokej a atletiku. Fotbal jsem ještě nezkoušel ani naživo neviděl, takže jsem za tuto možnost rád. Mě i hráčům to ukázalo, jaké mají v životě štěstí, že si mohou tu pásku po tréninku sundat a vrátit se do plnohodnotného života. Zároveň je to, doufám, motivovalo k tomu, že i s handicapy jdou podávat skvělé výkony na hranici možností. A to by mělo být cílem každého sportovce s handicapem i bez něj.“
