Gareth Hughes a Slavia: Blízký vztah na dálku

„Za Slavií všude jezdíme,“ slibuje jeden z nejznámějších chorálů našich fanoušků. Aby ale za Slavií všude jezdil člověk, jehož domov dělí od Edenu vzdušnou čarou 1300 kilometrů, to už stojí za zvláštní zmínku.

Že ten známý chorál sedí na fanoušky Slavie z celé republiky, na to už jsme si tak nějak zvykli. Řídí se jím ale i člověk, který pro cestu do Edenu potřebuje vlak, autobus i letadlo. Tím fanouškem je Velšan Gareth Hughes, rodák z městečka Rhyl zhruba hodinu cesty od Liverpoolu. Jak sám říká, rok 2020 načíná už třetí dekádu, která je pro něj spojená se Slavií. A za dobu trvání této těžko uvěřitelné romance stačil navštívit téměř stovku zápasů červenobílých.

První rande

Když v roce 2000 poprvé přišel ke stařičkému stadionu v Edenu, nic nenasvědčovalo tomu, že by se Slavia měla stát „jeho“ klubem. Ten den se sice nehrál žádný zápas, vrátný ho ale ochotně pustil dovnitř a nechal porozhlédnout se kolem. „Stál jsem na staré dřevěné tribuně a v němém úžasu zíral na klasické betonové ochozy, nad kterými zářily roky slávistických titulů na červeném pozadí,“ vzpomíná Gareth na svou první návštěvu.

„Tady, na stadionu někde uprostřed Čech, jsem se najednou díval na fotografii hráče z mého města, Velšana, jako jsem byl já.“

„Pod tribunou byla tehdy restaurace, a právě tam jsem objevil úžasnou spojitost mezi Slavií a svým rodným městem ve Walesu. Na jedné ze zdí visela fotografie týmů Slavie a Oxford University z prvního vzájemného zápasu v roce 1899 a při pročítání jmen hráčů jsem mezi těmi oxfordskými narazil na jméno M. Morgan-Owen. Ten samý Morgan-Owen byl synem pastora z mého rodného města Rhyl, a když zrovna nestudoval, hrával fotbal i za tamní klub. Bylo to něco neuvěřitelného. Tady, v restauraci na stadionu někde uprostřed Čech, jsem se najednou díval na fotografii člověka z mého města, hráče mého místního klubu, Velšana, jako jsem byl já.“


Jedna z prvních Garethových návštěv ještě ve starém Edenu.

Zážitek ze zápasu

Garethovi to nedalo a po návratu domů se do fotbalové historie ponořil ještě víc. Zjistil, že i v druhém utkání sešívaných s Oxfordem v roce 1907 nastoupil v dresu Angličanů hráč z Rhylu, mladší bratr výše zmiňovaného Hugh Morgan-Owen. Právě tyto objevy odstartovaly cestu, na jejímž konci se Slavia stala klubem Garethova srdce. „Svoji roli hrál určitě i výrazný červenobílý dres, tedy ve stejných barvách, jaké obléká Wales, ale co definitivně rozhodlo, byl zážitek ze samotného zápasu. Ještě nikde jsem nezažil tak silné spojení mezi hráči a fanoušky a byl jsem tím absolutně unesen. A jak jsem se postupně pročítal historií, k hráčům jako Bican nebo Plánička, klub a jeho tradice mě úplně pohltily. Chtěl jsem být jejich součástí. Líbila se mi taky myšlenka spojení fotbalu a cestování. Miluju Prahu a Česko a možnost kombinovat výlety s fotbalem byla prostě ideální. Moje pouto s klubem pak bylo s každým rokem větší,“ vysvětluje Gareth, jak se zrodila jeho láska ke Slavii.

„Jediné, co mě mrzí, je, že jsem Slavii nikdy neviděl hrát na starém stadionu v Edenu. Když jsem začal jezdit na zápasy, byl už jejím domovem Strahov. Do starého Edenu jsem ale chodil při každé své návštěvě, a než zmizel navždy, stačil jsem se ještě projít po zarostlých tribunách. Jsem rád, že nová aréna stojí na stejném místě,“ říká Gareth.

„Ještě nikde jsem nezažil tak silné spojení mezi hráči a fanoušky. Byl jsem tím absolutně unesen.“

„Na Strahov mám ale dobré vzpomínky. Sice jsem tam nebyl při vítězství 4:1 nad Spartou, ale viděl jsem třeba výhru 4:2 nad CSKA Sofia v Poháru UEFA, stejně jako spoustu dalších evropských i ligových zápasů. Vždycky mě fascinovala atmosféra a silný vztah mezi fanoušky a hráči, a když srovnám tehdejší dobu s naším návratem na Strahov při oslavách titulu v roce 2017, uvědomím si, jak dlouhou cestu tenhle klub ušel. Třeba Tribuna Sever se z několika málo sektorů za brankou na Strahově stala skutečně celou plnou tribunou a musím přiznat, že si opravdu užívám jejich chorea a zpívám si s nimi chorály na každém zápase. Nedávno jsem se zúčastnil i pochodu na Letnou a třeba průchod Letenským tunelem byla úžasný zážitek.“

Český fotbal

Zápasy sešívaných to sice pro Garetha začalo, zdaleka to ale neznamenalo konec jeho objevování českého fotbalu. „Slavia mi otevřela dveře do celé České republiky. Svoje cesty plánuju podle venkovních zápasů, díky čemuž jsem objevil zajímavá místa. V loňském roce jsem třeba po utkání v Karviné zůstal v Českém Těšíně, zápasy v Teplicích mi zase ukázaly okolní lázeňská města. Líbí se mi, že první a druhá liga je rozložená do celého víkendu, a díky tomu stíhám i zápasy nižších soutěží. V minulé sezoně jsem konečně zaznamenal „full house“, tedy že jsem viděl utkání na všech stadionech první i druhé ligy. Chrudim byla poslední, která mi ve sbírce chyběla,“ přibližuje Gareth své cesty po Česku.

„Loni jsem zkompletoval full house. Viděl jsem zápas na každém stadionu první i druhé ligy v Česku.“

„Teď je můj cíl vidět na každém prvoligovém stadionu hrát Slavii. Pokud bych si ale měl vybavit jeden její venkovní zápas, byl by to ten v Ostravě na Bazalech v prosinci 2005. Na sněhu a s oranžovým míčem. Slavia vyhrála 3:1 a byl to zápas, jaký by se v Británii nikdy neodehrál.“

Evropská tažení

Skutečným vrcholem ale pro Garetha Hughese – stejně jako asi pro většinu slávistů – byly zápasy sešívaných v Evropské lize a Lize mistrů. „Slavii v Evropě jsem si pokaždé užíval, i když jsem musel na první venkovní výhru čekat až do roku 2019. Do té doby jsem byl i svědkem několika drtivých porážek, jako té na Arsenalu v roce 2007 nebo v Lille, opět na sněhu, v roce 2009. Na druhou stranu, viděl jsem i několik solidních výsledků, jako byly remízy 1:1 na Tottenhamu nebo 2:2 na Ajaxu v roce 2008. Byl jsem i u remízy 2:2 ve Villarrealu, právě v momentě, kdy se Slavia začínala zabydlovat mezi evropskou elitou,“ vypočítává Gareth svou historickou bilanci.

„Už před výkopem v Genku jsem měl zvláštní pocit, že se stane něco výjimečného.“

„Rok 2019 byl ale něco úplně jiného. Měl jsem to štěstí být spolu s armádou sešívaných fans v Genku, v Seville, na Chelsea, v Miláně, Barceloně i Dortmundu. Hruď se mi dmula pýchou, když jsem viděl výkony týmu i fanoušky kolem sebe. Už před výkopem v Genku jsem měl zvláštní pocit, že se stane něco výjimečného, ale druhá půle předčila všechna očekávání. Po zápase jsem mluvil s jedním belgickým novinářem, a když zjistil, že jsem z Walesu, přiznal se, že podobně špatný byl z výsledku naposledy v roce 2016, když Belgie na Euru prohrála právě s Walesem. Snad si už definitivně vzal ponaučení, že podceňovat outsidera se nevyplácí.“

„Hned po příjezdu do Sevilly mě pro změnu majitel hostelu varoval, že je dům plný Čechů, kteří přijeli sledovat fotbal, a nevěřícně zíral na můj britský pas, když jsem mu řekl, že já taky. Slavia hrála ten zápas beze strachu a bylo vidět, jak její sebevědomí roste. Na domácí odvetě jsem bohužel nemohl být osobně, ale zápas u nás vysílal kanál BT Sport a musím se přiznat, že jsem po závěrečném hvizdu vyrazil v euforii do ulic.“

Přátelé si zvykli…

Jak na podobné „výstřelky“ vlastně reaguje Garethovo okolí? „Přátelé už jsou na to zvyklí, někteří se mnou dokonce byli i na zápase. Samozřejmě fandí velšským nebo anglickým týmům a o Slavii si s nimi moc nepopovídám, ale vždycky se ptají, jak jsme hráli nebo jaká byla moje cesta. Nedávné zápasy v Evropské lize a Lize mistrů u nás koneckonců dávali v televizi, což pro ně byla skvělá příležitost vidět Slavii na vlastní oči.“

„Moje žena si ze mě utahuje, říká, že jsem výstřední. Fotbal ji moc nezajímá, ale přesto se mnou byla na několika zápasech. Máme tři psy a dvě kočky, takže ne vždycky můžeme oba odjet do Prahy. Moje výlety ale toleruje a myslím, že větší starosti jí začíná dělat moje sbírka dresů a dalších slávistických suvenýrů, která postupně plní náš dům.“

„Polovinu dovolené věnuji Slavii, tu druhou manželce. Utahuje si ze mě. Říká, že jsem… Výstřední.“

Kromě životního partnera (až na cenné výjimky) existuje ovšem pro každého fanouška ještě jedna drobná překážka, a tou je jeho zaměstnání. Pro Garetha jako IT inženýra, který spravuje IT infrastrukturu zdravotnických zařízení po celém Walesu, to platí dvojnásob. „Mám třicet dní dovolené za rok a obvykle si ji vybírám v pátek a pondělí kolem zápasů Slavie, případně na pohárová utkání. Zhruba polovinu dovolené věnuji Slavii, tu druhou pak trávím se svojí ženou. Nevím přesně, kolik zápasů už jsem viděl, i když bych to asi dokázal zjistit – z každého si schovávám Poločas a vstupenku – ale řekl bych, že se to bude blížit stovce. Obvykle teď vyrážím alespoň na čtyři ligové zápasy za sezonu a k tomu je potřeba přičíst i poháry. Spolu s tím se snažím navštívit i zápasy dalších klubů. Loni v září jsem před derby jel do Líšně a do Prostějova, v listopadu se pak cestou do Olomouce zastavil v Pardubicích na zápas s Brnem. Kvalita hráčů nebo stadionů pro mě není to hlavní, na těchto klubech mě fascinuje, že reprezentují místní komunitu a že ukazují, jak se ve fotbalové rodině lidé dokážou navzájem podporovat.“


Na pražském derby se svou ženou Genette.

Zpátky ale ke slávistické pohárové jízdě roku 2019. Gareth, který je zvyklý na každý zápas jet nejprve pět hodin do Londýna, pak dvě hodiny na letiště a další dvě hodiny strávit v letadle, měl čtvrtfinále Evropské ligy na Chelsea prakticky za humny. „Než bych po Londýně jezdil metrem, raději jsem se ten den vrátil ke kořenům Slavie a půjčil si kolo. Bylo krásně, já se po městě projížděl ve svém sešívaném dresu a užíval si neustálé pozdravy od ostatních slávistů. Londýn má sice devět milionů obyvatel, ale první lidé, na které jsem na Trafalgar Square narazil, byli sekretář Odboru přátel Petr Vršecký a jeho žena. Se stovkami dalších jsem pak pochodoval z Earls Court na stadion a s pýchou jsem ze sektoru hostů sledoval náš výkon ve druhé půli,“ vypráví Gareth, který si samozřejmě nemohl nechat ujít ani následné zápasy Slavie v nejlepší evropské klubové soutěži.

„Slavia si svoje místo v Lize mistrů zasloužila a pro mě byly zápasy v Barceloně a Dortmundu opravdovým zážitkem. Do Barcelony jsem letěl z londýnského letiště Stansted, ve stejném letadle sice seděla skupinka čtyř fanoušků Barcelony, kolem nich ale možná třicet dalších slávistů! Do Dortmundu jsem pro změnu vyrazil nočním autobusem a povedlo se mi zkombinovat zápas s návštěvou vánočních trhů. I když se ani zdaleka nevyrovnaly těm českým.“

Největší sbírka dresů na západ od nás

„Náš dům ve Walesu začíná připomínat slávistickou svatyni se všemi těmi zápasovými programy, šálami, odznaky a více než čtyřiceti dresy Slavie od roku 1995. Ty jsem získal z různých aukcí nebo díky tomu, že si je hráči po zápasech s někým vyměnili. Asi ten nejcennější je celočervený dres Ivo Ulicha ze čtvrtfinále Poháru UEFA proti Leedsu v roce 2000. Teď sháním oranžový venkovní dres Adidas, který mi ve sbírce chybí, takže pokud by někdo o nějakém věděl, tak ať dá vědět,“ prosí Gareth.


Část z Garethovy sbírky více než čtyřiceti originálních slávistických dresů.

„Kolem Slavie jsem potkal spoustu skvělých lidí, kteří mi vždycky ochotně pomohli. Obzvláště bych chtěl poděkovat Irovi Marku Keoghovi a Angličanovi Ianu Huntovi, kteří jsou oba dlouholetými permanentkáři, dále pak Markovi a Janě za jejich skvělý servis ve fanshopu, nebo Petrovi Vršeckému z Odboru přátel a Martinovi Bendovi ze Slavie, kteří mi pomáhají se sháněním vstupenek. Díky lidem, které jsem kolem klubu potkal, jsem taky začal pracovat na svojí češtině a v roce 2020 ji hodlám výrazně vylepšit. Kdo ví, třeba si jednou troufnu i vést chorály na Tribuně Sever.“

* Rozhovor vyšel v zápasovém magazínu Poločas při 295. pražském derby proti Spartě, na kterém byl Gareth osobně přítomen.

Aktuálně

To, že budu hrát v základu, jsem vůbec nečekal

včera
Svůj první start v základní jedenácte si proti Brnu připsal Matěj Jurásek, který debutoval už v minulém kole proti Opavě.

Vítězství nás stál statický a pomalý první poločas

včera
Sešívaní podruhé v sezoně ztratili body, s brněnskou Zbrojovkou pouze remizovali 1:1. „V závěru zápasu jsme nedali tři vyložené šance. Za to přišel trest v podobě vyrovnání,“ říká Jindřich Trpišovský.

Slavia neudržela vedení a remizuje s Brnem 1:1

včera
Sešívaní šli proti Brnu do vedení zásluhou Abdallaha Simy, Brno ale v samotném závěru dokázalo srovnat na konečných 1:1. Slavia si tak připisuje druhou bodovou ztrátu v ligovém ročníku.

Další články