HVĚZDNÁ HISTORIE | Pohár UEFA 2002/03 – vzpomínky legend

Ve Slavii zanechali nesmazatelnou stopu, když společně s týmem dovedli sešívané do jarní části Poháru UEFA v sezoně 2003/03. Na velké tažení vzpomíná Karel Piták, Rudolf Skácel, Pavel Kuka a Brazilec Evandro Adauto da Silva.

„Celá ta pohárová Evropa byla tehdy úspěšná. Na podzim jsme všechna tři kola začínali na venkovních hřištích. Doháněli jsme to většinou doma. Předváděli jsme výborné výkony, díky kterým jsme nakonec postoupili do jarní části,“ řekl tehdy třiadvacetiletý záložník Karel Piták, který stále sbíral mezi hvězdnými spoluhráči cenné zkušenosti z velkého fotbalu.

Dodnes to vnímám jako obrovskou chybu rozhodčího

Nejčastěji ale Piták bohužel vzpomíná na poslední dvojutkání v Evropě toho roku, kdy sešívaní vypadli s tureckým Beşiktaşem Istanbul. „Byl to první zápas po zimní přestávce. Nejdříve jsme hráli doma a zaslouženě jsme vyhráli 1:0. Do odvety to byl velmi dobrý výsledek. Na Beşiktaşi jsme měli ze začátku určité náznaky akcí, které jsme ale neproměnili. Soupeř pak dal na 1:0, čímž skončil první poločas. V druhé půli na nás vlétli, až se dostali do vedení 4:0, v tu chvíli už to vypadalo, že je jednoznačně rozhodnuto. My jsme se ale dokázali vrátit do zápasu, když jsme nejdříve z penalty a pak po rohu dokázali snížit na 4:2 a pak přišla 90. minuta, kdy jsem kopal standardku kousek za půlkou, trochu mi to ulétlo a skončilo to v bráně. V tu chvíli jsme se všichni strašně radovali, ale rozhodčí bohužel zapískal naprosto nesmyslný ofsajd, kvůli postavení Tomáše Hrdličky, který ale byl úplně mimo těžiště hry. Gól proto neuznali, pro nás to byl velký „zářez“ a obrovské zklamání, brzy potom navíc utkání skončilo,“ vzpomenul současný trenér mládeže SK Slavia Praha.

„Sudího jsme tam tehdy naháněli, odcházelo se tunelem do kabin společně se soupeřem i rozhodčími, hodně tam plály emoce, nikdy dříve ani potom jsem neviděl takto rozčíleného Pavla Kuku. Tehdy to bylo jednoduše obrovské zklamání, ale nějak jsme to překousli. V dalším kole jsme měli dostat Lazio, byli jsme z toho smutní, dodnes to beru jako neskutečnou chybu rozhodčího,“ dodal Karel Piták.

Byla to skvělá sezona, která mi dala základy do budoucna

Podobné vzpomínky na rok 2002/03 má i jeho spoluhráč a další mladý člen týmu vedeného Miroslavem Beránkem Rudolf Skácel, dnes už zkušený fotbalista a internacionál. „Byla to super sezona, měli jsme skvělou partu, ideálně namixovanou ze zkušených hráčů a mladých kluků. Jediná chyba byla, že ten rok mohl pro nás skončit o trochu lépe. Chyběly asi větší ambice a tlak od vedení hrát jen na titul. V pohárech to byla pro nás mladé hráče obrovská zkušenost, ale i tam se dalo dojít dále. Ze zápasů si vybavuji, že to byly skvělé zážitky, chodilo na ně více fanoušků a i venku byly plné stadiony,“ podělil se o své vzpomínky záložník, který na Slavii dodnes vzpomíná.

„Pro mě to byla celkově velká škola. Hrát za Slavii, ještě ve velmi slušné sezoně. Dalo mi to základy do budoucna. Dodnes mám z těch dob i kamarády. V té sezoně jsem navíc dal i nějaké branky. Celkově mám na tu dobu skvělé vzpomínky, škoda jen, že jsme hráli na Strahově, což nebylo úplně domácí prostředí,“ doplnil někdejší hráč Southhamptonu nebo Marseille.

Z velkého tažení Evropou si Ruda Skácel vzpomíná na druhé kolo s Partizanem Bělehrad. „Vybavuji si, když se nás před domácím zápasem ptali, jestli mají opravdu zapnout vyhřívání nebo zda je chceme porazit na ledě. My jsme jim řekli, že ne, ať to zapnou, ale stejně tam byly plotny ledu. Zápas nám ale vyšel, dali jsme brzy góly, na to vzpomínám moc rád,“ řekl s tím, že ho dodnes mrzí, stejně jako Karla Pitáka, neuznaná branka v posledním duelu v Turecku. „Tam by nás ale možná pak ani nenechali odjet ze stadionu,“ doplnil.

Byl jsem nadšený, že jsem mohl být ve svém věku součástí takového týmu

Generaci těch zkušenějších zastupoval v sešívaném dresu už tehdy legendární a jedinečný útočník Pavel Kuka, který ale stále dokazoval, že umí střílet krásné branky, jako třeba v utkání s PAOKEM Soluň. „Na to si velmi dobře vzpomínám. Byl to nádherný mrazivý večer s fantastickým postupovým koncem. V zápase se mi podařilo vstřelit dvě branky, prakticky asi také postupové. Pamatuji si, že to byla úžasná souhra s mým skvělým spoluhráčem a musím říct, že i kamarádem Adautem, se kterým jsme nastoupili do závěru utkání a podařilo se nám dvěma góly zajistit klid a postup,“ podělil se o své zážitky Kuka.

„Myslím si, že sezona byla celá úspěšná a ukázala, jak silné jednotlivce dokázal dát trenér Beránek dohromady, aby udělal skvělé mužstvo. Z toho vlastně vznikla taková ta pozdější éra silných hráčů jako Patrik Gedeon, Dostálek nebo Ruda Skácel. Byl tam i Karel Piták nebo Štěpán Vachoušek. Opravdu skvělé mužstvo, které dokázalo podat fantastický výkon na evropské úrovni. Byl jsem tenkrát nadšený, že jsem mohl být ve svém věku součástí takového týmu a přispět každou minutou k těm úžasným výsledkům a k tažení jak v evropských pohárech, tak i být celkově součástí hry a přispět ke skvělým vítězstvím,“ dodala slávistická legenda.

Přišel jsem do mužstva, které umělo vítězit

Speciální byla sezona 2002/03 i pro brazilského útočníka Evandra Adauta da Silvu, pro kterého to byl premiérový rok ve Slavii. „Moje vzpomínky na první rok, kdy jsem byl ve Slavii Praha, nad tím nemusím dlouho přemýšlet, protože to jsou moje nejlepší zážitky. Přišel jsem do mužstva, které umělo vítězit. Byl tam skvělý trenér Beránek, výborní asistenti z reprezentace a spoluhráči, na které dodnes vzpomínám. Útočník Pavel Kuka, Štěpán Vachoušek, Karel Piták, Rudolf Skácel, Tomáš i Lukáš Doškovi, Radek Bejbl, Radek Černý, Honza Suchopárek, Martin Novotný nebo Martin Müller a Patrik Gedeon. To bylo neuvěřitelné mužstvo,“ vzpomenul si Brazilec, jenž si Prahu zamiloval. V týmu si rychle zvykl, což bylo podle něj klíčové.

„Slavia měla v té době další tři čtyři hráče, kteří byli také z ciziny, ale z jiné země. Ti mě dobře přijali a hodně mi to pomohlo s adaptací, která byla rychlá. Radek Bejbl se mnou mluvil španělsky,“ prozradil Adauto, který zpětně přiblížil i okolnosti, za kterých do středoevropské Slavie přestoupil z daleké Brazílie.

„Zajímavé už bylo jen to, jak jsem přišel do Evropy a do Slavie, to byla nová zkušenost. Od roku 2000 jsem byl ve Španělsku v klubu Sporting de Gijón a strávil jsem tam jen rok a hned jsem se vrátil zpět do Brazílie, bylo to hrozně krátké angažmá. V roce 2002 jsme hráli pohár v Brazílii a v semifinále se potkali s Porto Alegre. Nevěděl jsem, že na tribuně sedí pan Říčka a pan Šváb. To byli dva lidé, které Slavia poslala do Brazílie, aby hledali útočníka. V tom zápase jsem začínal na lavičce a přišel na hřiště až v druhém poločase. Dal jsem tři branky a byla na mě penalta. Po zápase pak začala jednání se Slavií,“ zavzpomínal někdejší velký oblíbenec fanoušků sešívaných.

Aktuálně

Společně v Edenu! Alespoň symbolicky

včera
Slavia před netradičně tichým Edenem získala v sobotu tři body. A když už jste s námi nemohli být osobně, jsme rádi, že s námi byly alespoň vaše tváře!

V úterý od 20:00 se představíme v Příbrami

včera
FORTUNA:LIGA pokračuje dál a po víkendových utkáních už je na obzoru další duel. Po jasné výhře nad třetím Jabloncem zamíří sešívaní do Příbrami, která se nachází na samém konci ligové tabulky.

Rekord je nádherný, jedná se ale o práci celého týmu

před 2 dny
Ondřej Kolář přispěl k vítězství nad Jabloncem svojí 18. nulou v sezoně a vytvořil tak nový ligový rekord. ​„Dozadu jsme hráli zodpovědně,“ těší brankáře Slavie.

Další články