Jako trenéři máme čas jen a pouze na fotbal, říká Laža

Matěj Laža působí u mládeže Slavie už devět let, v poslední sezoně získal jako asistent trenéra spolu s týmem U17 ročníku 2001 mistrovský titul. Nyní je v roli asistenta trenéra u týmu ročníku 2002.

Jak začala vaše trenérská kariéra ve Slavii?
„Do Slavie jsem přišel v roce 2011 jako čerstvý absolvent FTVS a po jednoleté praxi u týmu dospělých ČAFC Praha, kde mi trenér Jiří Trunc dal možnost s trenérstvím začít ještě během hráčské kariéry. Ze začátku jsem vnímal trenéřinu jako doplněk k běžnému zaměstnání, jelikož v té době mě fotbal nemohl uživit. Začal jsem v realizačním týmu s Jirkou Petrovičem a Ondrou Jurou u ročníku 2001, tehdy to bylo u týmu U10. Ročník 2001 je nyní tým U19. Jako trenéři jsme měli hodně podobný pohled na fotbal a musím říci, že oba mi dali neskutečnou podporu do začátku. Postupem času z nás vznikl, dle mého názoru, skvěle fungující trenérský tým. Podle toho vypadal, a troufnu si říci, stále vypadá tým ročníku 2001. S tímto týmem jsem pokračoval až do U14, potkal jsem je ještě v U16 a U17 s trenérem Milanem Titěrou. V kategorii U17 jsme získali mistrovský titul i československý titul. Pro mě je ročník 2001 prostě srdeční záležitost.“

U jakých dalších týmů jste ještě ve Slavii působil?
„Během devíti let jsem stihl ještě trénovat ženský tým s Honzou Bauerem, juniorský tým s Pavlem Řehákem a ročník 2004, když byl v kategorii U14. Momentálně působím v roli asistenta u ročníku 2002, kde v kategorii U17 hrajeme celostátní soutěž. Postupem času s přibývajícími zkušenostmi a možnostmi trénování jsem se rozhodl, že vsadím vše na jednu kartu a odešel jsem ze svého zaměstnání. Stal se ze mě tedy trenér na plný úvazek – jak nyní v klubu označujeme profitrenér.“

Zažil jste ještě dobu, kdy na tom klub nebyl úplně ideálně. Jak na ty časy vzpomínáte?
„Musím říci, že to byly nádherné časy, ačkoliv hodně krušné. Nádherné v tom, že jsme to dělali hlavně z lásky z fotbalu a pracovali jsme za pár korun. Když jsem přišel, bylo v mládeži pár trenérů na plný úvazek. Nyní je nás v klubu kolem dvaceti až třiceti profíků a spoustu věcí funguje mnohem snadněji. Samozřejmě je to o penězích, které přišly s novým majitelem a také šéfem akademie Jiřím Plíškem, který vše zastřešil neskutečnou manažerskou prací.“

Dají se srovnávat podmínky, které tehdy byly ve Slavii, s tím, jaké jsou nyní?
„To je nesrovnatelné. Někdy mě mrzí kritické řeči současných trenérů, kteří dobu minulou nezažili. Když jsme začínali, tak jsme se převlékali před tréninkem u auta, sdíleli šatnu s dalšími třemi týmy a trénovali v jedné mikině. Doba se posunula, klub se stabilizoval a s novým majitelem se do akademie investovaly nemalé finanční prostředky, podmínky pro trenéry šly hodně vysoko. Profesionální trenéři mají vlastní kanceláře, máme klubový software, pořádáme interní školení. Nejlépe bych to asi definoval tak, že jako trenéři máme čas jen a pouze na fotbal.“

Absolvoval jste několik zahraničních stáží. Kde všude jste byl?
„Můj velký koníček je cestování, rád poznávám nové země a kultury. Postupem času jsem zjistil, že tento koníček jde spojit i s mojí prací, a tak si často během dovolené odskočím na utkání či do akademií. Mám štěstí na tolerantní manželku, která sama hrála fotbal, a tak mi často vychází vstříc a na ‚fotbalových‘ výletech mě doprovází. Z navštívených akademií mohu jmenovat z Jižní Ameriky Universidad de Chile, Ciclista Lima či z Evropy Villarreal CF nebo Redbull Salzburg.“

Co vás na stážích nejvíce zaujalo?
„Stáže mi přináší nové a jiné pohledy na fotbal. Je příjemné sdílet s trenéry z Chile nebo Španělska fotbalové znalosti a zkušenosti. Nevím, zda jsem měl štěstí během stáží, ale trenéři byli vždy otevření a nic neskrývali. Stáli si za svými názory a nebáli se jít do otevřené debaty. To musím přiznat, že mi u českých trenérů často chybí. Bojí se říci vlastní názor a jít třeba i do konfliktu. Respektive asi ne do konfliktu, to je moc silné slovo, ale prostě objektivně si vyměnit názory a obhájit si své postoje. U nás často slýchávám subjektivní řeči a nic neříkající debaty, které mi přijdou jako plácání suché slámy.“

V čem Česku ve výchově hráčů oproti lepším světovým akademiím ujíždí vlak?
„Já bych řekl, že nám už ujel. V akademii se ho snažíme dohnat, ale chvíli to bude ještě trvat. Z mého pohledu jsme zapomněli pracovat s detailem, vytvářet pro hráče mantinely a dělat z nich ‚hladové‘ hráče s láskou pro fotbal. Zřejmě je to ale i dobou, rodiči či technikou. Pokud pohlédnu na hráče z akademie nyní, mají prakticky všechno! Servis šel tak rapidně nahoru, že se mohou cítit jak v prvoligovém týmu. My jako trenéři musíme hráče naučit, že to není automatický servis a akademie, potažmo klub, od nich očekává na oplátku stoprocentní přístup k tréninku, utkání i k životu ve škole a v rodině.“

Snese mládežnická akademie Slavie srovnání s těmi nejlepšími?
„Pokud srovnám akademie, které jsem mohl navštívit, tak zázemím a vybavením se může naše akademie rovnat s nejlepšími. Výjimkou je akademie RB Salzburg, která je inovacemi a novými technologiemi na předním místě v Evropě. Trenérské týmy jsou taktéž podobné, jsou v nich jak bývalí hráči, tak mladí trenéři z univerzit. Velký rozdíl vidím, jak už jsem zmínil, v komunikaci trenérů napříč fotbalovým prostředím. Chápu, že jsme si všichni navzájem konkurenty, ale to sdílení vědomostí a zkušeností mi prostě chybí. A pak samozřejmě chybí všude zmiňovaná konkurence, tu v republice nemáme. Pokud chceme hráče rozvíjet, tak musíme nejlepší hráče postavit proti sobě nebo dohromady. Jinou cestu nevidím. FAČR se snaží obnovit myšlenku sportovních středisek formou Regionálních fotbalových akademií a klubových akademií. Začali dobře, ale po posledním roce jsem zvědavý, kam se projekt posune.“

V roce 2018 jste byl půl roku u ročníku 2001 a na podzim pak i 2002. S 2001 jste získali titul. Jak na tu sezonu vzpomínáte?„Ročník 2001 je první ročník, který se považuje za produkt nové Akademie. Jak už jsem zmiňoval, měl jsem štěstí, že jsem s ním mohl pracovat několik let. Samozřejmě mě potěšil zisk loňského titulu, ale sám jsem nyní zvědav, jak se hráčům povede dál. V týmu je kolem deseti reprezentantů, několik hráčů absolvovalo trénink nebo utkání s A-týmem. Vše se to moc pěkně píše, ale pokud se většina hráčů v dalších sezonách neprosadí do profesionálního dospělého fotbalu, tak jsme naši práci nezvládli. Moc jim držím palce, loňská sezona s nimi byla neskutečná, jsou pracovití a u nich v očích třeba ten hlad po fotbale a vítězství vidím stále. Nicméně další roky napoví, zda se dokážou prosadit i mezi dospělými. Současný ročník 2002 není o moc jiný, po půl roce společné práce s nimi mohu říci, že i tento ročník slibuje zajímavá jména do budoucna. Na hráčích je cítit, že se chtějí zlepšovat, ale občas zapomínají, že k tomu je potřeba vynaložit více úsilí, něco obětovat a překonat i nepopulární překážky.“

V zimě jste absolvovali soustředění v Číně. Jaké bylo?
„Letošní zimu celý dorost dostal možnost absolvovat soustředění v čínském Kchun-mingu. V půlce ledna jsme odjeli do sportovního centra položeného v 1900 m. n. m., kde jsme trénovali dvoufázově na přírodní trávě a absolvovali turnaj se třemi s čínskými soupeři. Soustředění se povedlo na výbornou, někteří hráči sice bojovali s nadmořskou výškou a čínskou kuchyní, ale ohlasy byly většinou pozitivní. Hráči poznali novou kulturu, jiný styl fotbalu, a hlavně se mohli soustředit jen na fotbal na skvěle připravených trávnicích za teplého počasí. Ačkoliv jsme měli program velice nabitý: snídaně – trénink – oběd – polední klid – školní povinnosti – trénink – regenerace – večeře – video meeting, tak se našla dvě odpoledne, kde jsme poznali i nefotbalovou Čínu. Sám za sebe jsem velice uvítal diskuze s trenéry čínských týmů během turnaje a velké setkání trenérů z našeho partnerského klubu Beijing Sinobo Guoan. Soustředění v cizině splnilo naše očekávání a věřím, že nebylo poslední.“

Aktuálně

Hrozně moc si titulu cením, hodnotí Souček

včera
Klíčová opora sešívaných v této sezoně Tomáš Souček si na své konto připsal už druhý mistrovský titul. Tentokrát si ale titulu cení mnohem více.

Jsem šťastný, jak jsme se v sezoně prezentovali

včera
Sešívaní díky remíze na hřišti ostravského Baníku získali po roční pauze další ligový titul. „Nebyl to top výkon, věřil jsem ale, že to dotáhneme. Byl jsem klidný,” říká trenér Jindřich Trpišovský.

Kapitán Škoda: Titul je zasloužený

včera
​​„Titul jsme vyhráli zaslouženě," měl po závěrečném hvizdu v Ostravě jasno kapitán Milan Škoda, který si navíc připsal 200. ligový start v sešívaném.

Další články