Na hřišti i na fotografii znovu v červenobílých dresech!
Tyto dresy po celou dobu tajně ukrýval doma pod slamníkem správce slávistického inventáře Karel Sehnoutka. Slavia (Dynamo Praha) Velikonoční turnaj na hřišti Sparty (Spartaku Sokolovo) vyhrála.
Je několik verzí přímých účastníků o tom, jak se mužstvo Slavie objevilo na sparťanském trávníku na Velikonočním turnaji v roce 1956 v tradičních, tehdy ovšem „zakázaných“, červenobílých dresech. Za tu určitě pravdivou lze považovat líčení tehdejšího kapitána mužstva Miloše Štádlera, který ji několikrát prezentoval na besedách.
„Věděli jsme v mančaftu, že budeme hrát na Velikonoce mezinárodní turnaj na Spartě. Znali jsme i soupeře, kromě domácí Sparty to byl Hajduk Split a taky IFK Göteborg. Den před zahájením byla na Spartě technická porada účastníků s pořadateli. Byl jsem na ní jako kapitán a se mnou i hospodář a vedoucí mužstva v jedné osobě Karel Sehnoutka. Do reglementu uvedl dvě povinné sady dresů. Jednu červenomodrou a druhou bílou. V těch jsme taky obvykle hráli. Los nám určil zahajovací zápas. Přijdeme do kabiny a tam máme na svých místech jen bílé trenýrky a modré stulpny. Hildebrandt s Peškem si dělali legraci a Sehnoutky se ptali, zda dneska hrajeme bez dresů, že i ty nám zakázali. Sehnoutka s kustodem Frantou Polťákem se usmívali pod vousy a že to prý bude překvapení. Doslova na poslední chvíli vytáhli ty klasické slávistické dresy a dali nám je. Byli jsme naměkko a taky někdo pronesl něco v tom smyslu, že „tohle někdo odsere“. Byla to provokace. Jediný smutný byl brankář Lojza Jonák, protože ten měl klasický „pláničkovský“ modrý svetr s hvězdou doma, ale neměl ho s sebou! Neřekli mu o tom nic. Litoval, že on, takový slávista, a jediný hvězdu nebude na fotkách mít. Vyšli jsme na trávník a strhly se bouřlivé ovace. Jako by nastoupila Slavie s Pláničkou a Bicanem! Vzdor tomu, že na tribuně byl i prezident Zápotocký, žádné represe nenastaly. Všichni si nás nafotili a ten snímek vstoupil do historie. Hráli jsme všichni nad své možnosti a vyhráli před nadšeným publikem oba své zápasy 3:1 a stali se vítězi. Na závěr jsem šel do kabiny rozhodčích podepsat zápis a přišel tam i starý matador Josef Laufer. Ještě dělal pro rozhlas a ČTK. Blahopřál mi. Koukám, že má v očích slzy a říkám mu: Pepíčku, snad nebrečíš? Odpověděl mi něco v tom smyslu, že za tyhle slzy se nestydí. No, finále jsme viděli určitě v tom faktu, že už ty dresy nesvlékneme, jen když to bude nutné kvůli soupeři. Hrozně rád na ty chvíle vzpomínám a všem mladým slávistům je připomínám.“
Hráči na slavné fotografii: Horní řada zleva: Kocourek, Andrejkovič, Jareš, Hildebrandt, Hubálek, Pešek, Štádler. Dolní řada zleva: Fiktus, Jonák, S. Hlaváček, Svoboda.
Účastníci turnaje: Dynamo Praha (Slavia), Spartak Praha Sokolovo (Sparta), Hajduk Split, IFK Göteborg
Neděle 1. dubna
Slavia (Dynamo) – IFK Göteborg 3:1
Branky: Hemele, Svoboda, Pešek
Slavia: Jonák – Kocourek, Hildebrandt, Andrejkovič – Trubač, Ipser (2. poločas S. Hlaváček) – Jareš, Hubálek, Hemele, Svoboda, Pešek.
Diváci: 20 000
Pondělí 2. dubna
Slavia (Dynamo) – Hajduk Split 3:1
Branky: 2 x Jareš, Hubálek
Slavia: Jonák – Kocourek, Hildebrandt, Štádler – S. Hlaváček, Andrejkovič – Hubálek, Jareš, Fiktus, Svoboda, Pešek.
Diváci: 15 000
Slavia nyní přichází s nově nabarvenou dobovou fotografií, takže se v současnosti my všichni můžeme podívat, jaká sláva to tehdy v červenobílých dresech skutečně byla!
