O postupu, Holešovi, fanoušcích i Ukrajině
Fenerbahce bylo na odvetu hodně namotivované a chtělo v Edenu postoupit. Čím se vám podařilo je přehrát?
„Snažili jsme se oba zápasy vést tak, aby to vyhovovalo nám. Uvědomujeme si, jak je Fenerbahce velký klub a jaké hráče má. Myslím si, že jsme si byli vědomi našich silných stránek a oba zápasy jsme snažili vést tak, aby to vyhovovalo nám, ne soupeři. Myslím si, že se nám to v obou zápasech podařilo. Podařilo se nám aktivním fotbalem, který je nám vlastní, udělat oba zápasy pro Fenerbahce hodně nepříjemné. V útočné fázi mají jejich hráči obrovskou kvalitu, proto jsme hráli tak, abychom měli co nejvíce míč a byli blízko protihráčů, aby byli v nekomfortní pozici. Na druhou stranu, kluci hráli v obou zápasech tak dobře, že jsme proti soupeři obstáli i fotbalově a v součtu jsme si vytvořili tolik brankových příležitostí, že šest gólů je za ty dva zápasy ještě málo. Fenerbahce udělalo pro odvetu maximum, měli nějaké personální změny, nastoupili v jiném rozestavení, které ještě v průběhu zápasu dvakrát změnili. Kluci na to ale vždy skvěle dokázali zareagovat. Trenéři udělali maximum, naši kluci ale byli pracovitější a v některých fázích fotbalovější.“
Co jste říkal na atmosféru v Istanbulu a kulisu, kterou vytvořili slávisté v Edenu?
„Já jsem tam bohužel nebyl, jen vím, že Turci fotbal milují. Osobně mě nižší návštěva překvapila, naopak bych chtěl poděkovat našim fanouškům, že využili maximálně možnou kapacitu a atmosféra byla skvělá. Děkujeme i těm, kteří se za týmem dostavili do Istanbulu, jsme rádi, že nás podpořili.“
V Turecku se spekuluje o vás jako možném trenérovi Besiktase. Zakládají se tyto spekulace na pravdě?
„Spíš je to otázka na mého manažera, v zimě nějaký kontakt proběhl, mám ale dlouhodobou smlouvu ve Slavii, jsem tady spokojený, vybudovali jsme tu nějaké zázemí. Máme tady s klukama rozdělanou nějakou práci, takže jsme poděkovali za ten kontakt, ale za prvé jsem pod dlouhodobou smlouvou tady ve Slavii a za druhé jsem tady spokojený.“
Rusko ráno v den zápasu napadlo Ukrajinu, v týmu Slavie hrají Taras Kačaraba a Maxym Talovierov. Jak jste vy i hráči situaci během celého dne vnímali?
„Nebylo to nic jednoduchého, vzhledem k tomu, že tady máme kluky z Ukrajiny a mají tam rodinné příslušníky. Máme i spoustu lidí v klubu, Jarda Köstl tam má manželku, příbuzné a tak podobně. Situaci jsme podrobně sledovali, ve čtvrtek to vyeskalovalo tím, co se stalo. Kluků nám bylo hrozně líto, je to pro nás nepředstavitelná situace, když si představíme, co musí prožívat… Když se do toho vžijeme, kdyby se to stalo nám, je to pro ně hrozně těžká situace a obrovská bezmoc. Snažili jsme se je podpořit, mluvili jsme s nimi o jejich roli v zápase, a to je tak asi jediné, co jsme mohli dělat. Je nám z toho všem strašně smutno, pro mě osobně je to nepochopitelné. Je mi strašně líto například Tarase, co celý den prožívá. Po telefonu hltá zprávy, co se děje a jestli jsou jeho nejbližší v pořádku, v jakém jsou stavu. Jsou takhle daleko od domova, nechci za ně mluvit, říkám jen, že atmosféra nás všechny poznamenala od rána, co jsme přišli. Je to obrovský šok.“
Jak těžké bylo v takové situaci připravit kluky na zápas? Hrálo by roli i to, kdyby Taras řekl, že nemůže hrát, protože na fotbal teď vůbec nemůže myslet?
„Samozřejmě bychom to respektovali. Vycházeli jsme z toho, v jakém jsou stavu. Nechci to moc tahat ven, ale na Tarasovi to bylo extrémně vidět. Myslím si, že lidi mu pak hrozně pomohli, my jsme se mu také snažili pomoct. Musí to být neskutečně těžké, když víte, jaké věci se dějí doma, a vy máte hrát fotbal. Je to obdivuhodné, že to kluci zvládli. Nic jiného dělat nemohli, jsou teď tady. Mluvili jsme s nimi, probírali tu situaci, ale oba jsou tady s týmem, doma teď nemohou nikomu pomoct. Jejich odpověď byla krátká a stručná, že chtějí být připravení a budou s týmem. Čím méně jsme pak o tom mluvili, tím to bylo lepší. A myslím si, že to pak oba zvládli skvěle.“
Co jste říkal na výkon Yiry Sora, který dal dva góly a byl hodně nebezpečný? Navíc nejen trhal obranu náběhy, ale byl silný i ve hře zády k bráně, udržel spoustu míčů. Mohl by právě on být budoucí útočnou jedničkou Slavie?
„Yira podal ještě lepší výkon než v Istanbulu. Byl skvělý, silný i s míčem zády k bráně, na druhou stranu měl zápas nějakou typologii. Kluci asi dlouho nezažili tolik komfortu při přebírání míče, nebyli tolik atakovaní, což Yirovi vyhovovalo. Soupeř z něj měl obrovský respekt z minulého zápasu, myslím si, že to byl jeden z důvodů, proč od začátku nastoupil se třemi stopery. Říká se mi to těžko, protože my jsme takoví kanonýři, že říkat o někom, který dá dva góly, že nehrál úplně dobře, se zdá jako rouhání. Jirka samozřejmě hrál dobře, ale při větším klidu v řešení situací mohl mít bodů jak Jarda Jágr ve svém nejlepším zápase v NHL. Kdyby trefil všechno v pozicích, ve kterých byl, a hlavně našel kluky pod sebou, mohl mít třeba sedm a více bodů. Strašně nám pomohl, byl pro soupeře strašně nepříjemný, dal dva ze tří našich gólů, takže velká chvála. Na druhou stranu, nevyužít možnosti, které měl, může být v dalších zápasech škoda. Také si nemyslím, že by v české lize dostal tolik prostoru a objevil se v tolika situacích, jako proti Fenerbahce.“
Před utkáním zazněla písnička Bratříčku, zavírej vrátka. Mnoho lidem to mohlo připomenout dobu dávno minulou. Jak to na vás v ten daný moment působilo?
„Já jsem trošku starší generace. Ne, že bych to příliš zažil, jsem ale samozřejmě ovlivněný rodiči a rodinou. Karla Kryla jsem poslouchal tajně doma, naši a táta ho pouštěli, když jsem byl malý kluk. Spoustu textů umím nazpaměť, zasáhlo mě to proto hodně. Jak říkám, kdyby mi někdo před časem řekl, že jeden stát v Evropě rozpoutá válku s druhým... Je to prostě nepochopitelné, nedá se na to nic říct, je to neuvěřitelné. Další věcí je, že je to kousek od nás, člověk se ptá, kde se to může zastavit, co se bude dít dále. Před časem jsme se bavili o covidu, co to je a tak dále, teď pár set kilometrů od nás létají rakety, obsazují lidem domovy a ve válce umírají lidé. Nikdo na to není připravený, je to obrovský šok. Zprávy šly delší dobu, člověk si ale říká, že lidé mají mozek a že se to vyřeší. Dneska je to ale pro kluky realita, znova říkám, že je to neuvěřitelné. Když se všichni vžijeme do toho, že bychom byli v jejich situaci, stále se to zdá jako sen, hrozný sen.“
Připomíná vám Tomáš Holeš, který odehrál další skvělý zápas, na hřišti Tomáše Součka?
„Probíráme spolu spoustu věcí. Těsně před zápasem, když tušíme něco o soupeři, jak by to mohlo probíhat a jaké bude rozestavení, tak se spolu o tom bavíme. Shodou okolností byl Tomáš kromě Mandyho jediný Čech v základu, i když samozřejmě Schranzíka bereme jako našeho. Vyloženě českou vlajku v poli měl asi jenom Holi. Hraje v srdci zálohy týmu, odkud se to všechno odvíjí. Komunikujeme spolu ohledně dostupování soupeře, jak přebírat hráče, nabírat, když budou hrát ve dvou ve třech. Je to už na něm, je tu delší dobu, fotbalu rozumí, je skvělý nejen v defenzivní složce. Hraje na postu, kde pro nás má stejný význam jako měl Tomáš Souček. Když jsme hráli s Bohemkou a nebyl k dispozici ani on ani Hromadič, byl jsem hodně nervózní, protože Holi má na hřišti úkoly ve všech fázích, včetně zakládání akcí, bránění nebo dostupování útočníků při standardkách. Je zapojený ve všem, takže když vypadne, řešíte změny a ztrátu na všech možných pozicích. Tomáš je univerzálnější, je schopný hrát i výše, na pozici osmičky, nebo i na stoperu. Byla to pro nás varianta i proti Fenerbahce, kdyby Taras pro zranění nedohrál, Holi by šel na stopera. Maks se Holimu typologicky trochu blíží, z něj můžeme v nějaké vzdálené budoucnosti něco podobného jako Suka. Holiho bychom pak chtěli využívat i výše v sestavě. Ohledně důležitosti pro tým se ale Holi Sukovi hodně blíží. Je ve stavu, že už také věci dokáže vidět sám, jen se na sebe podíváme, nebo zareaguje sám Už do toho dospívá.“
Jakého soupeře byste si přál pro osmifinále?
„Přál bych si AS Řím. V televizi mi říkali, že můžeme mít Feyenoord. Ten určitě nechceme, v dobrém slova smyslu pro ně, byl to strašně těžký soupeř. AS Řím bychom si přáli všichni, je asi jasné, proč. Kvůli trenérovi, přes hráče i po samotné město. Chtěli bychom zase hrát s velkým týmem, aby na něj mohli přijít lidé, pro všechny by to bylo skvělé.“
Zápas nedohrál Alexander Bah, jak to s ním vypadá? Jak velká komplikace by byla jeho případná ztráta?
„Alex cítil nekomfort v koleni po své střele, cítil bolest, která se stupňovala. V pátek jede na rezonanci, uvidíme, jak to dopadne. Ivan pak musel na beka a pak jsme se modlili, aby nám to stranoví hráči dohráli. V pátek se ale už připojí k plnému tréninku Lukáš Masopust, který na neděli snad bude k dispozici.“
Co vám pomohlo k tomu, abyste dosáhli větší kompaktnosti týmu oproti začátku jara, do kterého jste vstoupili trochu nešťastně?
„V zimě nás zasáhly nějaké změny. Jsme na to zvyklí, vždy si na to zvykáme, teď nás to zasáhlo v ofenzivní části. Věděli jsme, že nám bude chvíli trvat, než si hráči zvyknou na nové role. Na druhou stranu, dostávali jsme góly, které bychom dostávat neměli. To nám dělalo ty zápasy těžké. Myslím si, že defenzivní fáze se zlepšila, přišlo i mnohem větší nasazení. Vrátili jsme se k fotbalu, který nám byl vlastní. Zase jsme zápasy začali dělat pro soupeře nepříjemné, v nadsázce jsme trochu ubrali na fotbalovosti a přidali na havířině. Pak se dostaneme do situací, že z toho zase můžeme těžit fotbalově. Spadli jsme trochu na zadek a všichni si uvědomili role v týmu, začali jsme trochu. Pomohly k tomu i dva výsledky, které byly na Slovácku a Fenerbahce. Říkat si můžete cokoliv, hráči to ale musí pak ukázat na hřišti. Myslím si, že si zase dokázali, jakým směrem musejí jít.“
