Ostrý start. Do vršovického derby přímo z lavičky
Byla to hodně vydřená výhra?
„Hodně, ale to je proti Bohemians vždycky. Je to bojovný tým, jsou dobře fyzicky připraveni. Je to s nimi vždycky složité.“
Jak se vám proti Bohemce hrálo?
„Teď jsem tu měl za Slavii větší premiéru, v Příbrami jsem dal Bohemce dva prvoligové góly, vzpomínám na ně rád.“
Jak jste jako čerstvý slávista prožíval vršovické derby?
„Sice je to derby, ale tolik jsem to nebral. Každý zápas je stejný, musí se vyhrát. Je to trošku ovlivněné tím, že jsou oba týmy z Vršovic, ale více se těším na derby se Spartou.“
Byl jste nervózní, když jste šel na hřiště?
„Vůbec jsem to nečekal. Neměl jsem na to ani pomyšlení, šel jsem rovnou z lavičky, nestihl jsem se ani rozběhat, takže to bylo bez nervů. Prvních dvacet minut ale bylo těžkých, hlavně po fyzické stránce.“
Hned jste tam měl dvě dobré šance, jednou jste to napálil nad…
„Byla škoda, že jsem první šanci neřešil po zemi. U té druhé to bylo trochu překvapení, měl jsem to na slabší nohu po těžkém zpracování, to už by byla jen třešnička.“
Jak moc to bylo složité v tom, že jste nehrál na své obvyklé pozici?
„V Příbrami jsem hrál také napůl hroťáka. Bylo to jiné v tom, že v Příbrami jsem hrál s Miroslavem Slepičkou, tam jsem měl spíše náběhy. Tady si musím chodit pro míče do středu hřiště. Mám za sebou tři zápasy na tomhle postu, ale je to pořád ještě o učení.“
Je to více ofenzivní než v Příbrami?
„Dá se říci, že v Příbrami jsem byl jen běžec, tady musím předvádět i fotbal.“
Bylo znát, že klukům, kteří hráli s Bordeaux, trochu docházely síly?
„Bylo to hodně znát, hrát ve čtvrtek devadesát minut a teď hned v neděli znova devadesát minut... Obdivuji kluky, že to zvládli.“
Co říkáte na rozsáhlou marodku v řadách útočníků?
„Pro mě jenom dobře, ale už se těším, až zranění kluci nastoupí. Poznám úplně celý tým.“
Pro vás to ale paradoxně otevírá šanci na místo v sestavě…
„Přesně tak, s tím jsem sem hlavně šel. Ale je to o tom, že se do základu musím probojovat, i když budou kluci zdraví.“
Jak velký rozdíl je to oproti tomu, co jste zažíval v Příbrami? Tady chodí na fotbal 15 tisíc lidí…
„To je asi hlavní rozdíl, ale i tréninky jsou jiné, je to náročnější. Nechci shazovat Příbram, ale je to i více fotbalové, což se asi dalo očekávat. Je to pro mě obrovská zkušenost. Jsem rád, že jsem tu dříve, než kdybych přišel v zimě. Mohu být s týmem o čtyři měsíce déle a rychleji se do toho vžít. Do zimní přípravy půjdu zvyklý a budu bojovat o sestavu.“
Je těžké si na ten rozdíl zvyknout?
„Pořád si ještě zvykám, ale to k tomu fotbalu patří. Kdybych šel do ciziny, tak by to bylo ještě těžší. Pořád mám ještě čas, jsem celkem mladý.“
Když se domluvil váš přestup, přál jste si, abyste byl ve Slavii už na podzimní část?
„V první chvíli ne. Pak se o tom začalo spekulovat, byla velká marodka. Volal mi také pan trenér, že je to na mně. Řekl jsem, že chci jít a zabojovat o to.“
Jaké byly rozhovory s trenérem Příbrami Csaplárem? Nejprve se na váš odchod úplně netvářil. S čím vás nakonec vyprovázel?
„Přál mi, ať se mi daří a že to je moje rozhodnutí. Kdyby to bylo špatně, tak by mi řekl, co si myslí. On mi sám řekl, že když chci, tak ať jdu. Byl zastánce toho, že když na to mám, tak si to musím vybojovat. Pokud ano, tak to tady musím ukázat.“
