Před 110 lety se narodil Ferdinad Daučík

31. května 1910 se narodil Ferdinand Daučík. Kapitán Slavie, který přebíral slavný Středoevropský pohár. Později se stal slavným ve Španělsku, kde například trénoval FC Barcelonu.

Fotogalerie

Ferdinand Daučík – kapitán vítězů Středoevropského poháru

Rychlý, důrazný a technický obránce odehrál ve Slavii 231 zápasů. Červenobílý dres oblékal v letech 1935 – 1941. Vítěz Středoevropského poháru 1938 a čtyřnásobný mistr ligy (1935, 1937, 1940 a 1941). Za Československo nastoupil v patnácti zápasech, zahrál si i na MS 1938 ve Francii.

Ferdinand Daučík (31. května 1910 – 14. listopadu. 1986) přišel do fotbalu jako ctižádostivý mladík v sedmnácti letech. I když se narodil v obci Šahy, kde se mluvilo více maďarsky než slovensky, zaklepal na dveře nejslavnějšího slovenského klubu 1. ČsŠK Bratislava (dnešní Slovan). V roce 1935 ho přemluvil slovenský reprezentant a hráč Slavie Štefan Čambal k odchodu do Prahy.

Slavia o Daučíka hodně stála. Z 1. ČsŠK Bratislava ho vyplatila a on se stal okamžitě stálým hráčem prvního mužstva. V létě 1938, když si František Plánička na MS ve Francii zlomil ruku a ukončil kariéru, byl místo něj Ferdinand Daučík jmenován kapitánem prvního mužstva Slavie.

„Byl svému týmu kapitánem příkladným. Vždy dokázal najít příhodná slova, jak spoluhráče povzbudit. A uměl ta slova poslat tichou poštou z postu obránce třeba až na pravé křídlo,“ vzpomíná se na Ferdinanda Daučíka v knize Vítězslava Houšky 50 slavných slávistů.

V červenobílém dresu dosáhl Ferdinand Daučík největšího hráčského úspěchu své fotbalové kariéry, když přebíral jako kapitán trofej pro vítěze Středoevropského poháru v jeho dvanáctém ročníku.

„Šest tisíc turistů z Československa jásá a tleská. A potom konečně nastává ten krásný okamžik: Ferdinand Daučík přijímá z rukou Itala Coppoly, předsedy soutěže, Středoevropský pohár. Laufer a Valoušek si razí cestu ke svým hochům a staví se s nimi před objektivy. A vzniká nezapomenutelná fotka, na níž vidíme šťastně se usmívajícího kapitána Slavie s blyštivě vycíděným pohárem v ruce a obklopeného těmito hráči: Bican, Vytlačil, Černý, Šimůnek, Bokšay, Bradáč, Nožíř, Kopecký, Průcha a Vacek. Je září 1938,“ píše se v dobových vzpomínkách.

V roce 1941 musel na pokyn orgánů opustit Protektorát Čechy a Morava, a tak se vrátil zpět do Bratislavy.

Ve Slavii ho nikdo nenazval jinak než Gándhí kvůli bílému pramínku v jinak tmavých vlasech. Po skončení druhé světové války se aktivně zapojil do opětovné spolupráce českých a slovenských fotbalistů. Stal se významnou postavou tolik vzpomínaných přátelských duelů mezi SK Slavia a ŠK Bratislava hraných jako deklarace obnovy Československého státu (24. června 1945 ŠK Bratislava – SK Slavia 1:3, 6. července 1945 SK Slavia – ŠK Bratislava 4:2).

Po válce se jeho novým domovem stalo Španělsko.

Ferdinand Daučík – na lavičce Barcelony

Po dobrodružném útěku s manželkou a čtyřmi dětmi před komunistickým režimem zakotvil Ferdinand Daučík nejprve v Itálii, kde se v uprchlickém táboře Cinecitty stal trenérem týmu složeného právě z fotbalistů uprchlých zejména z východního bloku. Vznikl tak celek s názvem FC Hungária, za který nastupovalo i několik velice zajímavých fotbalových jmen, včetně Slováka Ladislava Kubaly.

Po několika přátelských zápasech v Itálii tým odcestoval na turné do Španělska, ve kterém dokázali svěřenci Ferdinanda Daučíka porazit mimo jiné i španělskou reprezentaci. O hráče klubu složeného zejména z podunajských uprchlíku se tak začali zajímat věhlasné celky pyrenejského poloostrova. Největší bitva se strhla o talentovaného Ladislava Kubalu, o kterého se přetahovali Real Madrid a Barcelona. Sám Kubala však prohlásil, že do Realu půjde jen pod podmínkou, že se trenérem týmu stane jeho švygr – Ferdinand Daučík. To tehdejší šéf bílého Baletu Santiago Barnabeau odmítl a Kubala i Ferdinand Daučík se tím pádem stěhovali do Barcelony, která na podmínku slovenského fotbalisty byla ochotna kývnout.

Ferdinand Daučík, známý jako progresivní trenér vyznávající moderní styl fotbalu, agresivní hru, spoléhající se na překvapivé změny taktiky v průběhu zápasu a nápadité signály, se tak stal trenérem slavné Barcelony. Jeho prvním ligovým zápasem na lavičce katalánského velkoklubu bylo domácí utkání proti Realu Sociedad, který Blaugranas rozebrali na součástky a zvítězili 8:2. Po těsné porážce na hřišti Atlética Madrid zavítal na hřiště Barcelony Real Madrid, kterému Daučíkovi svěřenci nastříleli sedm branek a zasloužili se o jedno z nejlegendárnějších vítězství nad odvěkým rivalem z hlavního města. Ve zbytku sezony podávali svěřenci Ferdinanda Daučíka stabilní výkony a ligový ročník 1950/51 zakončili na čtvrtém místě s čtyřbodovou ztrátou na vítězné Atlético. Radovat se barcelonští navíc mohli ze zisku domácího poháru, ve kterém porazili ve finále ambiciózní Real Sociedad.

V další sezoně se už potenciál Barcelony a jejího trenéra ukázala naplno, na hřišti zářil i Ladislav Kubala a Katalánci získali nejen ligový titul, ale ovládli i domácí pohár a ukořistili Latinský pohár, který připadl vítězi turnaje ligových vítězů ze Španělska, Portugalska, Itálie a Francie. Barcelona v něm nejprve vyřadila turínský Juventus a v takticky svázaném finále zvítězila nad odhodlaným Nice těsně 1:0. Celkem v této sezoně vybojovali svěřenci Ferdinanda Daučíka pět trofejí, tento rekord dokázal překonat až legendární Pep Guardiola na počátku našeho století.

V ročníku 1952/53 Barcelona titul s přehledem obhájila a opět dokázala zvítězit i v poháru, který tak svěřenci Ferdinanda Daučíka ovládli hned třikrát v řadě. Pro slovenského trenéra to zároveň byla devátá trofej na lavičce Barcelony.

Následující sezonu poznamenalo vážní zranění Ladislava Kubaly, největší hvězdy týmu, který si v utkání s Atléticem Bilbao vážně poranil koleno. Do konkurenčního Realu Madrid navíc přibyl hvězdný argentinský záložník Antonio Di Stéfano, který v dresu bílého baletu zářil a vystřílel královskému celku mistrovský titul. Naopak Barcelona se se sezonou rozloučila bez trofeje, finále domácího poháru totiž svěřenci Ferdinanda Daučíka prohráli s Valencií. Nespokojené vedení Barcelony se nakonec rozhodlo stále teprve čtyřiačtyřicetiletého trenéra odvolat z funkce.

Ferdinand Daučík nebyl bez práce dlouho, jeho služby si okamžitě zajistilo ambiciózní Atlético Bilbao.

V baskickém celku začal slovenský trenér výborně, hned v první sezoně dokázali jeho svěřenci porazit mimo jiné i Real a Barcelonu a zakončit ročník na třetím místě tabulky. Fanoušci obdivovali zejména Daučíkovy taktické a poziční změny během zápasů, kdy posílal útočníky do obrany a naopak, často také měnil pozice křídelních hráčů. I Díky tomu dokázali Daučíkovi svěřenci zaskočit ve finále domácího poháru silnou Sevillu, kterou Atlético porazilo těsně 1:0.

Ferdinand Daučík poté trénoval až do roku 1971 celou řadu klubů z Pyrenejského poloostrova – Atlético Madrid, Betis Sevilla, Sevilla FC, Real Zaragoza a další.

Aktuálně

Plně se musíme soustředit na nedělní zápas. Jiný lék není

dnes
Sešívaní padli po sporném rozhodnutí sudího na hřišti Midtjyllandu. ​„Říkal jsem sudímu, jak je to pro nás důležité, ať se jde podívat. Řekl mi, že věří VARu,“ říká Jindřich Trpišovský.

Je to obrovské zklamání, říká Ondřej Kolář

včera
Nejprve pokutový kop Kaby zneškodnil, VAR ale poté nařídil opakování penalty: „Dával jsem si na to pozor, jsem přesvědčený, že jsem krok dopředu neudělal," říká brankář Ondřej Kolář.

Myslel jsem, že v Lize mistrů se tohle nemůže stát

včera
​Jan Bořil byl po odvetě play off Ligy mistrů velmi zklamaný. „Byla penalta, Koli to krásně chytil, co se stalo pak ani nechci komentovat, je to hrůza," mrzí kapitána sešívaných.

Další články