Před 115 lety se narodil legendární František Plánička
Z titulů pro mistra ligy se radoval v letech 1929, 1930, 1931, 1933, 1934, 1935 a 1937. V roce 1929 postoupil do finále Středoevropského poháru. V reprezentaci odchytal 73 utkání (37 krát byl kapitánem) v letech 1926 až 1938. Z fotbalového šampionátu v Itálii v roce 1934 se vrátil do Prahy jako vicemistr světa, mužstvo Československa vedl jako kapitán. Účastnil se opět jako kapitán i mistrovství světa 1938 ve Francii.
František Plánička se stal legendou už během své přebohaté kariéry. Ve chvíli, kdy opustil špičková kolbiště a bylo připraveno I. vydání jeho knihy „Když chytal Plánička“, napočítali mu statistici, že ve fotbalové brance strávil 129 780 minut a průměr obdržených branek na zápas měl úctyhodných 0,87 gólu. Jako profesionál stál v letech 1923 až 1938 v brance Slavie, reprezentace Československa i její rezervy, výběru Prahy a kombinovaných jedenáctek Sparty a Slavie.
V domácích pohárových soutěžích byl František Plánička šestkrát na straně vítězů (1926 – 1928, 1930, 1932 a 1935) a na mezinárodní scéně působil jako kapitán ve všech třech ročnících prestižního a slavného Poháru národů 1930, 1931 a 1937. Od roku 1956 až do léta 1970 působil v brance internacionálů Slavie i Československa. Za svůj celoživotní rytířský postoj ke svému sportu obdržel v roce 1985 Čestný diplom fair-play světové organizace UNESCO pro rytíře světového sportu. Evropa ve své době považovala legendárního slávistického srdcaře spolu se Španělem Zamorou za nejlepší gólmany. V anketě Mezinárodní fotbalové federace byl zařazen mezi deset nejlepších brankářů světa.
Legendární slávista oblékal modrý svetr s hvězdou na hrudi. Nechytal na efekt, ale na spolehlivost. Typické pro něho bylo bezchybné chytání „do koše“, rybička v pádu, při níž si ztlumil oběma rukama míč na prsou. Byl pověstný vynikajícím postřehem, mrštností a předvídavostí a svým přísným dodržováním správné životosprávy. Pracoval jako úředník v Penzijním ústavu a dovolenou si vybíral na zájezdy Slavie a týmu ČSR. V roce 1938 na šampionátu ve Francii dohrál zápas s Brazílií (1:1) se zlomenou rukou a tím skončila jeho profesionální brankářská kariéra u prvního mužstva.
„Ve vestibulu hudba, státní vlajky a před tehdejším Wilsonovým nádražím, od parku až k Václavskému náměstí, stojí desetitisícový národ fotbalových fanoušků. Jsme dojati. Děkuji jménem mužstva za nečekané slavné uvítání. Druhý den jsem šel do zaměstnání. „Planika“ se proměnil ve zcela obyčejného civilistu, úředníka penzijního ústavu, cestujícího tramvají. U Bulhara jsem vystoupil, přehodil do druhé ruky aktovku se svačinou, koupil raník a před půl osmou otevřel známé dveře,“ vzpomínal František Plánička na návrat z MS 1934.
Jeho brankářský dres, ve kterém chytal na světovém šampionátu v Itálii v roce 1934, je vystaven spolu s dalšími artefakty v muzeu Slavie.