Půjdu tam jako tank a vystřelím
Slavia a Liga mistrů, jak vám to zní?
„Tak krásně. Po dvanácti letech je to něco neuvěřitelného. Strašně dlouho jsme to chtěli, dřeli jsme na to. Teď jsme udělali double a chtěli jsme Ligu mistrů. A to se nám podařilo.“
Je to takové završení přerodu Slavie za posledních několik let?
„Určitě. Byly tu nějaké problémy, i finanční, pak se to změnilo. Přišel pan Šimáně, pan Tvrdík, CITIC, Sinobo a další a dalo se to do kupy. Hlavně je to vidět na hřišti, takže jsme rádi, že jsme v Lize mistrů.“
Vy přeci jen pamatujete horší časy ve Slavii, napadlo vás tehdy, že se podíváte do Ligy mistrů?
„Bylo to tehdy těžké rozhodování, ale přemluvila mě hlavně manželka, ať jdu do Slavie. Je to velký klub s velkou historií. Říkala, že i když se cokoli stane, tak ten klub někdo koupí, a určitě nezanikne. To mě utvrdilo v tom, že do Slavie půjdu. Jsem rád, že jsem tady, že se to všechno podařilo, a nejvíc musím pogratulovat ženě, že mně takhle pomohla.“
Stal jste se hlavním hrdinou zápasu, dal jste jediný gól, je to pro vás o to cennější?
„Tak já jsem sváteční střelec, všichni se mi smějou, že nedávám moc gólů, že když vystřelí na bránu, tak je to do padesáté řady. Ale pořád mi říkali, že rozhodnu velký zápas. Dneska se to splnilo, jsem za to hrozně rád, před zápasem a v poločase mi trenéři říkali, ať střílím, ať nepřihrávám, tak jsem konečně jednou vystřelil, po zemi. Zaplať pánbůh, že jsem to trefil.“
Měl jste se čas ve vápně rozmýšlet, co s balonem udělat?
„My tohleto nacvičujeme, bylo to po autu, zaplať pánbůh, že Suk se ukopl, jinak by to šlo někam do autu. Takhle nalákal dva hráče na sebe a Gadži [David Hovorka] mi to tam posunul, zpracoval jsem si to na prsa a věděl jsem, že tam půjdu jako tank a že vystřelím. Pak mi kluci říkali, že kdybych nestřílel, byla by snad na mě penalta, že mě tam obránce podseknul, ale já to nevnímal a prostě jsem střílel. A jsem rád, že to tam spadlo.“
Jak těžký byl první poločas, dlouho trval výsledek 0:0?
„Tak hraje se o Ligu mistrů. Oni sem jeli s tím, že nemůžou nic ztratit, a my byli nervózní, bylo to vidět. Dlouho jsme se hledali, chtěli jsme hned dávat finálky a bylo vidět, že jsme to dávali do autu a nedařilo se. Pak jsme si něco řekli, že se zklidníme, a ve druhém poločase ne že bychom dominovali, ale byli jsme víc na balonu, víc jsme s věřili a pak jsme dali i gól.“
Zlomil to ten gól?
„Určitě. To nás nakoplo, uklidnilo, a pak už jsme věděli, že to ukopeme, i kdybychom to měli dávat do té padesáté řady. Říkal jsem klukům, že už prostě nemůžeme dostat góla.“
Jak jste vnímal atmosféru na tribunách?
„Jsme rádi, že se to uklidnilo a dalo se to nějak dohromady. Za to musíme všem podekovat, protože to byla neskutečná atmosféra a hodně nám to pomohlo.“
Vzpomenete si, co jste dělal před dvanácti lety, když Slavia postoupila naposledy?
„Myslím, že jsem se na ten zápas koukal, ale přesně si nevzpomenu. To už je taková dlouhá doba, že bych nechtěl lhát.“
A vaše přání pro čtvrteční los?
„Na to se mě teď každý ptá. Já chci anglické týmy, protože to je pro mě top. Nebudu říkat konkrétně, protože tam už je každý skvělý, ale určitě se těším na los. I když dostaneme ty nejlepší, tak chceme určitě ukázat, že na to máme.“
