Radek Černý o zápase v Liberci: Byl to hořký návrat
29. 7. 2013, Redakce
LIBEREC - Do branky Slavie se odchovanec Radek Černý vrátil po téměř devíti letech. Shodou okolností poslední ligový zápas odchytal před svým odchodem do Anglie také v Liberci.
Bylo to v posledním podzimním kole 4. prosince 2004 a Slavia tehdy brala bod za remízu. Tentokrát odjela ze stadionu U Nisy s prázdnou. „Samozřejmě není to příjemné, ještě o půli vedeme 1:0, a potom ve druhé půli během patnácti minut to ztratíme. Takže můj návrat je hodně hořký, myslím si, že jsme si zasloužili minimálně bod, ale bohužel Liberec nás za výpadek ve druhé půli potrestal. Na druhou stranu náš herní projev byl velmi dobrý, až na tu patnáctiminutovku jsme hru kontrolovali. Příští pondělí hrajeme doma s Olomoucí, kterou musíme porazit,“ uvedl po zápase brankář Slavie Radek Černý.
Kvůli zranění Kamila Čontofalského jste se dostal do branky Slavie už ve druhém ligovém kole, možná dříve, než jste sám předpokládal. Jaké vy osobně jste měl ze zápasu pocity?
„Je to pravda, ale bral jsem to jako každý jiný zápas. Cítil jsem se dobře, na zápas jsem se připravil, opravdu mě moc mrzí, že z toho nebyl žádný bod.“
Po téměř devíti letech jste se v lize znovu postavil ve slávistickém dresu do branky, fanoušci navíc vyvolávali před zápasem i během zápasu vaše jméno. Jak jste to vnímal?
„Je to příjemné, jsem na to hrdý, že fanoušci na mě nezapomněli. Samozřejmě je to pro mě čest, že můžu stále oblékat slávistický dres.“
Jak jste viděl z vašeho pohledu ten gól, kterým Liberec vyrovnal na 1:1?
„Viděl jsem, že je to těžký balon, tak jsem do toho šel, jenže mě tam trošku předskočil jejich útočník. Když jsem se ho ptal, říkal mi, že ani on sám pořádně nevěděl, čím ten míč trefil, že snad ramenem. Konzultoval jsem to i s naším trenérem brankářů i s trenérem brankářů Liberce a oba mi říkali, že i kdybych zůstal na lajně, tak by stejně míč zapadl za tyč. Měl jsem tam být důraznější, ale teď už to bohužel nevrátím.“
Dá se mluvit ještě vzhledem k vašim zkušenostem o nějaké předzápasové nervozitě?
„Spíše jsem měl trochu vnitřní obavy, když jsem se do Čech vracel, řešil jsem, zda je to správné rozhodnutí, nebo není. Ale čím déle jsem byl s týmem, tak se mi znovu vybavily ty roky, které jsem ve Slavii strávil a uvědomil jsem si, jak se tady cítím příjemně. Nervózní před zápasem jsem téměř nebyl, naopak byl jsem připravený a plně koncentrovaný na zápas.“
Máte za sebou zápas v české lize, můžete to porovnat se zápasy v anglické lize?
„Anglická liga je pochopitelně trochu jiná. Je tvrdší, přímočařejší, ale obecně pro brankáře, na rozdíl od ostatních hráčů, je to hodně podobné v jakékoliv soutěži.“
Ze dvou zápasů získala Slavia pouze bod. Nemáte obavy, že v zápase s Olomoucí se už dostaví nervozita a mužstvo bude hrát pod tlakem?
„Moc dobře víme, že s Ostravou začátek utkání nebyl ideální. Ve druhém poločase jsme prohrávali, ale vyrovnali jsme, měli jsme navíc šance, ale bohužel to štěstíčko nám nepřálo. V zápase s Libercem byl náš herní projev ještě daleko lepší, okořenili jsme to i krásným vedoucím gólem, ale potom nám nevyšla patnáctiminutovka ve druhé půli, kde jsme nebyli důrazní. Myslím si, že kdybychom přežili těch prvních patnáct minut ve druhé půli, tak bychom s Libercem neprohráli. Ale je to pryč, prohráli jsme, a teď se už musíme soustředit na Olomouc a jít do toho s tím, že je to zápas o život a že ho musíme vyhrát.“
Jak se vám chytalo v tom obrovském vedru?
„Tím, že už nesvítilo sluníčko, tak to bylo daleko lepší než například tréninky na přímém slunci během týdne. Samozřejmě teplo bylo, ale pro mě jako pro brankáře to bylo snesitelnější, pro ostatní hráče na hřišti to bylo určitě mnohem náročnější.“
Musí být v těchto vedrech člověk mnohem obezřetnější a více se hlídat, aby například nedostal úpal, nebyl dehydrovaný a podobně?
„Nejenom v den utkání ale i v den před zápasem není ideální vystavovat se příliš sluníčku. Je lepší si odtrénovat a potom se spíš držet někde ve stínu, doplňovat tekutiny a nevystavovat se zbytečně horku, protože momentálně panuje opravdu extrémní počasí.“
