Trenér věděl, že se do Prahy vrátím

Byl to nejsledovanější přestup v české lize. Za posledních pár let určitě. Ještě v minulém roce trápil obranu Slavie v derby pražských „S“ a od léta už sešívaný dres obléká. Nicolae Stanciu patří k nejlepším cizincům, kteří kdy českou ligu hráli. „Necítím se jako hvězda. Jsem normální kluk a chci, aby se ke mně tak přistupovalo. Ve Slavii tomu tak je,“ doplňuje.

Do Slavie jste přestoupil ze Saúdské Arábie. Jaké to tam bylo?
„Byla to dobrá zkušenost. Nečekal jsem, že je tam fotbal tolik oblíben. Místní ligy zažívají velký progres, protože si kluby nyní mohou dovolit koupit sedm, osm zahraničních hráčů. Prvních pět klubů tabulky kupuje jenom top hráče. Najdete tam Gomise, Giovinca, takže je jasné, že úroveň fotbalu je vyšší, než byla v minulosti. Pro mě to byla dobrá zkušenost.“

Evropa vám ale asi scházela, ne?
„Chyběly mi velké zápasy a chyběla mi Evropa jako taková. Každý tvrdí, že jsem tam odešel kvůli penězům. Tak to ale vůbec není. Zbývaly mi tři roky ze smlouvy, a když jsem ze Saudské Arábie do Slavie odcházel, tak jsem se vzdal spousty peněz, které jsem mohl v pohodě vydělat, kdybych tam zůstal. Takhle ale nepřemýšlím. Peníze nejsou všechno. Chtěl jsem se vrátit do Evropy a hrát UEFA Champions League, vyhrávat trofeje a sbírat skvělé fotbalové zážitky, než tam zůstat a nebýt tak šťastný.“

Vaším prvním klubem mimo rodné Rumunsko byl RSC Anderlecht. Na povedenou první sezonu se vám ale nepovedlo navázat. Proč?
„První sezona byla opravdu dobrá. Poté, co jsme vyhráli ligu, jsme si zahráli čtvrtfinále UEFA Europa League. Po měsíci nového ročníku odešel trenér a přišel jiný, s jinou vizí. Už jsem tolik nehrál a nechtěl jsem tam zůstávat jenom proto, abych hrál posledních dvacet minut, a tak jsem požádal o odchod. Čas v Anderlechtu byl ale skvělý. Vyhráli jsme ligu, vyhráli jsme superpohár, zahráli jsme si čtvrtfinále UEFA Europa League proti Manchesteru. První sezona byla skvělá.“

Z Anderlechtu jste zamířil do Česka, do Sparty. Měl jste i jiné nabídky, nebo proč jste se vlastně rozhodl právě pro Českou republiku?
„Sparta mě dobře znala. Už jsem proti nim v dresu Steauy hrál v předkole UEFA Champions League a dal jsem jim tři góly, jeden v Praze a dva v Bukurešti. Sparta měla kvalitní tým, i když byla až čtvrtá nebo pátá v tabulce, když jsem přestoupil. Agentka mi říkala, že to pro mě bude dobrý krok. Sám jsem chtěl začít hlavně hrát, fotbal si opět užívat, protože jsem o pocit štěstí z fotbalu v Anderlechtu přišel. V té době to tak pro mě byla dobrá volba.“

Po roce jste ale ze Sparty odešel. Ten pocit štěstí z fotbalu jste tam tedy nenašel?
„Na začátku bylo vše dobré, ale ke konci už to takové nebylo. Neměl jsem ideální vztah s trenérem a do toho přišly špatné výsledky. V prosinci přišla první nabídka, kterou klub odmítl. Během zimní přestávky udělali nějaké přestupy, a když přišla druhá nabídka, řekl jsem jim, že chci odejít, ale že rozhodnutí je samozřejmě na klubu. Oni odpověděli, že mi rozumí. To bylo celé. Neudělal jsem Spartě nic špatného. Pokud by mě nechtěli prodat, zůstal bych. Konečné rozhodnutí o přestupu bylo na nich. Nakonec všechno ale dopadlo dobře.“

A nyní jste ve Slavii. To by vás tehdy asi nenapadlo.
„Mě možná ne, ale trenéra Trpišovského ano (úsměv). Když jsem přišel, tak mi řekl, že když jsem odcházel ze Sparty, tak už si v tu chvíli byl naprosto jistý, že se do Prahy vrátím, protože mě tu chtěl.“

A měl pravdu.
„Než jsem do Slavie přestoupil, tak jsme spolu hodně komunikovali. Jsem za všechno rád a snažím se předvádět svoje maximum. Spoluhráči mi velmi pomáhají v tom, abych se cítil jako součást týmu. Tady to není o jednom, dvou lidech. Je to o týmu. Každý pracuje, každý běhá, jak může. To, že jsme ve skupině Ligy mistrů, a navíc první v ligové tabulce, je hlavní.“

Bylo těžké se rozhodnout pro Slavii?
„Bylo to těžké. Ne však kvůli nabídce Slavie, ta se normálně neodmítá, ale čekal jsem, že se proti mně obrátí hodně lidí. Měl jsem i nabídku z jiného klubu z lepší ligy, než je česká, nakonec jsem se ale rozhodl jít do Slavie a myslím si, že jsem udělal nejlepší možné rozhodnutí.“

Pro vás je důležité, že se cítíte součástí týmu, a ne obletovanou hvězdou, které by byla plná média, že?
„Je to přesně tak. Takhle se to dá nejlépe shrnout. Je to pro mě to nedůležitější a jsem rád, že ve Slavii tomu tak skutečně je. Nejsme Real Madrid, nebo Barcelona, kde je nebo byla veškerá pozornost upřena na Messiho a dříve na Ronalda. Jsem šťastný, znám svoji roli v týmu. Necítím se jako hvězda. Kouč ke každému přistupuje naprosto stejně. To je hlavní.“

Máte s trenérem Trpišovským speciální vztah? Hodně spolu komunikujete…
„Dá se to asi tak říct. On se zasloužil o to, že jsem tady. Řekl mi, že chce, abych přišel. To bylo nejdůležitější. Mluvíme spolu často. Je to upřímný typ trenéra. Řekne nám, když děláme chyby. Když se mu něco nelíbí, přijde a řekne mi to. Snažím se dělat to, co po mně chce. Pokouším se zvládat i defenzivní povinnosti, které mi dává. Hodně běhat, napadat, pomáhat spoluhráčům, vyhrávat souboje.“

Slavia hraje specifickým způsobem, hodně náročným. Musel jste změnit svůj styl hry?
„Jak se to vezme. Změny tam jsou, ale není jich hodně. Cítím větší zodpovědnost. Naběhám toho určitě více, než jsem toho naběhal třeba ve Spartě. Cítím hlavně, že je tu silnější, kompaktnější skupina hráčů. Jsme silnější především jako tým. Lidé od nás pak možná ani neočekávají, že jeden hráč bude jasně nejlepší a rozhodne sám zápas. Tady každý hráč přispívá k týmovému výkonu, a to je to nejhlavnější.“

Zahrál jste si v Rumunsku, Belgii, Saúdské Arábii a Česku. Jak byste porovnal místní ligy?
„Všechno to jsou velmi dobré ligy. Když jsem hrál v Rumunsku, tak jsme se Steauou dominovali lize. Tehdy byla liga silnější. Byla tam spousta velmi tradičních klubů, které sestoupily kvůli různým problémům. Česká liga je dost srovnatelná s tou belgickou. V Belgii je spousta fyzicky skvěle připravených týmů, ve kterých toho hráči spoustu naběhají. Belgická liga často lidem připadá v porovnání s tou českou silnější možná proto, že z ní odchází spousta hráčů za velké peníze do velkých lig, ale já si myslím, že jsou obě ligy poměrně srovnatelné.“

Rodiče nás volali domů. Teď je to naopak

Máte skvělou střelu a vedení míče, měl jste v dětství nějaký speciální trénink?
„Ne, neměl. Když mám čas, zůstávám po tréninku na hřišti a cvičím přímé kopy. Jako malý jsem se snažil hrát levou i pravou nohou stejně, nic speciálního jsem ale nedělal.“

Přesto jste na hřišti vynikal…
„Jako malý jsem si kopal pouze s klukama z města, součástí nějakého klubu jsem se stal až v jedenácti letech. Nebyl jsem tedy moc mladý, ostatní začínali v pěti nebo šesti letech.“

Na dětství ale vzpomínáte jen v tom nejlepším, ne?
„Bylo to samozřejmě krásné, jako dítě nemáte téměř žádné starosti. Vždy, když jsem přišel ze školy, šel jsem ven hrát fotbal. Pamatuji si, že nás rodiče volali domů, protože jsme trávili příliš času venku hraním si s míčem. Dnes se to mění, je těžké dostat děti ven.“

Tohle je v Česku velký problém. Je to v Rumunsku stejné?
„Myslím si, že ano. Nevím přesně, jak je to teď, určitě to tak ale bylo. Všechny děti mají mobil, přístup k internetu a hrají nějaké hry. Rodiče jim dnes musejí říkat, aby šly ven. Za nás to bylo jiné, neměli jsme tolik zábavy, tak jsme si chodili ven kopat.“

Má fotbal ve vaší rodině tradici?
„Ano, můj táta hrál v obraně, nikdy ale ne profesionálně. Vášeň k fotbalu mám asi od něj, i můj malý bratr, kterému je jedenáct, hraje fotbal.“

Viděl jste někdy zápas svého bratra?
„Ano, chodím se na něj dívat, když mám dovolenou. On má v té době ale většinou prázdniny, tak toho bohužel moc nevidím. Rodina mi ale posílá jeho fotbalová videa. Stejně jako já hraje ve středu hřiště, nastupuje proti stejně starým klukům. Nejdůležitější je ale pro něj teď škola.“

Rodina vás hodně podporuje?
„Ano, vždy mě podporovali. Když mi bylo patnáct, měl jsem těžké období a myslel jsem, že skončím s fotbalem kvůli zranění, naštěstí jsem ale vytrval. Rodiče mě celou dobu podporovali, pomohli mi a díky nim teď můžu hrát.“

Hodně talentovaných hráčů v mládežnickém věku koketuje s nějakou slavnou zahraniční akademií. U vás tomu tak nebylo?
„Před svými sedmnáctými narozeninami jsem odehrál první ligový zápas za Alba Iulii, která ale sestoupila a já jsem se dostal na testy do německého Stuttgartu. Tam jsem byl několik tréninků, líbil jsem se jim, můj domovský klub ale přestupovou nabídku Stuttgartu zamítl a já jsem se vrátil a hrál druhou rumunskou ligu.“

Derby? Jedno z nejhezčích vítězství kariéry

Jste šťastný, že vás fanoušci Slavie přijali?
„Ano, myslím si, že to je asi to nejlepší. Doufám, že vidí, že týmu dávám vše a na hřišti pracuji na sto procent. Nikde, ani v Anderlechtu, Spartě, a dokonce ani v derby mezi Dynamem a Steauou jsem nezažil takovou atmosféru, jako při domácí odvetě proti Kluži. Je neuvěřitelné, jak je každý zápas plný stadion a fanoušci nás podporují, ať se děje cokoliv.“

Užíváte si atmosféru během zápasů?
„Určitě ano. Fanoušci zpívají celé utkání, hodně si také užívám děkovačku po zápase. Všichni zpívají, je to něco speciálního. Doufám, že budeme moci vesele zpívat po každém utkání, protože pro fanoušky chceme vyhrát každý zápas.“

Když jste přišel do Slavie, každý psal, že nemůžete hrát společně s Josefem Hušbauerem. Nakonec se ale ukázalo, že to jde skvěle…
„Ano, když jsme spolu na hřišti, vyhráváme skoro všechny zápasy. Dokonce i v Miláně jsme hráli společně a dominovali jsme, i když jsme nakonec remizovali. Je snadné s ním hrát, protože je to velice chytrý hráč a skvělý s míčem. Je radost vedle něj nastupovat, zvlášť když za sebou máme takového hráče, jako je Tomáš Souček.“

Před několika týdny jste odehrál derby na Spartě, během kterého na vás byl velký tlak. Jak jste se v utkání cítil?
„Hodně se o tom mluvilo, každý to probíral. Snažil jsem se tyhle věci neposlouchat a nevnímat atmosféru na zápase, když jsem ale šel po utkání domů, říkal jsem své manželce, že to byl jeden z nejkrásnějších večerů mé kariéry. Cítil jsem se skvěle, je úžasné vyhrát derby 3:0, bylo to jedno z nejhezčích vítězství v mé kariéře.“

Takže jste si užil, když o vás tým v kabině po zápase začal zpívat písničku?
„Ano, bylo to vtipné. Teď jsem ve Slavii a je normální, že si z toho lidi dělají srandu. Třeba ve Steaue se po derby také dělaly podobné věci.“

Možná to bylo takové symbolické přijetí, znamení, že teď patříte ke Slavii.
„Možná ano, bylo to hezké. Jsem rád, že jsem tady, tým je silný a všichni táhneme za jeden provaz. Respektuji každého v kabině a s každým mám dobrý vztah.“

Co vůbec říkáte na to, že jsou o vás už dvě písničky?
„Je to hezké, ale vrátím se k tomu, o čem jsme se už bavili. Já se nepovažuji za nějakou hvězdu. Když hraji dobře, je fajn, že udělají takové písničky. Obě je znám a chci poděkovat autorům, kteří je vytvořili. Jak ale říkám, nechci, aby se na mě někdo díval jako na nějakou hvězdu, ale jako na normálního kluka.“

Kompletní rozhovor naleznete v 9. čísle magazínu Poločas, který vyšel při utkání s Barcelonou.

Aktuálně

Chceme hrát jako vždy, říká trenér

včera
Sešívané v úterý večer čeká závěrečný zápas základní skupiny Ligy mistrů na hřišti Dortmundu. „Ohledně rychlostní vybavenosti to bude nejtěžší utkání," ví Jindřich Trpišovský.

Přijeli jsme budovat jméno Slavie, říká Tomáš Souček

včera
Ve úterý uzavře Slavia na půdě Dortmundu své působení v Lize mistrů: „Samozřejmě chceme bodovat," říká Tomáš Souček.

Představení soupeře: Borussia Dortmund

včera
Sešívané ve úterý čeká zápas na hřišti Borussie Dortmund, jednoho z nejslavnějším a nejúspěšnějších celků celého Německa.

Další články