Tři odchovanci: Slavii máme v srdci | SK Slavia Praha
Více

Tři odchovanci: Slavii máme v srdci

Jaromír Zmrhal, Tomáš Souček, Matěj Valenta. Tři odchovanci, kteří to dotáhli až do A-týmu. Jak vzpomínají na svá léta strávená v mládeži Slavie a jak na ně vzpomíná jejich tehdejší trenér Petr Karoch?

Všichni jste odchovanci Slavie. Jste pyšní na to, že jste se dokázali v tak velkém klubu dostat do A-týmu?

Zmrhal: „Já jsem určitě hrdý. Stejně jako moje rodiče. Mně se to povedlo v období, kdy Slavia nebyla tak ekonomicky silná. Neříkám, že se tehdy šlo cestou jen odchovanců, ale bylo to trochu jiné než dnes, kdy má klub úplně jiné možnosti. Jsem hrozně rád, že můžu v áčku být s klukama, kteří tady byli, jsou tady a budou tady.“

Souček: „Já jsem to vždycky měl tak, že jsem chtěl hrát vrcholově fotbal. Z Vysočiny jsem si přál hrát první ligu, a že se to povedlo ve Slavii, tak to je nejvíc, co se mi mohlo v Česku povést. Zvlášť v dnešní době, kdy hrajeme v Evropě, bojujeme o titul. Vážím si toho hodně. Celá moje rodina si toho váží, protože všichni pro to udělali hrozně moc.“

Matěji, jste pyšný na to, že můžete být v kabině s hráči jako Zmrhal nebo Souček?

Valenta: „Určitě! Každý den koukám kolem sebe a snažím se učit. Uvidíme, co bude v budoucnu. Řekněme, že já jsem zatím v tom procesu přechodu z mládežnického do dospělého fotbalu.“

Co byste tedy kluci Valimu poradili, aby to zvládnul jako vy a dostal se do vaší pozice?

Zmrhal: „My zatím v žádné pozici asi nejsme (úsměv). Ale je pravda, že jsem se dostali do reprezentace, tak už se nám asi něco povedlo.“

Souček: „Ať je pořád s námi. V tréninku si dávat co nejvíce. Myslím si, že jsou tady super kluci, ne jen my dva (úsměv). Všichni mu se vším pomůžou, poradí. Vali se dobře zapojuje do tréninku. Teď si připsal první start v Teplicích, takže může pomalu růst.“

Zmrhal: „Může pomalu sbírat zkušenosti a pak už je to jen na něm, co se mu povede. Hráč je to dobrý, tak to musí dokázat.“

Valenta: „Děkuji kluci (úsměv).“

Je to třeba vedle píle a dřiny také o štěstí? Aby byl člověk ve správnou chvíli na správném místě?

Valenta: „Já se vlastně teď do přípravy a poprvé k A-týmu připojil po zranění Jakuba Hromady. Je to asi hodně o štěstí.“

Zmrhal: „Já jsem také svou první šanci v A-týmu dostal při zranění Lukáše Jarolíma.“

Souček: „Když někdo vypadne, tak ostatní mají šanci. Dostane jednu, dvě, tři, aby přesvědčil. Když se mu to povede, tak může mít skvělou pozici.“

Zmrhal: „Není to jen o A-týmu, ale mně se i v dorostu a v žácích vyměnila v týmu spousta spoluhráčů. A tehdy jsem měl v týmu daleko lepší spoluhráče, než jsem byl tehdy já. Z nich ale fotbal nehraje skoro nikdo. Mně se to povedlo právě třeba díky štěstí nebo i díky rodičům, kteří chtěli, abych něco dokázal.“

Souček: „Člověk musí být přípraven a ve chvíli, kdy z toho někdo vypadne, tak chytit šanci za pačesy. To se bohužel v kolektivním sportu stává. Ale mají na to vliv i ostatní věci. Někdo může být v šestnácti talent, ale v osmnácti nebo devatenácti si zvolí jinou cestu.“

Tomáš Souček očima trenéra Petra Karocha: „Tomáše jsem trénoval dva roky ve starších žácích a rok v mladším dorostu. Tenkrát byl na jednu stranu pomalý, vzhledem ke své vysoké postavě i neohrabaný, ale na druhou stranu měl skvělou techniku, byl to univerzální hráč, který zahrál dobře jak ve středu zálohy, tak i na stoperu. I ze své pozice měl excelentní výběr místa ve vápně a dával poměrně hodně gólů, dokázal si do vápna naběhnout ve správný čas a zakončit. Už tenkrát bylo vidět, že je to hodně chytrý hráč, má o hře přehled a třeba při zakončení bylo vidět, že přesně ví, kam chce míč umístit, nestřílel na náhodu někam do brány. Tehdy byli v týmu kluci, kteří byli víc vidět, u Tomáše jsem čekal, jak se vyvine pohybově, ale těžko tenkrát odhadovat, že se dostane až do A-týmu. V dospělosti mu zůstaly všechny jeho přednosti a samozřejmě se zbavil i své tehdejší neohrabanosti." 

Máte pocit, že jste fotbalu a tréninku v dorostu věnovali více než ostatní? Začneme u Matěje Valenty, u něj je to čerstvé…

Valenta: „Já si to pamatuju, asi největší posun jsem zaznamenal v minulé sezoně. Díky svým výkonům jsem dostal tuhle šanci, osobně si myslím, že jsem se tomu snažil dávat co nejvíce, ale to je otázka spíše na trenéry, jestli jsem udělal velký pokrok.“

Zmrhal: „Je možné, že jsme tomu začali dávat víc. Já jsem třeba v dorostech vůbec nevyčníval. Až v B-dorostu jsem se začal dostávat do popředí, následoval přechod do slávistického béčka o trochu dříve než ostatní. V té době jsem na sobě začal pracovat víc. Vždycky jsem si přál být fotbalistou, ale když dostanete možnost jít dříve do béčka, tak je to velká motivace. Mamka tehdy chtěla, abych hlavně dokončil školu, ale domluvil jsem si individuální plán, abych mohl trénovat i dopoledne.“

Souček: „U mě byl největší posun asi právě v dorostu. Hodně jsme chodili s klukama zatrénovat si navíc, měl jsem i individuální tréninky. Nevím, jestli mi to pomohlo, ale každopádně jsem věřil tomu, že když tomu člověk dá všechno, tak se to vyplatí.“

Tomáš Souček byl v mládeži členem silného ročníku. Vyhráli jste ligu, CEE Cup, hodně vás bylo v reprezentaci. Matěji, vy jste byl členem ročníku, kterému se příliš nevěřilo. Byla pro vás výhoda, že jste vyčníval?

Valenta: „Myslím si, že ne. Když se zpětně podívám na ten ročník, když jsme začínali jako malí, tak to skoro nikdo nedotáhnul ani do dorostu. To mě mrzí, ale každý svého štěstí strůjce. Pro mě bylo samozřejmě dobře, že tým spoléhal na mě, měl jsem nějakou roli, což mi dost pomohlo a ukázalo se to i teď.“

Jste dalším hráčem slávistické historie, kterému se povedlo od náboru nakouknout až do A-týmu. Jaký to je pocit?

Valenta: „Je to hlavně obrovská pocta. Ve Slavii jsem začínal, mám ji v srdci. Teď se mi povedlo i přeskočit juniorku. Je to pro mě obrovský úspěch stejně jako pro mou rodinu.“

Naopak vy jste kluci přišli do mládeže až později. Měli jste tehdy pocit, že ti, kteří byli v týmu od náboru, mají náskok?

Souček: „Nepřišlo mi to. To by si nás nikdo do Slavie nevybral. Přišel jsem v 10 letech nejdřív na hostování a myslím, že jsem na tom byl dobře. Okolo čtrnácti jsem z toho trochu vypadnul, nastupoval jsem spíše na třicet minut, ale pak se to zase zlomilo a hrál jsem pravidelně. V Havlíčkově Brodě, kde jsem ve čtyřech letech začínal a trénoval mě táta, tak to bylo na vysoké úrovni.“

Měl jste motivaci, aby se hostování změnilo v přestup?

Souček: „Moc jsem si to nepřipouštěl, vždycky jsem si říkal, že jsem ve Slavii, první dva roky jsem byl mladý, nemělo smysl dělat přestup. Pak jsem po sedmi letech přestoupil a byl jsem za to samozřejmě rád.“

Ve Slavii jste hostoval od devíti let, to jste dojížděl na každý trénink z Havlíčkova Brodu?

Souček: „Nejdřív to bylo tak, že jsem dvakrát týdně jezdil na Slavii a na zápasy, a dvakrát týdně jsem trénoval u nás. Do Prahy mě vozili táta nebo mamka, kteří si brali volno v práci, občas i děda. Poté už jsem jezdil na všechny tréninky a když mi bylo 15 let a šel jsem na internát do Prahy, byl to pro mě významný posun.“

Jardo, v kolika letech jste začal hrát fotbal vy?

Zmrhal: „Začínal jsem asi v pěti letech v Žatci, pak jsem přestoupil do Blšan, kde jsem byl jen rok. Na turnaji v Chebu si mě vyhlédla Slavia, a tenkrát jsem rovnou přestoupil, to mi bylo jedenáct let. Měl jsem to pak podobně jako Tomáš, jezdi jsem na některé tréninky, byl jsem už starší, takže bylo potřeba, abych více trénoval a s týmem se sehrál.“

Vnímal jste, že hráči ve Slavii byli fotbalově dál?

Zmrhal: „Nemyslím si, že by měli přede mnou takový náskok, ale když přijdete do týmu, kde neznáte ani jednoho spoluhráče, oni se všichni znají odmalička, tak je to samozřejmě rozdíl.“

Hráči z mládežnických týmů vzhlíží k členům A–týmu, jak ale vnímají své jen o něco málo starší spoluhráče, kteří jsou úspěšní už v dorostu?

Zmrhal: „Samozřejmě jsme je vnímali, nad námi byly úspěšné ročníky 88 a 89, Tomáš Necid nám dokonce vedl pár tréninků. V té době už byl v A–týmu, někdo, kdo něco dokázal. Stejně tak jsem vzhlížel ke klukům, se kterými jsem jezdil na zápasy, byli to sice jen o dva roky starší kluci, ale pro mě byli už něco víc, lepší hráči.

Jaromír Zmrhal očima trenéra Petra Karocha: „Jarda pode mnou hrál rok v mladších žácích a dva roky ve straších žácích. Velice dobrý středový hráč, s vynikající levačkou, hodně kreativní, bylo vidět, že má přehled o hře a výborně ji vnímá. Vymyslel spoustu akcí směrem dopředu, když cítil, že má důvěru trenéra, podával nejlepší výkony. Ve svém ročníku vyčníval, byl ale hrozně hodný a skromný, určitě by mu tenkrát prospěla trochu větší drzost."

Vaše rodiny musely vaší kariéře mnoho obětovat, jste rádi, že je teď můžete vzít na zápasy?

Souček: „Samozřejmě, je to pro ně velká odměna, za to všechno, co pro mě rodiče dělali. Náš úspěch je i z velké části jejich úspěch, kdyby nás nepodporovali, možná bychom šli jinou cestou. Na každý zápas se snažím brát rodiče, dědu i další příbuzenstvo. I tím se jim snažím odvděčit a oni mají radost, že mě mohou vidět hrát.“

Valenta: „Pro mě je to všechno teď nové, rodiče chodí na zápasy, do kterých mohu zasáhnout na hlavní stadion v Edenu. Je to pro mě pocta, že tu mohou být, za vše, co obětovali mně a mojí kariéře. Jsem rád, že se mi vše zatím daří.“

Stává se, že někdo je dobrý v šestnácti letech, dostane se do mládežnické reprezentace, přestane na sobě pracovat a na nejvyšší úrovni se neprosadí?

Zmrhal: „Ano, ale vlastní zkušenost s tím nemám, já za mládežnické reprezentace nikdy nehrál, až pak za U21 a seniorskou reprezentaci. Ale měl jsem kolem sebe spoluhráče, kteří v národním týmu působili, a na nejvyšší úroveň se už nedostali. Možná je dobré projít si všemi kategoriemi, mně hodně dalo působení v B–týmu, kde jsem hrál proti dospělým chlapům. Přechod z dorostu mezi dospělé chlapy je nejtěžší.“

Souček: „My jsme měli silný ročník, někteří kluci byli už od začátku posunutí výš, a teď už jich hodně fotbal vůbec nehraje. Naopak se prosadil Stefan Simič a byl k nám posunutý i Jakub Jankto. Je legrace, že se teď potkáváme v reprezentaci, byli jsme spolu i dvakrát na dovolené, bavíme se o dalších bývalých spoluhráčích, co dělají. Jirka Sodoma je teď třeba mistr Evropy v malé kopané, potkali jsme se v Kyjevě.“

Vnímáte rozdíl v klubismu u hráčů, kteří ve Slavii vyrůstali, a mezi těmi, kteří sem přestoupili až v dospělém věku?

Souček: „Rozdíl tam určitě je, nejvíc asi patrný u cizinců, ti to tolik neřeší. Ale kluci, kteří přijdou i z jiných týmů, mají samozřejmě jiný vztah než my, kteří jsme tady odmala, já třeba už třináct let. Slavii mám v srdci.“

Zmrhal: „Ono se zase není čemu divit, když je někdo odchovanec jiného týmu, hraje v něm deset, dvanáct let, a přestoupí sem, tak se minulost a kariéra nedá jen tak vymazat. Asi vždycky mu bude záležet i na jeho týmu, stejně jako nám vždycky bude záležet na Slavii. Zase pokud se dostane do klubu jako je Slavia, musí se z něj slávista stát.“

Jaká je podle vás jednodušší cesta, jak se dostat do A–týmu Slavie? Být odchovancem nebo přijít z jiného klubu?

Souček: „Záleží na situaci v klubu, teď je asi hodně těžké se sem dostat jako odchovanec.“

Zmrhal: „Matěj to měl v tomto ohledu o hodně těžší než kdysi já.“

Souček: „Když je někdo odchovanec, tak si může zkusit půlrok, rok hostování jinde a pak se dostat do áčka po hostování. Anebo odchovanec přestoupí do jiného ligového týmu, vyhraje se a za dva roky se vrátí jako velká posila.“

Hodně hráčů, a to včetně vás, kteří se v poslední době prosadili v A–týmu, byli střední záložníci. Umí Slavia vychovávat hlavně hráče na tento post?

Zmrhal: „Asi to máme v hlavě nejlépe srovnané (smích). Vlastně střední záložníci jsou takový mozek týmu.“

Souček: „Možná je to v mládeži docela dobrý post, tvoří hru, ostatní se kolem něj pohybují. Pak v dospělých přijde a může hrát pomalu jakýkoliv post, krajního záložníka, obránce, stopera…“

Matěj Valenta očima trenéra Petra Karocha: "Matěje jsem já přímo netrénoval, ale samozřejmě jsem sledoval zápasy, ve kterých hrál. Bylo znát, že má skvělý cit pro hru, vnímá, co se kolem něj děje, jak jsou postavení jeho spoluhráči, umí hru usměrnit."

Chcete, aby vaše dítě také hrálo za Slavii a jednou hrálo třeba až za A-tým? Přiveďte ho na nábor do Slavie v úterý 11. 9. od 17:30 v Edenu!

Aktuálně

Sbírka na nový vozík pro slávistu Jakuba

28. 3. 2024
Slávista Jakub Vybíral trpící dětskou mozkovou obrnou, se na fanoušky obrací s prosbou o pomoc. Přispějete Jakubovi ve sbírce na potřebný nový elektrický vozík?

Mládežníci na repre: Postupy na EURO U17 i třígólový Pikolon

28. 3. 2024
V reprezentačních výběrech U20 - U16 se na konci března představily více než tři desítky mládežníků. Slávisté mají díky tomuto počtu největší klubové zastoupení na mládežnických reprezentačních srazech. Na největší úspěch dosáhli čeští a slovenští reprezentanté do sedmnácti let, kteří postoupili na EURO.

Po reprezentační pauze na béčko! V neděli na Xaverově proti Robstavu

28. 3. 2024
Slávistický B-tým čeká 20. kolo ČFL. V neděli 31. března vyzve na Xaverově od 10:15 FK Robstav. Vstupenky na utkání budou k dispozici na místě.

Další články