Veronika Pincová přerušila fotbalovou kariéru
Jak vznikla vaše láska k fotbalu a jaké byly vaše fotbalové začátky?
„Už jako malá holka jsem s klukama lítala za balónem. Fotbal jsem začala hrát na Dobříši a přivedl mě k tomu táta. Kluci v kabině mě přijali dobře a taky mi dost pomohlo to, že jsem měla v týmu bráchu. Od kluků jsem se toho hodně naučila, byli lepší, rychlejší, silnější. Každý zápas i trénink mi dával hodně a já se s nimi postupně zlepšovala.“
Jak došlo na váš přestup do Slavie, bylo to vaše životní rozhodnutí?
„S klukama jsem mohla hrát jen do svých 14 let. Potom jsem musela jít hrát do ženského týmu, nebo s fotbalem skončit, což nepřipadalo v úvahu. Naštěstí mě viděl na jednom turnaji trenér ze Slavie, který si vzal kontakt na mého tátu a přestup byl pomalu na světě. Už odmala jsem fandila Slavii spolu s dědou, takže jsem z nabídky přestoupit do červenobílých barev byla nadšená. Po domluvě s manažerkou týmu paní Rinnerovou jsem podepsala v roce 2003 přestup a stala se hráčkou Slavie.“
Po přestupu jste se i přes svůj mladý věk dostala do A-týmu žen Slavie a do reprezentačních výběrů, čím myslíte, že jste na hřišti vynikala?
„Je pravda, že jsem dostala od trenéra šanci ve velmi mladém věku, za což jsem byla velmi ráda. Myslím, že mám aspoň nějaký malý talent, uměla jsem číst dobře hru a docela slušně jsem bránila. Samozřejmě jsem každým zápasem získávala zkušenosti od starších spoluhráček vedle sebe. Hráčky ve Slavii, se kterými jsem za ty roky hrála, mi pomohly být lepší fotbalistkou.“
Ve slávistickém dresu jste odehrála neuvěřitelných 17 sezon, vybavíte si nejhezčí gól který jste vstřelila?
„Pro mě byl jeden z nejdůležitějších zápasů určitě derby se Spartou v roce 2014, když jsme otočily zápas z 0:2 na 3:2. V zápase jsem navíc přispěla gólem a po deseti letech se nám podařilo sebrat Spartě ligový titul. Ten zápas pro mě moc znamená a moc ráda na něj vzpomínám.“
S týmem jste úspěšně působila v ženské Lize mistryň, kde jste si třikrát zahrála čtvrtfinále. Máte nějaký zápas či stadion, na který nikdy nezapomenete?
„Každý zápas Ligy mistryň je neskutečným zážitkem, určitě nezapomenu na žádný zápas ani stadion. Pokud bych ale měla jeden vybrat, bylo by to osmifinále s Rosengardem, kde jsme venku vyhrály 3:2. Byl to neskutečný boj, každá hračka nechala na hřišti úplně všechno. Po odvetě 0:0 jsme postoupily do čtvrtfinále LM, což asi nikdo nečekal.“
Vyhrála jste ligové tituly, české poháry, reprezentovala jste ČR a v roce 2011 byla oceněna jako fotbalistka roku. Když se ohlédnete, jste se svojí kariérou spokojena?
„To určitě jsem. Mám spoustu skvělých zážitků a cest, na které ráda vzpomínám. Našla jsem si spoustu skvělých přátel, získala jsem spoustu zkušeností a nic bych na tom neměnila.“
V zimě jste se rozhodla pozastavit profesionální kariéru z pracovních důvodů, je tedy možné, že vás ještě v červenobílém dresu uvidíme?
„Poslední dobou je toho na mě už opravdu hodně, hlavně pracovně. Do léta si chci odpočinout a věnovat se i jiným věcem. Jestli na sebe obléknu ještě červenobílý, nebo jiný dres, teď opravdu nevím. Určitě ale chci poděkovat celé Slavii a hlavně paní Rinnerové za všechno, co pro mě udělala. Moc si toho vážím, Slavia pro mě bude vždy srdeční záležitost.“
