Zažil jsem tu vše. Na Slavii budu vždy vzpomínat v nejlepším
Považujete pět let ve Slavii za vrchol kariéry? Dá se to ještě, co se týče úspěchů, překonat?
„Když jsem
do Slavie přicházel, tak jsem chtěl zažít co největší úspěchy, což se
nám povedlo. I když jsem si vůbec nedovedl představit, že můžeme vyhrát
tři tituly, dvakrát pohár a zažívat tak krásné časy, vypjaté zápasy a
tolik emocí. Bylo to úžasné období, na které budu velmi rád vzpomínat.
Myslím si, že se to dá už jen těžko dorovnat, i když nikdy neříkej
nikdy, moje kariéra ještě nekončí. Bude pokračovat sice v jiném klubu,
ale já budu přát Slavii jen to nejlepší a budu se snažit sledovat její
zápasy.“
Odcházíte jako služebně nejstarší a nejúspěšnější
hráč, máte nejvíce titulů, vítězství v MOL Cupu a účastí v evropských
pohárech. Co na to říkáte?
„Včera to bylo pět let, co
jsem přišel do Slavie. Zažil jsem za tu dobu opravdu všechno, co se
dalo. Když jsem odcházel z Baníku, tak mě ani nenapadlo, že můžu vyhrát
třikrát titul a do toho ještě dvakrát pohár. Považuji to za strašně
úspěšné období. Když jsem odcházel z Ostravy, tak jsem věděl, že jdu do
úspěšného klubu, kde chci zažívat vítězství, a jsem jedině rád, že se
nám to tak sešlo. Mohl jsem být součástí tak skvělých týmů, které jsem
tu ve Slavii zažil. Držíme nejdelší sérii bez porážky, nejnižší počet
inkasovaných gólů a tak dále. To jsou věci, na které budu moc rád
vzpomínat, a jsem rád, že jsem toho mohl být součástí.“
Co pro vás osobně bylo vrcholem? Zápasy, které jste odehrál v Lize Mistrů, nebo nějaký jiný zápas?
„Mým
snem již odmala bylo zahrát si evropské poháry. Začínali jsme postupně,
kdy jsme hráli kvalifikaci Evropské ligy, potom jsme hráli skupinu
Evropské ligy. Následovala kvalifikace Ligy mistrů, která nám napoprvé
úplně nevyšla, ale my jsme se toho nebáli, další rok jsme to napravili a
postoupili jsme do základní skupiny. Jsou to obrovské zážitky a mít
možnost zahrát si na Barceloně, hlídat Messiho a uhrát s nimi remízu
0:0, to patří určitě mezi jeden z největších zážitků, které jsem mohl
prožít. Získal jsem tím strašně moc cenných zkušeností. Byla to paráda.“
Na svou pozici jste dával poměrně dost gólů. Jaký považujete za nejdůležitější a na který nezapomenete?
„Já
jsem vždycky říkal, že rád dávám góly a baví mě to. Baví mě útočit a
prožívat vstřelené branky. To je pro mě takové koření fotbalu a kdykoliv
byla příležitost, tak jsem se k nějaké brankové příležitosti nachomýtl.
Vždycky mi branky dělaly radost i jenom tím, že jsem mohl pomoct týmu.
Jsem rád, že mi to tam ve Slavii padalo, dal jsem nějaké góly v lize i v
poháru. Nejdůležitější gól, který jsem vstřelil, bude určitě ten s
Plzní, kdy jsem dával dvě minuty před koncem na 1:0 a přiblížil jsem nás
tím k titulu. To je zážitek, který si budu pamatovat do konce života.
Ještě to bylo umocněné tím, že se mi tři dny předtím narodila první
dcera. Byl to skvělý okamžik a budu ho mít navždy v paměti. Ještě když
se mi to podařilo vstřelit před Tribunou Sever!“
Čekal jste takové úspěchy, když jste do Slavie přicházel?
„Takové
úspěchy jsem určitě nečekal, ale věděl jsem, že Slavia bude ambiciózní
tým, když jsem úplně na samém začátku přicházel. Ani ve snu mě
nenapadlo, že můžeme začít tak skvělou éru, která stále trvá, a doufám,
že bude trvat ještě hodně dlouho. Pro fanoušky je to to nejlepší, co
můžou zažívat. Úspěšné zápasy, výhry, evropské poháry a slavit titul, to
je vždycky ta největší paráda!“
Našel jste si ve Slavii kamarády?
„Už
když jsem přišel, tak ta parta byla skvělá, zažil jsem hráče jako byli
Karel Piták, Martin Latka a Milan Škoda. Všichni se mě ujali skvěle a
hezky se o mě starali. Potom to přešlo do další fáze, kdy jsme vyhráli
titul a musím říct, že ta parta, kterou jsme tehdy měli, byla jedna z
nejlepších, co jsem zažil. Rozuměli jsme si v kabině, na hřišti a
myslím, že to byl jeden z hlavních motorů, díky kterým jsme ten titul
udělali. Potom se ten tým začal zkvalitňovat ještě více, přicházeli noví
hráči a ta parta pořád byla dobrá. Našel jsem si spoustu kamarádů a
Praha se mi těžko opouští, protože tu opravdu mám skvělé kamarády.“
Odcházíte, protože jste necítil, že dostanete dostatek příležitostí na hřišti, nebo chcete být blíž rodné Ostravě?
„Odcházím,
protože jsem už nějakou dobu patřil mezi náhradníky, chybí mi
pravidelné zápasové vytížení a emoce ze zápasů. Chybí mi, že můžete být
na hřišti, porvat se o výsledek, bojovat za tým, pomáhat si na tom
hřišti jeden za druhého a být důležitou součástí týmu. To mi teď ve
Slavii poslední dobou trošičku chybělo, už jsem se na tom nemohl podílet
takovou měrou, jakou bych si představoval, a někdy mi to bylo líto.
Přijal jsem roli, jakou jsem měl, a jsem rád, že jsem mohl být součástí
všech těch týmů, které slavily tituly, i těch, kdy jsme ty tituly
nezískali. Tohle je určitě jeden z hlavních důvodů, není to tak, že bych
chtěl být blíže domovu, ale je to o tom, že si chci zase zahrát a
zažívat ty pocity hlavně na hřišti.“
S čím se tedy se Slavií loučíte?
„Na
závěr bych chtěl poděkovat za to, jak mě všichni ve Slavii přijali, jak
se ke mně celou dobu chovali, a musím poděkovat i všem fanouškům za
přízeň. Bylo to skvělé a moc si toho vážím. Určitě mi bude Slavia chybět
a budu jí do dalších sezon přát jen to nejlepší. Takže… Ať žije
Slavie!“