Zranění? Nejtěžší moment v kariéře. Snad to bude dobré
Jak byste zhodnotil utkání?
„Vyhráli jsme 3:0. Jsme spokojení, jsme první v tabulce, což jsme chtěli. Nebylo to jednoduché. Byl nachystaný super plac. Říkali jsme si, ať neuděláme nějaké nesmysly. Prvních patnáct minut to bylo z naší strany kostrbaté. Zlín po našich chybách kousal. Vysvobodil nás gól od Standy a Proviho gól nás uklidnil. Zápas byl pak už v naší režii, měli jsme to pod kontrolou. Škoda, že jsme nepřidali víc branek. Nebylo to úplně vymazlené, ale jsem rád, že jsme vyhráli a udrželi první místo v tabulce.“
Sparta prohrála v Olomouci. Řekl byste, že už je boj o titul jen mezi vámi a Plzní?
„Viděli jsme, jak ostatní hráli. Pro nás je to dobře. Nechci říkat, že to je jen o nás a Plzni. Hrajeme venku a může se to celé změnit. Nerad bych něco zakřiknul, ale podle mě rozhodnou první dvě kola.“
Jaká je vaše motivace získat čtvrtý ligový titul v řadě?
„Myslím, že letos by ten titul mohl být nejtěžší ze všech. Plzeň nehrála evropské poháry, byla odpočatá a zápasy zvládala, i když to bylo třeba jen o jeden gól, tak to vždycky zvládla. My ze sebe museli mačkat maximum. Pořád se drží ve hře, bude to nepříjemné, ale doma si to rozdáme a věřím, že to zvládneme.“
Jak se vám hraje po delší pauze a jaké bylo zahrát si s Davidem Hovorkou?
„Jsem rád, že jsem mohl hrát s Davidem, který to měl taky náročné. Věděl, jaká ho čeká rehabilitace, co to obnáší dostat se zpátky. Jsem rád, že jsme to zvládli, že to bylo s nulou. Nebylo to optimální, byly tam chyby, o tom vím. Trenér určitě nebude nadšený, už jsem ho viděl, takže si dokážu zhodnotit, že to nebylo nejlepší. Ale důležité je, že jsme to vyhráli. Jsem rád, že Zlín vyloženě nepotrestal žádnou naši chybu. Ohledně toho, jak dlouho jsem nehrál. Pro mě to byl nejtěžší moment v kariéře, nikdy jsem v téhle pozici nebyl. Ani jsem nevěděl, jak to zranění uchopit. Bylo to svalové zranění, úplně se to urvalo. Nějakým způsobem se to řešilo jinak, než jsem si představoval. Táhlo se to, mě to samotného mrzelo. Čekal jsem na nádraží, čekal na správný vlak a on furt nejezdil, vlaky jenom projížděly. Říkal jsem si, kdy přijede? Pořád to vypadalo, že přijede a on pořád nejel. Už je to ale zažehnané. Když jsem věděl, že na Feyenoordu budu hrát, tak jsem se na to připravil úplně jinak než dřív. Jsem rád, že jsem to zvládnul, i když vím, že tam byly chyby. Po tak dlouhé době asi nikdo nečeká, že to odehraju optimálně skvěle. Škoda, že jsme nepostoupili, ale takový je fotbal. Hráli jsme s ním čtyřikrát a nepostoupili jsme. Doufám, že už to bude dobré a klepu na zuby. Budu dělat maximum, abych se do toho rychle dostal. Byl sled zápasů, v Jablonci byl těžký terén a tam i tady jsem to zvládnul. Než jsem to rozběhal, tak to nebylo úplně optimální, po dlouhé době jsem hrál o víkendu i uprostřed týdne. Bavil jsem se s fyzioterapeuty. Nebylo to jen o tréninku, ale taky o tom, abych zvládnul zápas. Na tréninku si to hlídáte, máte možnost si to kontrolovat, ale v zápase nevíte. Jsem rád, že jsem to mohl odehrát.“
Co jste myslel tím, že jste to zranění měl řešit jinak?
„To není kritika na někoho v klubu, to vůbec. Já nikdy nebyl takhle dlouho zraněný. Jsem zvyklý přijít na hřiště, hodit balon a hned to tam práskám, žádné protažení a tyhle věc. To mám od mala, kluk z vesnice. Věkem je to jiné. Byla diagnóza, že ten sval je natržený, pak se zjistilo, že to je úplně utržené. Dostali jsme termín, kdy by to mohlo jít a ono to nešlo. Teď už vím, jak jsem to měl řešit. Dostanete nějaké doporučení a podle toho jsem se řídil, ale pořád se mi to vracelo. Šel jsem do tréninku před zápasem a znova. Tak jsem si říkal, že je asi něco špatně. Měl jsem to asi nechat asi měsíc úplně v klidu a možná by to bylo rychlejší. Ale teď jsem chytrý a už to nezměním. Ale není to výčitka na nikoho v klubu, že doktoři udělali něco špatně. Já měl veškerý servis, kluci se opravdu starali a já měl veškerou péči. Za to jim musím poděkovat, protože to se mnou nemají jednoduché. Občas udělám srandu, úplně se na to nekoncentruju, to jsem já. Kluci to měli občas těžké, ale jsem rád, že to se mnou zvládli, vycházeli mi vstříc, i když to občas bylo náročné. Ale klobouk dolů, že jsme to takhle zvládli.“
