Narodil se protagonista české uličky Jindřich Baumruk
23. září 1881 se narodil Jindřich Baumruk. Pravé křídlo z let 1896 až 1910. Ve 211 utkáních vstřelil 200 branek. Proslavila jej v té době mimořádně efektní i efektivní kombinace do trojúhelníku s pravou spojkou a pravým záložníkem. Jeden z prvních hráčů, kteří prošli Slavií i Spartou. „Nebyl nejrychlejší, byl rychlý, nebyl kanonýr, byl střelec,“ uvádělo se v dobových charakteristikách. Jindřich Baumruk zemřel 5. května 1964.
„Ta první z velkých hvězd červenobílých barev,“ napsal o něm uznávaný doyen českých sportovních novinářů (a jeho velký přítel) Vilém Heinz – Henry.
Fotbalová klasika vynalezená první vlnou slavných slávistických fotbalistů: hra do trojúhelníku a česká ulička. V obou případech najdeme jméno jednoho z nezapomenutelných protagonistů. Tím byl Jindřich Baumruk. Všeuměl. Nadaný vlohami ke všem tehdy pěstovaným sportům. Jindřich Baumruk podle dobových záznamů startoval v dresu Slavie 1896 až 1897 jako cyklista, 1896 až 1910 jako fotbalista (od 15 let s přerušením v části roku 1905), 1898 až 1900 v atletických disciplínách (tam fotbalisty nacházíme pravidelně) a 1901 až 1905 jako bandy hokejista (trenér Madden dále fotbalistům I. mužstva hokej zakázal).
Traduje se, že kopanou do trojúhelníku praktikovala slávistická jedenáctka už přes příchodem Koška. Souhra pravého křídla s pravou spojkou a pravým záložníkem v podání Baumruka, Setzera a Presslera byla považována za „mazaný trik“ a dnes bychom možná řekli, že šlo o secvičený signál (patrně vůbec první v českém fotbalu). S příchodem Koška se hra zjednodušila, zrychlila. Byl to sprinter a střelec. Švagři se z legrace přeli. Baumruk tvrdil, že švagr (Koškovou manželkou byla Baumrukova sestra) lahodnou hru Slavie „zabíjí“ svou rychlostí a přímočarostí. Jenže Košek byl kanonýr. Neměl sobě rovného. Stačí vzpomenout rok 1906. Trenér Madden už měl úvodní rok trenérské práce ve Slavii dokončen. Slavia remizovala s Celticem, přehrála Basilej, londýnské Pilgrims, Preussen Berlín a Bayern Mnichov se Slavií prohrál dnes neuvěřitelným výsledkem 13:0.
Červenobílá družina byla tehdy skvělá a kromě Britů považovala Evropa Koška a spol. za nejlepší interprety fotbalové hry na kontinentu.
Narozeniny slaví Jan Suchopárek
23. září 1969 se narodil obránce Jan Suchopárek. V letech 1991 až 1996 a 2001 až 2003 sehrál ve Slavii 323 utkání, ve kterých vstřelil 53 branek. Za svojí kariéru oblékl 61krát reprezentační dres, v reprezentaci vstřelil čtyři branky. V roce 1991 přestoupil do Slavie a posléze se stal kapitánem mužstva. Rok 1996 přinesl Janu Suchopárkovi tři výtečné výsledky. Stal se mistrem ligy, zahrál si semifinále Poháru UEFA a na EURU v Anglii vybojoval s českou reprezentací stříbrnou medaili.
Odchovanec kladenského fotbalu prý dřív navlékl fotbalový dres než školní brašnu. Prvoligový dres už si oblékl během vojenské služby v Dukle Praha a vyhrál tu český i československý pohár. Během léta 1991 ho pro Slavii získal generální manažer Václav Ježek. Populární Párek nebo Paras okamžitě hrál v základní sestavě a bez nejmenší pauzy tu odehrál 132 zápasů a jako obránce dal 24 gólů.
Rok 1996 vrcholem? Se Slavií získal toužebně očekávaný titul mistra ligy, semifinále Poháru UEFA a do třetice s reprezentací finále mistrovství Evropy v kolébce kopané s vyvrcholením na kultovní půdě ve Wembley. Hned poté přestup do Racingu Štrasburk za dvacet milionů. To byl rok.
Ve Francii hrál 3 roky (1997 vítěz Francouzského ligového poháru) a odešel hrát druhou bundesligu do kdysi slavné Tennis Borussie Berlín (Slavia jí otevíralav roce 1929 nový stadion, čestný výkop měl slavný profesionální mistr světa v boxu Max Schmelling). Přemluvili ho k návratu do Slavie (2000 až 2003), ale už se necítil na další zvýšení výkonnosti a odešel domů do Kladna (2003 až 2005).
Robustního obránce pojí dlouhá léta spojená s reprezentací. Zahrál si ještě za staré Československo (13 zápasů bez vstřeleného gólu), aby prožil hodně v dresu České republiky (48 zápasů, 4 góly v údobí 1994 až 2000). Navázal jako trenér. Už jako asistent Luboše Kozla v Dukle (2015) pracoval u mládežnických výběrů a tak činí ve službách FAČR dodnes.
Narodil se předseda OP Martin Růžek
23. září 1918 se narodil významný filmový a divadelní herec i režisér Martin Růžek. Téměř třicet let působil jako člen činohry Národního divadla. Byl členem přípravného výboru Odboru přátel a po jeho oficiálním založení stál v jeho čele jako předseda od roku 1966 až do roku 1982. „Chceme-li se dnes vžíti do těch dnů před 15 léty, musíme si vybavit ono tehdejší postavení kdysi tak slavného klubu. Pod cizím přijatým jménem živořil hlouček sportovců a my, hrstka příznivců, jsme jen vzpomínali minulosti naší Slavie. Nevím, jestli jsme odhadli na první pohled správně dosah našeho činu, když jsme vyvolali v život Odbor přátel. Ale ještě dnes si vzpomínám nejen na naši radost, ale také na úlevu, že jsme konečně mohli pro Slavii něco udělat, že jsme se mohli spolupodílet na boji za sportovní i morální vzkříšení milovaného klubu. Tisíce věrných slávistů žily tehdy v nadšení nad zábleskem snad šťastnější budoucnosti, v nadšení, které už nebude možno podruhé prožít, ale na které se nezapomíná. Ta morální pomoc v pravou chvíli byla nesporně veliká. Dnes nám všem připadá samozřejmá. Pravda, našli se tehdy sýčkové, kteří nám prorokovali brzký konec. V tom výbuchu sympatií obyčejného člověka k barvám klubu viděli módu, která zhasne tak, jak přišla. Jak se mýlili! Zapomněli na jedno: že zde vzniká něco z nejčistších lidských pohnutek, z nezištnosti, z dobrovolné snahy pomoci, tak, jak přítel pomáhá příteli v nouzi. Takové vlastnosti módě nepodléhají. Naopak, i dnes, po patnácti létech tisíce členů Odboru přátel pevně spojují a vyzbrojují optimismem, který provází naši každodenní práci pro Slavii. Věřím, že náš Odbor přátel bude užitečným členem velké slávistické rodiny i v budoucnu. Jsme tím zavázáni nejen těm, co šli dávno před námi, ale i těm, co přijdou po nás.“ To byla slova národního umělce Martina Růžka k 15. výročí Odboru přátel v roce 1979. Martin Růžek zemřel 18. prosince 1995.