Slavia deklasovala ve 100. ligovém derby Spartu 7:0
7. prosince 1941 porazila Slavia ve 100. ligovém derby Spartu vysoko 7:0. Po dvou brankách vstřelili Bican, Holman a Kopecký, jeden vlastní gól vstřelil jeden z obránců deklasované Sparty. Další hráči ve vítězné sestavě Slavie: Finek – Černý, Luka – Vycpálek, Průcha, Jezbera – Vojta Bradáč a Antonín Bradáč. Trenér Emil Seifert. Slavia, která byla před utkáním na prvním místě soutěže poslední Spartu k ničemu vážnějšímu nepustila. První rozruch vyvolalo několikeré zaškobrtnutí: Vojta Bradáč místo střely poslal brankáři Sparty malou domů, gólman Věchet míč slabě vyrazil a Holman jej doťukl hlavou do sítě. Aby se diváci zahřáli, zopakovali si za chvíli všichni jmenovaní úplně stejnou akci ještě jednou. Teprve po přestávce bylo vidět, že hraje první mužstvo ligy s posledním. O čtyři branky se bratrsky podělili Bican s Kopeckým a i sparťanům se jednou podařilo dotlačit míč do branky, ale do jejich vlastní, kterou hájil roztřesený Věchet. Konečný stav 7:0.
Narodil se nejvěrnější slávista František Veselý
7. prosince 1943 se narodil legendární křídelní útočník František Veselý. V letech 1965 až 1980 odehrál odchovanec červenobílých barev v prvním mužstvu Slavie 920 zápasů (414 ligových) a vstřelil 250 branek (61 ligových). Jako kapitán Slavie dovedl mužstvo k vítězství v Českém poháru v roce 1974. O dva roky později se stal s reprezentací Československa mistrem Evropy na fotbalovém šampionátu v Jugoslávii. Právě dres Františka Veselého se lvíčkem na prsou z památného šampionátu můžete vidět ve Slavia Museu. Do slávistického nebe odešel František Veselý 30. října 2009.
Kluby: SK Slavia Praha (1954 - 1962 a 1965 - 1980), Dukla Praha, Rapid Vídeň
Reprezentace: 34 utkání, 3 branky
Charakteristika hráče: rychlý a technický pravý křídelní útočník. Jeden z nejlepších poválečných hráčů Slavie i celého československého fotbalu.
Vítězslav Houška v knize Věčná Slavia jeho hru charakterizoval takto: „Neustále mátl svým strážcům hlavu. Neběhával po jedné trati, fluktuoval z křídla na křídlo, centroval levou i pravou, pádil středem, kličkoval, rozehrával, přihrával, unikal, vnikal, pronikal, střílel. Byl nepostižitelný jako vlna v moři, byl nepolapitelný jako srna, byl nepotlačitelný jako myšlenka.“
Oblíbený mezi všemi příznivci Slavie. Jeho otec hrával v padesátých letech v útoku Slavie vedle Hemeleho, Hlaváčka, Štádlera. Jeho syn - také František - hrál ve Slavii v první polovině devadesátých let. Na turnaji uličních jedenáctek v roce 1955 zaujal známého trenéra Emila Seiferta. Františka Veselého pozval mezi mladé slávisty na tréninky. Jako dorostenec pak odešel právě za tímto trenérem do Dukly Praha. Tam také prvně okusil ligu. Dokonce si zahrál čtvrtfinále PMEZ proti Borussii Dortmund. Nakonec ve vojenském dresu získal i mistrovský titul. Psal se rok 1964. Přišel podzim a Slavia bojovala s Plzní o návrat do první ligy. František Veselý se vrátil a bojoval s ní.
Podobně jako čerstvé posily Kadraba, Píša nebo Šindelář a další. Jaro 1965 bylo pro něho i mužstvo úspěšné – další boje už nesly příchuť první ligy. Navíc té slávy po vítězném utkání s Viktorií (Škodou) Plzeň 4:1! Diváci nosili hráče nad hlavami… Vlastně mluvíme o období slávistické renesance. Nedávno odepisovaný klub byl zpět mezi elitou. Ale co víc. V sezoně 1965/1966 se pohyboval v popředí ligové tabulky. Do podzimu vstoupil celkem rázně, po šestém kole dokonce vedl ligu.
Ve slavném derby „S“ na Strahově před padesáti tisíci diváky remizoval poslední mistr (Sparta) s nováčkem (Slavií) 2:2. Veselý byl u toho. Po snovém podzimu přišlo arní pokračování. Do ligového finiše vstoupila Slavia jako horký favorit na titul. V posledním utkání s VSS Košice k němu stačila remíza. Jenže hráčům se ten den nedařilo. Červenobílí neproměnili ani penaltu, zatímco soupeř ano. Titul bl pryč…
To už ale opora červenobílých oblékala také reprezentační dres. Poprvé se tak stalo na podzim 1965. A potom dalších dvanáct let. Až do roku 1977. Připomeňme si dvě výjimečná utkání. V Marseille se hrálo o postup na MS 1970 proti Maďarsku rozhodující utkání. František Veselý byl ten den na svém křídle a vlastně na celém hřišti neudržitelný. Zajistil pro mužstvo penaltu - 1:0, sám pak napálil bombou míč pod břevno na 2:0, po trestném kopu za faul na něj pak padl třetí gól Československa. Sám ještě dvakrát trefil břevno! Prostě zápas jak zvon. Hlava z něj se motala soupeřům i v nezapomenutelném utkání proti Nizozemsku na ME 1976 v semifinálovém prodloužení. Hráč s šestnáctkou na zádech jim prchl po pravém křídle a míč posadil pěkně na hlavu útočníkovi Nehodovi, který s gólem nemeškal. A aby se předvedl ve své celé parádě toho prodloužení, dvě minuty před koncem si vzal balon, prokličkoval kolem všech a mezi všemi - včetně soupeřova brankáře - a nakonec obhodil i vracejícího se obránce. Míč skončil v síti. Celý tým a celý národ mohl slavit vítězství 3:1 a postup do finále.
Když se pak mužstvo vracelo z Jugoslávie s titulem mistra Evropy, z československého týmu nejvíc chvály sklízeli Viktor, Panenka a František Veselý. Ale nezapomeňme na jeho léta ve Slavii. Po ztraceném titulu přišla léta slabší i lepší. Nadevše unikátní a zaznamenáníhodnou událostí byla cesta Slavie kolem světa v roce 1967. Během 44 dní a na cestě dlouhé 65 tisíc kilometrů se hrálo celkem 16 utkání. Dvanáct z nich bylo vítězných! A František Veselý byl u toho. Nastoupil jako jediný ve všech utkáních a vždy prý byl vynikající. Jako by to vyjadřovalo podstatu jeho přínosu pro klub – nezdolnost, neunavitelnost, dlouhodobost a stálost formy.
