Narozeniny slaví František Veselý
27. března 1969 se narodil František Veselý, v pořadí třetí pokračovatel slavného fotbalového rodu Veselých. V červenobílém dresu celkem odehrál 139 zápasů a vstřelil 64 branek. Se Slavií oslavil mistrovský titul v sezoně 1995/1996. Jeho otcem byl mistr Evropy z roku 1976 v Jugoslávii František Veselý – legendární pravé křídlo Slavie. Za Slavii hrával na začátku padesátých let i jeho dědeček, rovněž František Veselý, přezdívaný Kachna.
Slavia vyhrála turnaj, který slavnostně otevřel Dannerův stadion
27. března 1932 se Slavia účastnila turnaje, který slavnostně otevřel Dannerův stadion (Ďolíček) ve Vršovicích. Nad domácími Bohemians vyhráli slávisté po třech brankách Puče a jedné Svobody 4:1. Sestavu doplňovali: Plánička – Vodička, Fiala – Křížek, Šimperský, Černický – Junek, Šoltys a Čipera, trenér Štaplík. Slavia turnaj vyhrála, vítězná trofej je umístěna v muzeu Slavie.
Narodil se vítěz Středoevropského poháru Alexa Bokšay
27. března 1911 se narodil brankář Slavie Alexa Bokšay. Vítěz Středoevropského poháru 1938 odchytal ve Slavii celkem 98 zápasů.
Vyhrál nám to Bokšay! Tato slova Vlasty Kopeckého vyřčená hned po závěrečném hvizdu rozhodčího po slavném duelu Ferencváros – Slavia 0:2 ve finále Středoevropského poháru 1938 se dostala příštího dne do titulku článku Magyár Nemzeti Sport. Nebyla nadnesená. Ačkoliv dobře zahrála celá červenobílá jedenáctka, výkon brankáře v modrém svetru čněl nade všechny muže na trávníku. Ten den a v tomto zápase odvedl skutečně „životní výkon“. Po zranění Františka Pláničky na nedávném mistrovství světa byl jeho budapešťský výkon doslova darem. Slavia tento ročník Středoevropského poháru chtěla neskutečně moc vyhrát. Byl to už dvanáctý ročník a Slavia byla až dosud vždy jen „korunním princem“. Bokšay byl skutečnou a nezpochybnitelnou „jedničkou“.
Do Slavie přišel v pravou chvíli. Patřil mezi tu hrstku „létajících učitelů“, co v zelených dresech rusínského klubu Rusj Užhorod vybojovala v napínavé baráži nejvyšší soutěž – I. ligu. Hned sestoupili (1936/37), ale jejich rusínský učitel na brankové čáře vedení Slavie zaujal. Byl nejlepším mužem svých barev a Plánička právě ohlašoval po dohodě s vedením ukončení kariéry. Nedávno byl přitom Bokšay pozván na „námluvy“ ve Spartě a Ferencvárosu. Jaká ironie... a právě proti nim zachytal naprosto spolehlivě, čehož nahlas litoval po prohraném finále právě Ferencváros.
Nervozita v prvním derby
Tři týdny po zisku Středoevropského poháru (podle jeho slov) odchytal zápas, kdy byl vůbec nejnervóznější za celou kariéru. Bylo to ligové derby se Spartou. Slavia nastoupila v úspěšné pohárové sestavě, kdy jen v obraně nahradil Černého Bouška a vyhrála 1:0. Prý až od této chvíle nabyl Bokšay přesvědčení, že do Slavie patří. Obstál. Červenobílí vyhráli gólem Bicana 1:0. A právě Bican mu to přesvědčení vnukl. Při odchodu ze hřiště ho vzal kolem ramen a řekl: „Už nebuď nervózní, patříš sem.“
Už na mě nezbyly ani tepláky
Kariéru mu bohužel přerušilo vážné zranění v roce 1940. Byl získán Finek, kterého trenér Seifert favorizoval, a Bokšay už nikdy nebyl „jedničkou“. Kdy naposledy oslnil? Ve svém šestém, a posledním derby se Spartou. 28. února 1943 při zimním turnaji profesionálů v Primátorském poháru. V útoku si zahráli tři dorostenci Vycpálek, Hemele a Buzek. Sparta byla jasně lepší, měla spoustu šancí, ale skončilo to 1:1. Slavii doslova „spasila“ nádherná falšovaná střela Vlasty Kopeckého. Bokšay ze sestavy zmizel.
Květen 1945
Bylo po válce. Přišel na trénink. Trenér ho ale uvítal slovy: „Už pro tebe nemám ani tepláky. Mám tady pět brankářů.“ Pochopil svůj smutný konec. Od „Vítězného února“ 1948 byla Slavie v nelibosti a pak doslova v klatbě. Paradox doby? Trenéři pracující s reprezentacemi. Nedávní „prohnilí profesionálové hrající jen pro peníze“. Bývalí hráči Slavie slavili v trénování úspěchy: Bokšay a Čambal (junioři ČSR), Ženíšek, Luka (provedl reprezentaci úspěšně kvalifikací pro mistrovství světa 1954) a nezapomenutelný Vytlačil (mistrovství Evropy 1960 třetí místo, vicemistři světa 1962 v Chile, olympijské stříbro 1964). Bokšay spolu s Pláničkou a Nejedlým ze Sparty se nejvíce zasloužili o vzpomínkové zápasy Československo – Rakousko (Hoši zlatí versus Wunderteam) v roce 1956. Praha i Vídeň viděly dva vyprodané duely: doma vyhrálo Československo 5:3 a v Prátru remizovalo 3:3. V obou případech chytal Plánička první půli a Bokšay druhou.
Návrat do Slavie
Po československo-rakouské „velké slávě“ se internacionálové dohodli, režim už neprotestoval a nebrzdil, že odehrají podobné zápasy Slavia a Sparta. Rok 1958 zažil znovu dva vyprodané zápasy bývalých hvězd. V dresu Slavie znovu v brance Plánička s Bokšayem. V Edenu výhra 4:1, na Letné remíza 4:4. Bokšay pomohl klubu jako překladatel při Středoevropském poháru 1959 v duelu s MTK Budapešť a začal s ním spolupracovat trvale. Ve Staré gardě i jako výrazný průvodce zahraničních klubů (tlumočil do němčiny, maďarštiny, ruštiny, srbochorvatštiny a bulharštiny, využíval svou učitelskou aprobaci). Dlouhou řadu let a velmi spolehlivě. Ve stáří na něho klub pamatoval s několika medailemi a oceněními. Alexa Bokšay zemřel 27. srpna 2007.
Alexa Bokšay:
Ve Slavii profismlouva 1937 – 1945
Za A-mužstvo odehrál 98 zápasů celkem, z toho 33 ligových a 10 ve Středoevropském poháru (1937 – 1943)
Za rezervní celek 17 přátelských (1942 – 1944)
Reprezentační bilance: 2 krát za výběr Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1940) a 1 duel ve výběru Prahy (1939)
