Historický kalendář | SK Slavia Praha

Historický kalendář

čtvrtek 16. 5. 1907

Narodil se legendární kanonýr Antonín Puč

16. května 1907 se narodil Antonín Puč. Legendární slávista byl střelcem především „významných“ gólů slávistických i reprezentačních dějin. Historicky první československý fotbalista, který ve finále mistrovství světa vstřelil gól. Do Slavie přišel Antonín Puč z SK Smíchov jako dorostenec a trenér Madden ho okamžitě postavil v derby proti Spartě. Dvakrát nejlepší střelec ligy: v roce 1927 a v ročníku 1928/1929, vždy se třinácti brankami. Celkově sehrál za Slavii 491 utkání a vstřelil v nich 437 branek. 112 ligových branek si připsal během svého angažmá ve Slavii, jedenáct ve Viktorii Žižkov. V červenobílém dresu hrál v letech 1925 až 1938 a oslavil 7 mistrovských titulů. Za reprezentaci odehrál šedesát utkání. Majitel stříbrné medaile z MS 1934 v Itálii. Ve finále dal památnou branku střelu šajtlí z ostrého úhlu, kterou se Československo ujalo vedení. Účastnil se také MS 1938 ve Francii. S 35 brankami držel dlouho reprezentační střelecký rekord. Antonín Puč zemřel 18. dubna 1988.

neděle 16. 5. 1948

Narozeniny slaví Ján Luža

16. května 1948 se narodil stoper Ján Luža. Do Slavie přišel z Lokomotivy Košice. S Janem Marešem vytvořil spolehlivou stoperskou dvojici. Vítěz Českého poháru v ročníku 1973/1974. V letech 1970 až 1979 nastoupil v sešívaném dresu ke 377 zápasům, celkem si připsal 174 ligových startů.

V roce 1970 se objevil v ligovém kádru Slavie student Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Byl to Ján Luža. Co o něm zasvěcený národ slávistů věděl? Patřil do „líhně“ ČH Bratislava, odkud si zahrála ligu určitě celá jedenáctka tamních odchovanců. Mladý Jano obul první ligové kopačky v Lokomotivě Košice a brzy se stěhoval do Prahy do Edenu.

Začátky byly nelehké. Po konci renesanční jedenáctky, která navrátila Slavii v roce 1965 nejvyšší soutěž, přišly chvíle půstu. Z původní jedenáctky zbyli jen Veselý se Smolíkem, ale brzy se ustálily zadní řady. V brance Stárek se Zlámalem a pevná obranná čtveřice Grospič – Mareš – Luža – Smolík. Luža v letech 1972 a 1973 byl jediným, kdo spolu s nezdolným Františkem Veselým odehrál všechno.

Nejtěžší a nejradostnější klubové chvíle nesou datum 23. května. V roce 1973 zachránili slávisté ligu skvělým vítězstvím v Třinci 4:1 a v roce 1974 dokonce na půdě Sparty vyhráli Český pohár po výhře 3:1.

To už měl Ján Luža za sebou i reprezentační starty. V reprezentaci Československa hráčů do 23 let dokonce oblékl i kapitánskou pásku. Spolu s Janem Marešem odehráli za reprezentaci ve stoperské dvojici i dva oficiální vítězné zápasy. Doma s Lucemburskem 6:0 a ve Švédsku 2:1. Dost nepochopitelně další příležitosti nedostali, přestože v nejvyšší soutěži nadále tvořili skvělou a spolehlivou dvojici. Až do zranění Jana Mareše. V roce 1976 Slavia sahala po titulu až do posledního kola na Slovanu. To už hrál zkušený hráč uprostřed zálohy mezi Jebavým a Peterem Herdou.

Ján Luža dostudoval, jméno ozdobil titulem JUDr. a narukoval na vojnu. Tehdejší Duklu Hraničář Cheb (později už název Rudá hvězda) především on a Mikuláš Krnáč přesvědčili, že je možné myslet i na soutěže vyšší. Desetiletí na špičce domácího fotbalu mělo svůj konec. Vybral si civilní zaměstnání a vrátil se domů do Bratislavy. Především hodně pochvalná slova doktora Jozefa Vengloše o jeho působení ve fotbalové akademii se slávistickému táboru hezky poslouchají. Jako sedmiletý u něj v přípravce v Interu Bratislava začínal nynější hráč Slavie Ivan Schranz.