sparta>slavia

Historický kalendář

čtvrtek 2.12.1926

Narodil se záložník Jiří Trnka

2. prosince 1926 se narodil střední záložník Jiří Trnka (na fotografii uprostřed). Ve Slavii (Dynamu) působil v letech 1947 až 1948, 1951 až 1952 a 1957 až 1959. Ve Slavii (Dynamu) sehrál 166 utkání a vstřelil 36 branek. Za svojí kariéru reprezentoval Československo 23 krát a vstřelil tři branky. Jiří Trnka zemřel 1. března 2005.

Už od roku 1942 se ve fotbalových kruzích o jménu Jiří Trnka vědělo. Vedle brankáře Aloise Jonáka byl vytáhlý záložník hlavní postavou mistrovského dorostu populární Čafky (ČAFC Praha). Oba také byli do Slavie získáni. Trnka o něco dříve. Měl štěstí a na konci jara 1948 si zahrál za skvostným útokem Hlaváček-Hemele-Bican-Kopecký-Antonín Bradáč v dodnes historicky nejvyšší ligové výhře doma s SK České Budějovice 15:1.

Jinak ovšem moc radosti v kariéře nezažil. Dvakrát musel narukovat na vojnu. Dnešní Dukla se poprvé jmenovala nejdříve ATK a pak ÚDA Praha. Ve „druhé éře“ (1953 až 1956) se mimořádně zapsal. Záloha ze Slavie Trnka-Ipser byla nejen páteří mužstva, co pro vojáky získalo vůbec první ligový titul (v roce 1953 byla v útoku excelentní pravá strana Hlaváček-Hemele a právě Hemele i nejlepším střelcem). Naprosto úchvatný výkon předvedla stejná záložní dvojice Trnka-Ipser dvakrát i v reprezentaci. V důležité kvalifikaci o postup na světový šampionát doma proti Itálii a Rumunsku (vždy 2:0). Trnka však měl v armádě stále potíže s veliteli a především při politickém školení mužstva (PŠM). Přednášející soudruh Mohorita (otec později významného svazáka Vasila Mohority) ho stabilně připravoval o část osobního volna a měl na jeho adresu stálé označení: neposlušný soudruh.

Zvraty v kariéře přišly během životní třicítky v roce 1956 (liga: hrálo se systémem jaro-podzim). Na jaře hrál v dresu mistra (ÚDA byla před koncem přejmenovaná na Dukla) a „služebně kritizován“, k tomu „doporučena zápůjčka“. Do Jednoty Košice. Ta ale sestoupila a Trnka šel do civilu. Vrátil se do Slavie (tehdy Dynama). Okamžitě hrál v záloze, byl výborným hlavičkářem. Líbil se především na zájezdu v Anglii (1958), ale poslední roky kariéry už jen „pauzíroval“. Kolena přestala sloužit. Ze sestavy pomalu zmizel. Ve věku třiatřiceti let (1959) vášnivý rybář ligovou sestavu i Eden samotný opustil.

Více
neděle 2.12.1934

60 zraněných po zřícení části tribuny na Letné

2. prosince 1934 se během zápasu Slavie s SK Židenice doma na Letné zřítila část ochozu pro diváky k stání. Dvacet diváků bylo zraněno těžce, čtyřicet lidí lehce. Jeden člověk svým zraněním o den později podlehl v nemocnici. „Ještě před zahájením zápasu bylo hřiště policejně uzavřeno, neboť 22 tisíc návštěvníků zcela naplnilo místa za bariérami. Tribuny byly přetíženy. Hned po nástupu mužstev přišlo obecenstvo do varu. Když na severní části tribuny počali diváci dupat, povzbuzujíce tak Slavii, povolily náhle podpěry a část tribuny, na níž stálo asi 150 osob, se zřítila do hloubky 8 metrů. Lidé padali do trosek prken a dřev. V klubovně Slavie byla zřízena pomocná služba raněným. Většina jich byla převezena auty záchranné stanice a drožkáři do nemocnice na Bulovce a na kliniku prof. dr. Schloffera. Dvacet jich zůstalo v ošetřování. Hrozila katastrofa, neboť se mohla zřítit celá tribuna. Na hřišti se hrálo plným tempem, takže většina diváků do konce poločasu ani nevěděla, co se vlastně stalo. Mnoho zraněných se vrátilo mezi diváky. Zápas se dohrál,“ psal tehdejší tisk. Slavia vyhrála 3:2. Dvě branky vstřelil Svoboda, jednu Puč. Sestava: Plánička – Ženíšek, Fiala – Vodička, Čambal, Krčil – Heřmánek, Sobotka, Svoboda, Puč a Kopecký. V ročence Slavie se o události referovalo následujícím způsobem: „Loňského roku byla Slavia postižena poprvé ve svých dějinách těžkou pohromou, to je zřícením části dřevěného ochozu při zápase SK Židenice s SK Slavia dne 2. prosince 1934, při níž došlo k smrtelnému úrazu jednoho z diváků a k poranění mnoha diváků dalších. Vyřízení této záležitosti bude zaměstnávati Ústřední výbor SK Slavie po delší dobu a bylo by si jen přáti, aby celá nešťastná nehoda byla zlikvidována k všeobecnému uspokojení.“

Více