Narodil se Josef Laufer
20. dubna 1891 se narodil legendární funkcionář Slavie Josef Laufer. Byl mužem mnoha povolání. Působil také jako slavný rozhlasový reportér, náš mezinárodní sekretář i jako vedoucí redaktor nejstarších klubových ročenek (1913 až 1940). Josef Laufer uměl sedm jazyků, pracoval také v ČTK. Zde hřiště SK Slavie na Letné, u mikrofonu Radiožurnálu Josef Laufer… To byla vůbec první slova vyřčená do rozhlasového éteru z fotbalového zápasu v našich zemích. Rozhlasové znamení právě ohlásilo třetí hodinu odpoledne. Byla neděle 3. října 1926 a na letenském hřišti Slavie byl zrovna v tuto chvíli zahájen mezinárodní zápas, v němž byl soupeřem červenobílých maďarský mistr Hungaria z Pešti (dnes klub jménem MTK). Ten zápas Slavia nakonec vyhrála 2:1, ale pro historii je daleko důležitější, že právě z něj byla uskutečněna naše vůbec první přímá rozhlasová reportáž z fotbalu. Hlavní postavou děje se stal, i když částečně proti své vlastní vůli, mezinárodní sekretář Slavie Josef Laufer. Dokládá to i jeho vzpomínání z knihy Padesát let v našem sportu. „Už v létě toho roku vysílal náš slávistický žurnalistický průkopník M. J .Horáček spolu s hlasatelem zpráv Františkem Havlem pro tehdejší rozhlas určité reportáže z osmého Všesokolského sletu. Měly živý ohlas u koncesionářů a tak došlo i na přípravy reportáže z našeho nejpopulárnějšího sportu,” vzpomínal Josef Laufer na úplné začátky. „Rozhlas na Slavii nastěhoval techniku, techniky, mikrofon, přišla určitá část rozhodujícího osazenstva v čele s technickým ředitelem a když už se mělo začít hrát, zjistilo se, že nepřišel hlasatel Havel. Z píšících novinářů nikdo k mikrofonu nechtěl. Rozhlas proto požádal o tuto sílu doslova na poslední chvíli Slavii, protože jinak to prý bude ostuda její. Nikdo z rozhlasové delegace totiž fotbalu nerozuměl,” vracel se Josef Laufer k výběru prvního reportéra. „Volba padla na mě. Bylo to jen na zkoušku a dnes už nepředstavitelně, měl se vysílat jen první poločas! Považte! Mluvil jsem v jednom kuse, popoháněn techniky, ať nedělám pauzy a mluvím bez ustání. Jak jsem si oddech, když to skončilo. Jenže! Nadšení posluchači volali do rádia a přestože pan ředitel na místě rozhodl, že se dál nebude vysílat, lavinu obliby nezastavil. Rozhlas se koncesionářům podrobil. Slavia vyhrála a já taky! Rozhlas mi nabídl trvalou spolupráci a Slavia souhlasila. Tak to všechno se mnou a rádiem začalo,“ popisovala v knize dnes už reportérská legenda. Veřejnost byla z přímého fotbalového rozhlasového přenosu nadšena, jak dokládá i následující zpráva v tisku: „Posluchači mohli slyšet všechen šum a ruch, projevy nadšení i nevole, soudcovu píšťalku, ba dokonce i nabídky prodavačů párků, cigaret, kokosek a žvýkací gumy. Reprodukce všeho, co se na hřišti dělo, byla věrná a posluchače nadchla. Nebylo třeba být vášnivým sportovcem, aby barvité, okamžité a současně i kritické líčení hry sekretářem Laufrem, v jehož výkonu se výrazně uplatnila pohotovost sportovního novináře, vzbudilo u každého posluchače dojem nepopiratelné dramatičnosti.” Josef Laufer byl zakladatelem rozhlasové sportovní reportáže. A kromě zásluh o československý sport byl šedesát let věrným slávistou. Dělal s ochotou vše: časoměřiče na atletických mítincích, pomezního autaře při fotbalových utkáních, pořadatele, tlumočníka, organizátora, přispěvatele do sportovních rubrik, zastánce nezadatelných slávistických práv, funkcionáře, člena výboru, jednatele. Vítal zahraniční hosty, dělal jim průvodce. Německy, francouzsky, anglicky hovořil dokonale. Staral se o reklamu, navrhoval texty plakátů, stal se mezinárodním tajemníkem a vedoucím výprav do zahraničí. Slavia se stala jeho osudem, radostí a láskou. A členská legitimace číslo 690 z roku 1909 (tehdy bylo majiteli 18 let) jen potvrzuje, že Josef Laufer byl činným členem SK Slavia. Josef Laufer zemřel 19. října 1966.
Více
Narozeniny slaví prof. Jan Pirk
20. dubna 1948 se narodil věrný příznivec červenobílých barev profesor MUDr. Jan Pirk, DrSc. Někdejší výborný pozemní hokejista sklízí úspěchy především na poli lékařské vědy. V roce 1991 se stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu, o čtyři rok později pak předsedou celého Kardiocentra IKEMu. V roce 1991 provedl první transplantaci srdce. V roce 1997 se stal docentem a byl mu udělen titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví. Jan Pirk má rád nejen červenobílé barvy, ale i aktivní sportování. V současné době působí jako emeritní přednosta Kardiocentra IKEM a jako senátor za obvod číslo 22 – Praha 10.
„Fandění Slavii byla u nás dlouholetá tradice. Můj dědeček žil ještě před druhou světovou válkou v Zásmukách, malém městečku na Kolínsku, a tam byl švec pan Podroužek, který šil Slavii kopačky. A tak jsme všichni fandili Slavii. Navíc Slavia byla vždy klub středoškoláků, vysokoškoláků, úředníků, lékařů a inteligence, a to byl další důvod, proč se u nás doma fandilo Slavii a proč jsem se také později stal členem Odboru přátel. Ve slávistickém dresu jsem hrával mnoho a mnoho let pozemní hokej, takže mám i spoustu emotivních zážitků a vzpomínek spojených právě s ním. Když jsme měli prvního syna a on byl ještě hodně maličký, maminka mu upletla slávistický svetr. A on se na mě chodil v tom svetru dívat, jak hraju. Vždyť náš slávistický dres je přece tak krásný,“ vysvětluje profesor Jan Pirk.
„Žili jsme nádherný sportovní život, i když pro dnešní sportovce v nepředstavitelných podmínkách. Když se řekne Spolu jsme silnější, znamená to pro mě věrnost a víru. Když Slavia sestoupila do druhé ligy, nikdy jsem nepřestal být jejím fanouškem. Věřil jsem tomu, že se zase do první ligy vrátíme, ale musíme držet všichni při sobě. Ze Sparty do Slavie a ze Slavie do Sparty se přestupovalo takřka odjakživa. Ale já, kdybych byl hráčem Slavie, tak bych nemohl hrát za Spartu. Přece když chci podat maximální výkon, tak musím hrát za ten klub, kterému fandím. Neumím si dost dobře představit, že někdo je tělem a duší slávista, ale reprezentuje jiný klub a v jeho dresu hraje proti Slavii! Klubismus musí být. Protože když chceme být na špičce, tak kromě toho fotbalového umění k tomu musí být i to srdíčko, “ uzavřel profesor Jan Pirk.
Více
Zemřel Ladislav Hlaváček
20. dubna 2014 zemřel Ladislav Hlaváček. V letech 1948 až 1952 odehrál na prvém křídle 178 utkání, ve kterých vstřelil 148 branek. Československo reprezentoval patnáctkrát, v reprezentačním dresu vstřelil pět branek. Ladislav Hlaváček se narodil se 26. června 1925. Dres Ladislava Hlaváčka máme vystavený v muzeu Slavie.
Dres do muzea Slavie věnoval dlouholetý archivář Karel Zuska. „Je to dres Ladislava Hlaváčka, který ve Slavii působil v letech 1948 až 1952 a v té době byl nejlepším pravým křídlem u nás. Reprezentant národního mužstva. Ve své době byl jediným, kdo mohl konkurovat Josefu Bicanovi v počtu vstřelených branek. Ve Slavii se na něj trošku pozapomnělo, když potom přestoupil za Trnkou a Hemelem do ÚDA (Ústřední dům armády – předchůdce Dukly). Podle mého názoru byli on a Franta Veselý nejlepšími pravými křídly, co kdy Slavia měla,“ vysvětlil Karel Zuska.
„My jsme byli s Láďou Hlaváčkem velcí kamarádi a on mně ten dres daroval. Je ze zápasu v Teplicích, kdy se Slavia v roce 1951 zoufale zachraňovala v lize. Slavia v Teplicích vyhrála 6:2 a Hlaváček dal čtyři góly, ale vzhledem k tomu, že v dohrávaném zápase Teplice za týden remizovaly ve Vítkovicích, tak to na záchranu nestačilo a my jsme poprvé sestoupili z první ligy,“ zavzpomínal Karel Zuska.
Více
