Historický kalendář

neděle 15.5.1921

Narodil se slavný odchovanec Slavie Čestmír Vycpálek

15. května 1921 se narodil jeden z nejslavnějších a nejnadanějších odchovanců Slavie Čestmír Vycpálek (na fotografii zcela vpravo). Vedle Josefa Bicana dorostl do velkého hráče a později v Juventusu to dotáhl až na viceprezidenta. Pamětníci neměli pochyb. Čestmír Vycpálek byl vůbec nejnadanějším odchovancem fotbalové Slavie. Letmý pohled na jeho kariéru to tvrzení jen podporuje. Byl to skutečně výjimečně nadaný borec, co z fotbalového kumštu ovládal opravdu hodně. Technik i střelec. A jak vzniklo spojení Vycpálek a Slavia?

Bylo léto 1937. Celá Slavia, Praha i Československo řešily jedinou otázku: Kdy už konečně nastoupí Josef Bican za Slavii? Na tréninkovém hřišti Slavie se hrálo utkání dorostenců Slavie a Novoměstského SK. Červenobílí vyhráli 4:3, ale hlavní postavou se stal střelec všech tři gólů hostí. Jmenoval se Čestmír Vycpálek. Bylo mu šestnáct let. Ten duel sledovali i muži řídící slávistický mládežnický a amatérský fotbal. Totiž Jan Vaník, František Rosmaisl a Josef Štaplík. Měli jasno: „Toho hráče musíme udělat. A hned!“ Vycpálek se ocitl u pokladníka pana Žbánka, vyplnil hráčský průkaz a Štaplík řekl slávistickému strážci pokladny: „Fotku přinese, výlohy pořízení hradím já.“ A bylo to. Činovníci hostů totiž na místě souhlasili s výší odstupného sděleného Slavií a svého nejlepšího útočníka pro sešívaný dres uvolnili.

„Do roka a do dne“ dovedl kapitán a nejlepší hráč a střelec dorostence Slavie k titulu mistra Československa. Byl to vůbec první vypsaný ročník. Podle pozdějšího vyprávění vedoucího mládeže JUC Mareše, neskóroval Čestmír Vycpálek jen ve čtyřech zápasech toho ročníku. Dorostenci Slavie doma přehráli ve finále brněnské Královo Pole 2:0 a venku dokonce 6:3. Bylo jasné, že Slavia vyzkouší svůj talent v ligové jedenáctce, hned vedle Josefa Bicana.

To se také stalo. Byl nadějný, prosazoval se v útoku vedle zkušených Bicana, Kopeckého, Vytlačila i bratrů Bradáčů, sbíral s červenobílými barvami trofeje, ale jistotu základní sestavy pro své mládí nikdy neměl. Také pro svou životosprávu, která by se dala shrnout pod známé rčení: ženy, víno a zpěv... Byl dílem i dobrodruh. Známá je historie jeho hraní „načerno“ v Nitře a udání Hlinkovy gardy, které vedlo až do koncentračního tábora v Dachau před samým koncem války na jaře 1945. Jen okamžitý zásah Rudiho Gramlicha (říšský funkcionář řídící sport v tehdejším protektorátu Čechy a Morava, bývalý hráč Eintrachtu Frankfurt a reprezentant) na výraznou (a asi rozhodující) přímluvu Josefa Bicana ho přivedlo po pouhých čtyřech dnech zpátky na Slavii. Když svůj příběh líčil pánům Valouškovi a Trlicovi, prý nevěřili svým vlastním uším.

U příznivců tolik oblíbený Česťa byl na podzim 1946 výhodně prodán do Juventusu. V jeho dresu vyhrál Italský pohár 1947, ale trvalé místo v sestavě si neudržel. Ani tady nevedl život profesionála. Hostoval. S Palermem a Parmou slavil postup. V Parmě také po sezoně 1957/58 končil. Bylo mu už 37 let. Okamžitě podstoupil trenérský kurz a získal nejvyšší licenci. Začínal u amatérů US Citta di Palermo, ale ve chvíli kdy svlékl dres a usedl do předsednického křesla slavný Gianpiero Boniperti, vzpomněl si Juventus. Dohoda byla rychlá. Stal se šéfem mládežnických trenérů, vedl první dorosteneckou garnituru a řídil mládežnický skauting. A to poměrně dlouho. Přivedl velkou řádku budoucích internacionálů. Jen jeden příklad: Antonio Conté, reprezentant, ligový hráč a šampion, nyní úspěšný trenér

Výraznou změnou byl rok 1971. Boniperti si předvolal Vycpálka. Nadaný trenér Armando Picchi náhle zemřel. Bylo mu jen 36 let. Ligové mužstvo nemělo trenéra. Vycpálek souhlasil klubu pomoci. Měl jednu podmínku. Pokud získá titul, chce pokračovat. Stalo se. Juventus pod jeho vedením vyhrál ligu 1972 a 1973. V prvním případě s ním hrál finále Poháru veletržních měst (dnes Pohár UEFA) a ve druhém dokonce finále Poháru mistrů (dnes Liga mistrů UEFA). Přesto sám odstoupil. Proč? Prý cítil jakousi kletbu pro klub. Ta nešťastná finále! V roce 1972 s Leedsedm United doma 2:2 a venku 1:1, soupeř získal trofej podle pravidla o větším počtu vstřelených branek na půdě soupeře. V roce 1973 prohra s tehdy v Evropě dominujícím Ajaxem Amsterdam 0:1. Vrátil se na místo mládežnického šéfa a zakrátko „povýšil“ do postavení viceprezidenta.

V této roli přijel v roce 1985 i do Prahy na Pohár mistrů. „Jeho“ Juventus celou soutěž vyhrál,, když vyřadil mimo jiné Spartu. V Praze při této příležitosti se Čestmír Vycpálek sešel naposledy se svými kamarády tradičně v Černém pivovaru na Karlově náměstí. Čestmír Vycpálek zemřel 5. května 2002.

Červenobílá tečka bilancí Čestmíra Vycpálka:

5 x mistr ligy (1940, 1941, 1942, 1943, 1947)

Odehrál 178 oficiálních zápasů za A-mužstvo, z toho 72 ligových.

Nastřílel celkem 115 gólů, z nich bylo 34 ligových.

Bilance dorostenecká (1937 – 1939): 86 zápasů – 97 gólů. 

Více