Život vám naloží
Martina
autonehoda
Rakovina prsu ani vážná nehoda ji nezlomily. Říká se, že nám život „naloží“ jen tolik, kolik jsme schopni unést. O pravdivosti těchto slov by mohla vyprávět i Martina, která ve svých téměř padesáti letech prodělala onkologickou diagnózu a byla účastníkem dvou dopravních nehod. Při jedné z nich přišla o ruku.
Je vystudovaná zdravotní sestra. Nejdříve pracovala na dětském oddělení, po mateřské na interním oddělení, na dialýze. V roce 2006 jí diagnostikovali rakovinu a přišla o celé prso. V té době měla dvě malé děti, kvůli nimž se rozhodla svůj „boj“ nevzdat. A vyhrála jej. Po pár
letech ale přišel další osudový kotrmelec.
Stalo se to v září roku 2017, jen těsně poté, co se stala se členkou Aktivních záloh AČR a začala studovat vysokou školu. „Pracovala jsem tehdy jako vedoucí sestra v Domově s úsměvem a svoji práci jsem dělala s láskou,“ říká Martina. Při návratu ze školy do jejího auta narazil
vůz, jehož řidič měl mikrospánek. Její auto se převrátilo na střechu a následně přes svodidla spadlo z dálničního mostu a dopadlo na silniční břeh.
Do FN Olomouc ji transportoval vrtulník, ale ani transport, ani samotnou nehodu si nepamatuje. Dokonce si nevybavuje nic ani z prvních dnů na ARO oddělení. Přijata byla v bezvědomí s proraženou lebkou, s mnohačetnými zraněními, v dýchání jí pomáhala umělá plicní ventilace,
měla zlomenou levou stehenní kost, zlomené obě kosti pravé ruky, poranění radiálního nervu s následným omezením hybnosti a přišla o levou ruku.
Během léčby Martina dostala 16 transfuzí. Její léčba byla náročná. Trvalo několik měsíců, než mohla být propuštěna do domácího ošetřování. S odstupem času napsala knížku „Život bez záruky“. Popisuje v ní dobu, kdy se ze zdravotní sestry stala pacientem, který je závislý na
pomoci druhých, protože trvalo dlouhé týdny, než si byla schopna dojít sama na toaletu, sama se najíst, obléknout a vykonávat běžné činnosti.
