Ostuda, hrůza, děs. Trenér Petrouš těžko hledal slova...
„V každém utkání je snaha dostat soupeře pod tlak, dát brzký gól, jako se to povedlo třeba Dukle s Olomoucí. Opak byl bohužel pravdou. Dostali jsme dva hloupé góly po standardních situacích. Hráči mají určené své hráče a musí plnit své úkoly. Ta první půle bohužel ovlivnila vše," okomentoval první půli Michal Petrouš. O přestávce ještě netušil, co mu jeho tým připraví...
„Druhá půle přinesla na začátku paradoxně oživení, hlavně příchodem Koreše. Cítili jsme, že můžeme ten gól dát. Pak ale přišla chyba a následně vyloučení Karola Kisela. Zariskovali jsme, nabádali jsme krajní záložníky, aby pomáhali obraně, ty čtyři góly jsme si ale dali sami," pokřačoval trenér s tím, že něco podobného nepamatuje.
„Ve fotbale už jsem zažil hodně špatné situace, takovouhle ale opravdu ještě ne," přiznal kouč. „Takový výsledek je obrovská ostuda. Jsem pod tím podepsaný jako hlavní trenér. Pro mě je čest trénovat Slavii, ale takhle prohrát. Já tomu ani teď nemůžu věřit. Pořád si říkám, že to je špatný sen," pokračuje trenér, který po zápase ani nestačil s nikým promluvit.
„Jen jsem seděl ve své kanceláři a lámal jsem si hlavu," přiblížil svůj pozápasový stav. „Opakuji, je to ostuda. Z boje neutíkám, ale zároveň neutíkám před ničím," nezříká se slávistický trenér zodpovědnosti.
Ve druhé půli poslal trenér do hry další dva útočníky. O tom, že by vsadil na obranu, neuvažoval. „Byla to také varianta. Já jsem vsadil na to, že než prohrát 0:3 nebo 0:4, tak se ještě pokusit o zkorigování," líčil trenér, který se ve druhé půli musel obejít bez vyloučeného Karola Kisela.
„Měl by se ovládnout. Jsem si vědom toho, že každý hráč je frustrovaný, ale kdyby toto udělal každý, tak se zápas ani nedohraje. Měl by udržet nervy," vysvětloval trenér, který na druhou stranu kapitána bránil.
„Máme málo lídrů. Pouze Karola. Nikdo to neseřval, nezvedl prapor. To jsem tam neslyšel, já to z lavičky neuřvu. Je to o charakteru, o individualitách, o srdci. Vypadá to, jakoby hráčům bylo jedno, jak to dopadne," lituje trenér.
Komu výsledek nebyl lhostejný, jsou fanoušci. „Nemůžeme se jim divit. Každý slávista je na svůj klub hrdý, na tu hvězdu. Když pak vidí toto, tak se nemůžou ničemu divit. Možná, kdybychom byli v Turecku, tak by se děly i horší věci. Doufám, že dojedu zdravý domů," zakončil trenér zřejmě nejhorší pozápasovou tiskovou konferenci ve svém životě.
