Trenéři mě poslali, abych zápas rozhodnul
Velké zápasy vám jdou, nerozhodl jste poprvé. Čím to je?
„Nevím, čím to je. Osobně se na tyhle zápasy asi více motivuju, jsou to zápasy pro mě. Jsem rád, že jsem to mohl zase rozhodnout. Druhý poločas se to zvedlo, kluci to v první půli měli těžké, dostali rychlý gól, ale po přestávce to mělo grády a povedlo se nám zápas otočit.“
Poděkujete spoluhráčům, že vám umožnili nastoupit už proti značně unavené defenzivě Plzně?
„Samozřejmě, jsem jim moc vděčný, vydali se ze všech sil. Ale taky jsme vděčný trenérům. Byl to jejich záměr, abych mohl nastoupit proti už unavené obraně. Věděli jsme, že to bude dlouho vyrovnané, nakonec to bylo dokonce horší, prohrávali jsme 0:1. Trenéři mě tam poslali, abych zápas rozhodnul. Měl jsem úkol, ten jsem splnil. Jsem nadšený. Měli jsme další šance přidat třetí gól, ale to už se nepodařilo. Ale výsledek bereme všemi deseti.“
Jak se zrodila vaše gólová akce?
„Začal to skvěle Maso, který vysunul napravo Matěje Juráska, ten to výborně prošel a dával před branku, kde jsem si pro to šel.“
Někteří spoluhráči reagovali na faul na Micka van Burena, vy jste si šel za gólem. Jak jste tu situaci viděl?
„Vůbec jsem nevěděl, že tam byl faul, soustředil jsem se jen na míč, abych dal gól.“
Jak jste se dokázali tak nakopnout po nepodařeném utkání v Budějovicích?
„Jednou jste nahoře, dole, jednou máte formu, jednou to naopak nejde. Takový je prostě fotbal. V Budějovicích to bylo špatné, ale teď jsme ukázali pravou tvář Slavie. Snad v tom budeme pokračovat a v Liberci příští týden zvítězíme.“
První gól padl po podobné situaci jako proti Slovácku, byl to záměr?
„Hodně to trénujeme, Šéva to skvěle kopnul, někdo z hráčů Plzně to na bližší tyči tečoval a Olie to tam pak skvěle uklidil, je to nacvičená akce.“
Proti Plzni jste přidal svůj čtvrtý ligový gól, považujete se za specialistu na tohoto soupeře? A jakou máte radost, že se vám to povedlo ve vašem 150. ligovém zápase?
„Specialista úplně nevím, takhle bych to asi nehodnotil. Velké zápasy se mi hrajou dobře, daří se mi v nich, padá mi to tam. O 150. zápase jsem ale vůbec nevěděl, jsem rád, že se mi to povedlo a mohl jsem rozhodnout.“
Jak je těžké je přijmout, že jste začínal na lavičce, trochu upozaděný?
„Neřekl bych, že jsem byl upozaděný. Není to sice nic jednoduchého, takové zápasy chci hrát od začátku. Samozřejmě jsem to respektoval, s trenéry jsem se o tom bavil. Skvěle to vyšlo, jsem moc rád.“
S jakým pokynem jste šel na hřiště? Běhal jste snad úplně všude...
„Měl jsem být na desítce, pod útočníkem. Plzeň ale dobře bránila, nešlo se tam vůbec dostat. Za deset minut jsem se utavil, musel jsem to rozdýchat (smích). Pohyb se ale vyplatil, fungoval, pak už to bylo hodně dobré.“
Vítěznou trefu jste divoce oslavil, jak to proběhlo?
„Naprostá euforie. Hřiště bylo trochu suché, udělal jsem tam pár kotrmelců. (smích) Narazil jsem do Hromadiče. Chtěl jsem běžet za realizačním týmem, nakonec jsem byl zalehnutý, že jsem skoro nemohl dýchat.“
V Edenu to byl střet dvou fotbalových světů, váš aktivní, pozitivní fotbal, proti urputné defenzivě. Jste o to víc radši, že váš přístup slavil úspěch?
„Souhlasím, potřebovali jsem se nakopnout, deka tam byla, nebudu říkat, že ne. Rozhodl náš přístup, velká bojovnost, byly tam od nás super fotbalové věci. Fanouškům se to muselo líbit hlavně ve druhém poločase. Děkujeme jim moc za neskutečnou kulisu.“
Jak moc důležitý je to krok v boji o titul?
„Je to ohromně důležité po nepovedeném výkonu v Budějovicích, šlape nám na paty Sparta, je tam i Plzeň. Musíme respektovat každého soupeře, ale jdeme si za titulem.“
