Ke změně se musíme dopracovat, v kouzelný proutek nevěřím, říká trenér Koubek
10. 12. 2013, Redakce
Ke kormidlu Slavie přišel v těžké situaci s cílem uklidnit mužstvo a hlavně zvednout jeho hru. Zároveň zůstal i na lavičce reprezentační devatenáctky a má tak za sebou jeden z nejhektičtějších podzimů své kariéry.
„Věděl jsem, že to bude běh na delší trať, protože těžko můžete udělat z černého bílou. My se musíme ke změně dopracovat, na kouzelný proutek nevěřím, ten nefunguje. A když dostanete takové rány do hlavy, jako byly před mým příchodem, tak určitě nelze očekávat, že bude hned všechno komfortní,“ říká trenér Miroslav Koubek o svém dosavadním působení na lavičce sešívaných.Když se ohlédnete za svou trenérskou kariérou, byl tohle váš nejhektičtější podzim?
„Určitě byl nejnáročnější, pochopitelně, protože jsem nikdy nedělal dvě angažmá najednou, asi málokterý trenér to zažil. Je to trošku atypické, ale na druhou stranu, práce u devatenáctky není denní zátěž, tam je to spíš o impulsech, které čas od času přicházejí a vy se na ně musíte připravit. Ale ve spojení s denní prací na Slavii to není nic jednoduchého a náročnost je tam vysoká. Já to říkám trošku s nadsázkou, že v polední době pracuji, pak se akorát najím a spím.“
Jak tedy v takovém zápřahu relaxujete, kromě spánku?
„A to jsem ještě neřekl, že spím málo (směje se). Při souběhu těchto dvou činností musím říct, že na nějaký ten relax nebo jiné aktivity opravdu žádný čas nezbývá. Snažím se žít tak, aby mi to nepoškodilo zdraví. Mám vytvořený veškerý servis, co se týká manželky nebo podmínek ve Slavii, takže se to dá zvládnout. Ale na nějaké aktivity, nějaké koníčky čas není, ani na návštěvu nějakých kulturních akcí, což jsem dříve rád využil. Ale nevadí mi to, jde to zvládnout.“
A rodina je na to také zvyklá?
„Děti už máme velké a jsem v baráčku sám se ženou a s pejskem. A ona je nadšená! Protože po dlouhé době mám angažmá, při kterém jsem denně doma, i při takové frekvenci jezdím domů každý den. Předtím Ostrava nebo Mladá Boleslav, odkud se člověk ne vždycky dostal domů, z Ostravy skoro vůbec. Moje rodina je v tuto chvíli manželka a pes, a ta netrpí, je spokojená. Děti už z hnízda vypadly, takže ty jsou víc na dálku.“
Ani na procházkách se psem nevydechnete?
„Tak na toho pejska si trochu času udělám, ale je na mě naštvaný. Předtím to bylo denně, teď tak dvakrát, třikrát týdně.“
„Ke změně se musíme propracovat. V kouzelný proutek nevěřím, ten nefunguje.“
Je něco, co by vás po příchodu do Slavie překvapilo?
„Já nemůžu říct, že bych byl něčím překvapen. Čekal jsem to přesně takové, jaké to je, to znamená, že přicházím do situace, kdy to mužstvo určitě po těch neúspěších nebude v žádném líbezném rozpoložení a že to bude o denní práci, zvedání se. Že to bude i běh na delší trať, protože těžko můžete udělat z černé bílou. My se musíme ke změně dopracovat, v kouzelný proutek nevěřím, ten nefunguje. A když dostanete takové rány do hlavy, jako byly před mým příchodem, tak určitě nelze očekávat, že bude hned všechno komfortní. Věděl jsem, že to bude mravenčí práce plná postupných kroků, kdy by měla práce realizačního týmu přinést jinou metodiku, jiný pohled na fotbal, jinou rétoriku, komunikaci s hráči, jiná organizační opatření. Věřím, že tyto věci už nějaký pokrok přinesly, ale opakuji, že to bude tvrdá práce, dostat se z toho. Musel jsem změnit celou hru, změnit posty, protože jsem viděl, že to předtím nefungovalo, ale ani z tohoto obratu, který postupně nabývá svých obrysů, nelze očekávat okamžitý výsledek. Tak to ve fotbale nefunguje.“A nějaká pozitivní překvapení?
„Byl jsem vlastně pozitivně překvapený tím, že ta řídící opatření, která nastala, určitý pokrok přinášejí. Já to vidím, vidí to i moji asistenti. Možná to ještě nevidí diváci, ale statistika říká, že nejsem daleko od pravdy. Když vezmu čísla, tak mělo mužstvo za osm zápasů inkasovaných devatenáct branek, teď do Slovácka to bylo pět, to znamená ani ne jedna branka na zápas. Mužstvo začalo hrát organizovaně, konkurenceschopně, nikdo už si s námi nevyběhl. Samozřejmě určitou změnou pozic nejsou ještě určité věci vybroušené a po čase je vidět, že jsou určité limity, které se musí rozbourat posílením mužstva, pokud jde třeba o ofenzivu, která se teď hodně skloňuje, že v ní Slavia nemá ty patřičné parametry. Já si myslím, že jsme schopni udělat i se stávajícím kádrem veliký progres v této části hry, dokazuje to počet šancí, které si vytváříme, ale nemáme tam efektivitu. To je to, co nás trápí. Takže když to shrnu, nastaly velké změny a kdo chce vidět pozitiva, tak je vidí. Kdo nechce, tak nevidí.“
„Být součástí fenoménu Slavia je pocta“
„Ne ne ne ne ne. To já jsem věděl, co mě čeká, jsem v branži už natolik dlouho, že jsem věděl, co mě čeká. To znamená velký tlak a velká zodpovědnost a mraky práce.“
A naopak okamžik, kdy jste věděl, že tohle je ta správná cesta?
„Když dostanete nabídku trénovat Slavii, už na vrcholu své kariéry, tak máte radost. Já pociťuji radost, ne nějaký stres. Tlak tam je, samozřejmě to cítím, ale je tam i podtext radosti, protože pro mě je čest trénovat Slavii, a když je vám tato čest poskytnuta, tak je součástí toho i pocit určitého uspokojení a radosti, že někdo dokázal ocenit moji práci. Protože trenérem Slavie se nestává každý, a pokud se mi tato možnost naskytla, dostal jsem toto ocenění, tak je tam kromě všech bolestí a tlaků a ran i velký kus radosti.“
I když se týmu příliš nedaří, podpora věrných fanoušků ale trvá. Co na ní říkáte vy jako trenér?
„Já už můžu říct, že pro mě to není překvapení. Já vím, co je Slavia, protože jsem to zažil jako hráč Sparty. A vím, co je Sparta. Vím, že tyto kluby jsou ikony a zázemí fanoušků k tomu patří. Zažil jsem to jako hráč jednoho S a teď to zažívám jako trenér druhého S. Vím, jaká je pocta, být součástí tohoto fenoménu.“
„Z mužstva se dá vydolovat mnohem víc, hráči fotbal hrát umějí, potřebují jen trošku zklidnit.“
Eden byl dřív pro Slavii nedobytnou tvrzí, teď tomu už tak není. Může za to finanční a existenční krize, kterou si Slavia téměř před třemi lety prošla?
„První, co vás musí při této otázce napadnout, je samozřejmě srovnání hráčských kádrů, které tu byly v té době neporazitelnosti a v současné době. Souvisí to s tím, co tu proběhlo v nedávné historii, kdy byl klub na pokraji zániku. Pokud je klub v takové situaci, tak logicky je jasné, že se v tu chvíli oslabí kádr, to jsou spojené nádoby. Asi k tomu i došlo, spousta hráčů odešla, teď jsou tu místo nich jiní. A já musím říct, že jak je poznávám, tak bych si zase nemyslel, že jsou to hráči, kteří by museli hrát roli, kterou v současné době tabulkově hrají. Já si myslím, že se z toho mužstva dá vydolovat mnohem víc a že ti hráči fotbal hrát umějí. Jenom potřebují trošku zklidnit, podpořit a změnou stylu se dostat k jiné výkonnosti. A jak už jsem říkal, já jsem za ty dva měsíce zaznamenal progres, výkonnostní nárůst. Je potřeba promítnout to do výsledků, to je jasné, ale že by to měli být nějací otloukánci, podceňovaní hráči, nechci říct nýmandi, tak taková Slavia zase není. Ten kádr má svoji hodnotu i v této době. Je tu spousta talentovaných kluků, ale vývoj nepřeskočíte. Ani ve výkonnosti hráčů, ani v tvorbě mužstva.“
Jaká bude zimní příprava pod trenérem Koubkem?
„Každý si jako trenér vyvíjí určitý způsob přípravy, i podmínky se mění. Já prošel různými stupni kopané, co se soutěží, které jsem trénoval, týče. Trénoval jsem od divize do ligy, dneska jsou trenéři, kteří zují kopačky a jdou trénovat ligu. Já jsem si to musel odpracovat, prošel jsem si cestou od nejnižší úrovně, kterou pro mě byla divize, přes druhou ligu, ve které mám dvě stě zápasů, ke sto čtyřiceti v první lize. V chudších podmínkách jsem zažil přípravy, kdy se řeklo, že to odběháme někde na horách, klasický kondiční blok, to nám zaplatí, ale vždycky jsem věděl, že něco není v pořádku, protože fotbal, to není jenom kondice. Já jsem se za tu dobu vyprofiloval tak, že jednoznačně preferuji, pokud jsou na to prostředky, dělat kondiční složku herním způsobem, v teple a na hřišti. Takže jsem si naplánovali týdenní blok na Kanárech, to už jsem praktikoval třeba v Mladé Boleslavi, kdy jsme byli v Turecku na kondičním i herním soustředěním. Pak máme v plánu herní soustředění právě v Turecku, to dělá každý. To je stěžejní týden. Jednoznačně tedy preferuji hřiště a nabírání kondice herními metodami. Pak už je otázka organizace a dávkování náplně, aby to skutečně bylo kondiční.“
„První, co vás musí při této otázce napadnout, je samozřejmě srovnání hráčských kádrů, které tu byly v té době neporazitelnosti a v současné době. Souvisí to s tím, co tu proběhlo v nedávné historii, kdy byl klub na pokraji zániku. Pokud je klub v takové situaci, tak logicky je jasné, že se v tu chvíli oslabí kádr, to jsou spojené nádoby. Asi k tomu i došlo, spousta hráčů odešla, teď jsou tu místo nich jiní. A já musím říct, že jak je poznávám, tak bych si zase nemyslel, že jsou to hráči, kteří by museli hrát roli, kterou v současné době tabulkově hrají. Já si myslím, že se z toho mužstva dá vydolovat mnohem víc a že ti hráči fotbal hrát umějí. Jenom potřebují trošku zklidnit, podpořit a změnou stylu se dostat k jiné výkonnosti. A jak už jsem říkal, já jsem za ty dva měsíce zaznamenal progres, výkonnostní nárůst. Je potřeba promítnout to do výsledků, to je jasné, ale že by to měli být nějací otloukánci, podceňovaní hráči, nechci říct nýmandi, tak taková Slavia zase není. Ten kádr má svoji hodnotu i v této době. Je tu spousta talentovaných kluků, ale vývoj nepřeskočíte. Ani ve výkonnosti hráčů, ani v tvorbě mužstva.“
Jaká bude zimní příprava pod trenérem Koubkem?
„Každý si jako trenér vyvíjí určitý způsob přípravy, i podmínky se mění. Já prošel různými stupni kopané, co se soutěží, které jsem trénoval, týče. Trénoval jsem od divize do ligy, dneska jsou trenéři, kteří zují kopačky a jdou trénovat ligu. Já jsem si to musel odpracovat, prošel jsem si cestou od nejnižší úrovně, kterou pro mě byla divize, přes druhou ligu, ve které mám dvě stě zápasů, ke sto čtyřiceti v první lize. V chudších podmínkách jsem zažil přípravy, kdy se řeklo, že to odběháme někde na horách, klasický kondiční blok, to nám zaplatí, ale vždycky jsem věděl, že něco není v pořádku, protože fotbal, to není jenom kondice. Já jsem se za tu dobu vyprofiloval tak, že jednoznačně preferuji, pokud jsou na to prostředky, dělat kondiční složku herním způsobem, v teple a na hřišti. Takže jsem si naplánovali týdenní blok na Kanárech, to už jsem praktikoval třeba v Mladé Boleslavi, kdy jsme byli v Turecku na kondičním i herním soustředěním. Pak máme v plánu herní soustředění právě v Turecku, to dělá každý. To je stěžejní týden. Jednoznačně tedy preferuji hřiště a nabírání kondice herními metodami. Pak už je otázka organizace a dávkování náplně, aby to skutečně bylo kondiční.“
„Posílit ofenzivu hotovým hráčem, najít vysunutého středopolaře a zvýšit konkurenci na krajích obrany.“
Potřebuje Slavia přes zimu posílit? A kde?
„Slavia potřebuje posílit. Ale byl bych proti nějaké masivní výměně kádru na mnoha postech. to nikdy nefunguje. Slavia potřebuje posílit v ofenzivě hotovým hráčem, centrálním hrotem, který v dnešních systémech hraje nahoře, který má rychlostní, technické i gólové parametry. To znamená hráč, který je nejvíc žádaný a který je nejvíc nedostatkovým zbožím. Dneska tam hraje Martin Juhar, trošku jsem upozadil Dávida Škutku, protože moje vize je mít na tomto postu rychlostní typy, na křídelních i hrotových pozicích. Tam má Dávid trochu handicap. A k Martinovi Juharovi je potřeba na tuto pozici posílit. Musíme si uvědomit, že Karol Kisel je ten, kdo to podporoval z pozice vysunutého středopolaře, takže vhodný typ do tohoto prostoru je také potřeba. A musíme zvýšit i konkurenci na krajích obrany z hlediska typologie hráčů, kteří jsou schopni podpořit útočnou fázi ještě lépe, než se nám daří teď.“
Půjde v zimě do přípravy s A mužstvem někdo z juniorky nebo z devatenáctky?
„Je to zase otázka vývoje. Dneska je úroveň Juniorské ligy rozhodně vyšší než dorostenecké ligy a juniorka Slavie je dobré mužstvo. Samozřejmě je někdy doplněno hráči z áčka a výsledky jsou tím podpořené, ale jindy zase hráči hrají víc spolu. Nicméně dorostenecká liga úrovně Juniorské ligy nedosahuje a abyste vytáhli dorostence, tak to musí být mimořádný talent, dospělý jedinec po stránce biologické, technické, osobnostní i po stránce herních dovedností. To musí být hráč, který předběhl svoji dobu. Samozřejmě se setkáváme s tím, že tito hráči hrají. Ve slávistické devatenáctce jsou dobří hráči, ale nemusíme bláznit, musíme dodržet nějaký postup přes juniorku. Pokud by se mluvilo o hráčích, kterým se dá šance, tak by připadala v úvahu spíše juniorka, kde mě napadají jména jako Hrubý, Bazal a další. Záleží zase na kapacitě A mužstva, na změnách, ke kterým by došlo, a tady se na tom bude v příštích týdnech intenzivně pracovat.“
„Slavia potřebuje posílit. Ale byl bych proti nějaké masivní výměně kádru na mnoha postech. to nikdy nefunguje. Slavia potřebuje posílit v ofenzivě hotovým hráčem, centrálním hrotem, který v dnešních systémech hraje nahoře, který má rychlostní, technické i gólové parametry. To znamená hráč, který je nejvíc žádaný a který je nejvíc nedostatkovým zbožím. Dneska tam hraje Martin Juhar, trošku jsem upozadil Dávida Škutku, protože moje vize je mít na tomto postu rychlostní typy, na křídelních i hrotových pozicích. Tam má Dávid trochu handicap. A k Martinovi Juharovi je potřeba na tuto pozici posílit. Musíme si uvědomit, že Karol Kisel je ten, kdo to podporoval z pozice vysunutého středopolaře, takže vhodný typ do tohoto prostoru je také potřeba. A musíme zvýšit i konkurenci na krajích obrany z hlediska typologie hráčů, kteří jsou schopni podpořit útočnou fázi ještě lépe, než se nám daří teď.“
Půjde v zimě do přípravy s A mužstvem někdo z juniorky nebo z devatenáctky?
„Je to zase otázka vývoje. Dneska je úroveň Juniorské ligy rozhodně vyšší než dorostenecké ligy a juniorka Slavie je dobré mužstvo. Samozřejmě je někdy doplněno hráči z áčka a výsledky jsou tím podpořené, ale jindy zase hráči hrají víc spolu. Nicméně dorostenecká liga úrovně Juniorské ligy nedosahuje a abyste vytáhli dorostence, tak to musí být mimořádný talent, dospělý jedinec po stránce biologické, technické, osobnostní i po stránce herních dovedností. To musí být hráč, který předběhl svoji dobu. Samozřejmě se setkáváme s tím, že tito hráči hrají. Ve slávistické devatenáctce jsou dobří hráči, ale nemusíme bláznit, musíme dodržet nějaký postup přes juniorku. Pokud by se mluvilo o hráčích, kterým se dá šance, tak by připadala v úvahu spíše juniorka, kde mě napadají jména jako Hrubý, Bazal a další. Záleží zase na kapacitě A mužstva, na změnách, ke kterým by došlo, a tady se na tom bude v příštích týdnech intenzivně pracovat.“
