Patronem zápasu s Olomoucí je autor hymny Naše věčná Slavie Standa Procházka
SYNOT TIP ARENA/EDEN – Naše věčná Slavie, odmalička už je v srdci mém... Tak začínají úvodní takty slávistické hymny, kterou složil a nazpíval Standa Procházka.
Věrný fanoušek červenobílých barev a velký obdivovatel Pláničky, Bicana, Puče, Ženíška a dalších slávistických legend nedávno oslavil 92. narozeniny.
Standa Procházka pochází ze slávistické rodiny. Slavii fandili jeho otec i bratři. V dětství a mládí aktivně hrával fotbal. Kromě fotbalu byla jeho velká vášeň zpívání, které se později začal věnovat profesionálně.
„Učil jsem se číšníkem a rozhodoval jsem se mezi fotbalem a řemeslem, ale táhlo mě to hlavně ke zpívání. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde jsem se v restauraci na Wilsonově nádraží vyučil. V Praze jsem samozřejmě chodil na Slavii na Letnou. Vedle stadionu tam byl takový plácek, kde kluci hrávali fotbal, a tam jsem si taky chodil zakopat. Jednou, bylo to v roce 1935, mě tam chvíli sledoval jeden pán, který se mi představil jako inženýr Nenadál, vedoucí dorostu ve Slavii, a pozval mě na trénink. Se slávistickým dorostem jsem trénoval asi jenom třikrát, protože potom mi dali v restauraci noční služby. V práci jsem tak musel být od tří odpoledne do půlnoci a to byl konec s fotbalem,“ vzpomíná Standa Procházka.
Práce v restauraci na Wilsonově nádraží ale předznamenala jeho velké a dlouholeté přátelství s hráči Slavie.
„Setkával jsem se tady s hráči Slavie, kteří odtud odjížděli na zápasy. Obsluhoval jsem Pláničku, Svobodu a bušilo mi při tom srdce. Už jako zpěvák jsem začal chodit do Edenu a tam jsem se seznámil s Pepi Bicanem,“ vypráví Standa Procházka.
„Hrávali jsme spolu několikrát tenis. Když jsme šli z kurtu, tak mi říkával: Stando, zpíváš moc hezky, ale tenis hraješ jako ponocnej,“ vzpomíná s úsměvem na slávistickou klubovou legendu.
„A na zápasech Slavie jsem si právě říkal, jak je to možné, že okolní kluby mají svoji hymnu a Slavia ji nemá. Tak jsem si jedno odpoledne sedl, vzal jsem si tužku a notový papír, napsal pár slov a u piána přebrnkal melodii. Potom jsem to přehrál kamarádovi, který se mnou na nahrávce také zpívá, líbilo se mu to a tak vznikla Naše věčná Slavie,“ vzpomíná autor slávistické hymny.
„Původně tam byla slova, že budeme Slavii fandit, i když jsme první nebo poslední. Ale náš bývalý předseda Odboru přátel Slavie herec Martin Růžek mi řekl: podívej se, Stando, ať jsme první nebo poslední, to tam nemůžeš přece dát! Tak jsem to opravil, aby tam bylo: dnes hraje Slávie, jak to krásně zní, proto hoši góly dávejte, ať jste vždy a všude vítězní. A pan Růžek byl spokojený,“ uzavřel Standa Procházka.
Text hymny:
Naše věčná Slávie,
odmalička už je v srdci mém!
Odznak její krásný je,
nosím ho jak pravý diadém.
Bican, Čambal, Plánička,
Ženíšek, Puč, Vodička,
kdo by neměl tahle jména rád,
vždyť nás proslavila tolikrát!
Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,
dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,
proto hoši s chutí do toho,
ať jste vždy a všude vítězní!
Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,
dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,
proto hoši góly dávejte,
ať jste vždy a všude vítězní!
