sparta>slavia

Historický kalendář

pondělí 28.11.1921

Narodil se František “Můra” Hampejs

28. listopadu 1921 se narodil střední záložník František “Můra” Hampejs (na fotografii uprostřed). V červenobílém dresu odehrál od 1942 do 1954 celkem 239 zápasů, ve kterých vstřelil 12 gólů.

Na začátku padesátých let prožívala Slavia ty nejtemnější chvíle. Nový režim Slavii připravil o tradiční jméno, tradiční dresy i vlastní stadion. Valná hromada byla přejmenována na Výroční konferenci. Končily oficiální referáty a slovo dostali někteří další účastníci. Jeden z hráčů prvního mužstva svůj příspěvek do diskuze zakončil: „Vezměte nám klubové barvy, my stejně zůstaneme červenobílí. Vezměte nám hřiště, my budeme kopat třeba na mezi. Ale pamatujte si, že jsme a budeme slávisti! My jsme nikoho nezradili, a ať se vám to líbí nebo nelíbí, jednou zase budeme stát na svém hřišti a ve svém dresu s hvězdou věrnosti na prsou a pamatujte si proč. Protože Slavie je věčná!” Po těchto slovech byl z klubu vyloučen, respektive vyhozen. Byl to František Hampejs přezdívaný mezi slávisty „Můra“.

Do Slavie přišel jako mladíček z vršovické tovární jedenáctky Waldes, kde se vyučil svému řemeslu. Brzy se dostal do základní sestavy ligové jedenáctky a byl „osvěžením“ záložní řady po odchodu Nožíře. Byl to rváč, co prý měl „dvoje plíce“. Ostatně to se od centrhalfa ve Slavii požadovalo už řadu let.

Byl to dříč doplňující unikátní mistry míče jakými byli Bican, Kopecký, Vycpálek nebo Hemele. Skvěle odehrál léto 1945, především Pohár osvobození. V politicky dramatickém ročníku 1948/49 hrál ligu za Teplice (podle umístění v zaměstnání). Vrátil se, když bylo potřeba. Pak došlo k jeho „slavnému“ vystoupení proti novému vedení klubu. Musel za to odejít. Zpět ho „vzaly“ Teplice. A když byla slávistická jedenáctka doslova zdecimována (případ Nový Bor 1951) a přišel sestup, on se do klubu svého srdce opět vrátil a vedle Jonáka, Hlaváčka, Hemeleho nebo Kareše pomohl vybojovat okamžitý návrat do nejvyšší soutěže. „Sloužil“ až do konsolidace 1954. To ustoupil mladším hráčům, kterými byli Andrejkovič, Hubálek, Marek, Stanislav Hlaváček nebo Miloš Urban.

Potom už patřil k internacionálům, co se scházeli k neoficiálním přátelským zápasům na holešovickém „Aksamiťáku“ (tehdy Lokomotiva, dnes Vltavín) a nakonec vytvořili pod vlajkou Odboru přátel „jedenáctku internacionálů“. Do Slavie se vrátil a po skončení účinkování Františka Pláničky (1970) v tomto sdružení a „postoupil“ tak k Mílovi Štádlerovi. Pomáhal s organizační prací. Ale to ještě nebyla poslední role v klubu.

Po dvaceti letech znovu přišla krize. Začátek sedmdesátých let a s nimi i normalizace. Ti, co z Dynama dokázali udělat Slavii, byli normalizačními „prověrkovými komisemi“ odstraněni (předseda klubu Vrba i předseda fotbalu Vopravil). Nastal chaos. František „Můra“ Hampejs byl požádán, aby „dočasně“ pomohl i jako vedoucí ligového mužstva. Přijal a pomohl. Definitivně odešel v den, kdy Slavia v posledním kole ligy 1975/76 přišla na půdě bratislavského Slovanu o titul. František Hampejs zemřel 10. července 1995.

Bilance Františka Hampejse v barvách Slavie:

Mistr ligy 1942/43 a 1946/47

Vítěz Poháru Osvobození 1945

Ligová bilance 138 zápasů a 6 gólů

Ligu hrál ještě v barvách Vodotechny Teplice

Reprezentoval v barvách armádní reprezentace ČSR (4 zápasy) a v meziměstských zápasech výběru Prahy (9 zápasů a 1 gól)

Více
neděle 28.11.1937

Útok Slavie nastřílel Kladnu 12 gólů, vévodil Bican

28. listopadu 1937 rozstřílela Slavia na svém hřišti SK Kladno vysoko 12:0. Čtyři branky vstřelil Bican, tři Vojta Bradáč, po dvou gólech přidal Vlasta Kopecký a po jednom si připsali Jezbera. Nožíř a Šimůnek. Zbývající hráči sestavy byli: Bokšay – Sklenička, Černý – Bouška – Horák. Střídal Toman. Trenérem byl Jan Reichardt. Útok Slavie podle pramenů předváděl doslova exhibici.

Více