První start? Snažil jsem si ho užít, zářil Michael Lüftner

Cítil jste před zápasem nějakou nervozitu? Byla to vaše premiéra ve slávistickém dresu…
„Nervozita byla veliká, hlavně když jsem četl na internetu, kolik má přijít fanoušků. V Teplicích chodilo na zápasy čtyři tisíce fanoušků, tady přišlo skoro patnáct tisíc, je to velký rozdíl. Trochu nervózní jsem byl, ale jak jsem poprvé kopnul do míče, tak to ze mě spadlo a už jsem se soustředil jen na zápas.“

Jak jste se udržovali v provozní teplotě, když jste zjistili, že se utkání odkládá kvůli výpadku elektrické energie, a přesně se nevědělo, kdy se začne hrát?
„Byli jsme docela v šoku. Vůbec jsme nevěděli, jestli se bude vůbec hrát, kdy se bude hrát nebo za jak dlouho. Snažili jsme se hýbat v kabině, běhali jsme, maséři nás trochu masírovali. Byli jsme napjatí, chtěli jsme hrát a pořád se to oddalovalo a oddalovalo. Jsme rádi, že to takhle dopadlo.“

Na stoperu jste nastoupil se Simonem Delim, v obraně s vámi hrál také Per-Egil Flo. Jak fungovala souhra a komunikace?
„Komunikace úplně v pohodě, Simon česky umí. Na Pera mluvíme anglicky, což není problém, nějaké povely anglicky umíme oba. Co se týče souhry, tak tam byla jedna nebo dvě situace, které jsme mohli vyřešit lépe, ale na první ostrý zápas v takové nové obraně to nebylo špatné.“

„Asi jo, vyhráli jsme 2:0, sice jsme hráli s předposlední Jihlavou, ale nemělo to na přípravu vliv, připravovali jsme se stejně jako na Plzeň. Kdybychom proměňovali šance, mohli jsme vyhrát více, ale 2:0 bereme, jsme pokorní a jedeme dále.“

Kdy jste se dozvěděl, že budete hrát v základu?
„Že budu hrát, jsem se dozvěděl ve středu nebo ve čtvrtek. Potěšilo mě, že budu v základu, protože jsem s tím také do Slavie šel. Já jsem při svém příchodu říkal, že chci hrát, že nechci být na lavičce. Někteří lidé mi nevěřili, smáli se mi za to, ale dokázal jsem to. Byl jsem nervózní, ale hlavně děkuju divákům. Jak jsem řekl, v Teplicích chodily čtyři tisíce, tady najednou přijde patnáct tisíc diváků. Byl jsem nervózní, ale jak přišel zápas, tak to ze mě spadlo.“

Vytlačil jste ze sestavy Jirku Bílka, kapitána týmu, jak jste to vy osobně vnímal?
„Jirka je super kluk, super stoper. Bohužel, jeden z nás nehrál, jsme na ten post ve třech. Teď to padlo na něj, třeba bude příští zápas hrát. Kabina se mě snažila podpořit, i Jirka sám za mnou přišel před zápasem, říkal, ať se daří, v nějakých situacích mi radil, jak se chovat. Já jeho rady beru, je to ostřílený mazák, který hraje výborně, já si jeho rady beru k srdci a za to mu děkuji.“

Vysvětlil trenér, proč hrajete právě vy?
„To se musíte zeptat trenéra, mně osobně důvod, proč budu hrát já, neřekl. Ani jsem po tom nepátral, já jsem byl strašně šťastný, že hraju. Soustředil jsem se na zápas, a abych zjišťoval proč a nebo díky čemu hraju, to asi ne. Snažil jsem se v přípravě makat, hrát dobře a to mi asi pomohlo.“

Proti Jihlavě jste měl v zápase jedno zaváhání…
„Dostával jsem míč, prý na mě spoluhráči křičeli, ale já jsem přes diváky neslyšel, chtěl jsem se otočit, ale najednou jsem tam měl hráče. Samozřejmě to byla moje chyba. Ale zvládli jsme tu situaci, dohráli jsme to a zvládli jsme to. Se Simonem jsme to uskákali, takže jsme spokojení.“

Čtrnáct tisíc diváků na zápas s Jihlavou, to se vám asi jinde nestane…
„Tak asi ne. V Čechách má Slavia nejlepší fanoušky, to jste dneska viděli. Tribuna Sever úplně zaplněná, další tribuny taky dost plné, to vám jinde nepřijde. Na Jihlavu čtrnáct tisíc nebo kolik to přesně hlásili, je to super číslo!“

Slova děkovačky už umíte?
„Pouštěl jsem si na internetu nějaký videa z minulosti a spolu s Honzou Sýkorou jsme se učili slova, takže jsme na to byli přichystaní.“