První půle? Den otevřených dveří. Zlepšení nestačilo
„První poločas to od nás byl kromě začátku jednoznačně katastrofální výkon. Zhruba jsme věděli, co nás čeká, připravovali jsme se na to. Nic z toho ale bohužel v první půli nefungovalo, byli jsme v podstatě sparing partneři. Tomáš Holeš byl sebekritický, on s Aihamem ale měli v ruce žehličku, bránili často sami. Je pro mě neuvěřitelné, kolik toho museli odbránit za hráče v poli. Byla to zoufalost, stydím se za to, co jsme tady první půli předvedli. Musím to vzít na sebe, sestava nefungovala, stejně tak některé spojení a součinnosti. Chtěli jsme hrát úplně jinak, než jsme hráli, v první půli jsme dostali lekci z agresivity a presingu. I když soupeř hrál výborně, přispěli jsme k tomu hlavně my svým výkonem. Druhá půle byla o hodně lepší, je ale samozřejmě strašně těžké honit v takovém zápase dvouzápasové manko. Kontaktní gól jsme sice dali brzy, díky střídajícím hráčům jsme si nějaké šance vytvořili, kdybychom ale vyrovnali, bylo by to po průběhu první půle nespravedlivé. První půle byla z naší strany den otevřených dveří,“ hodnotí těsnou porážku v Rotterdamu Jindřich Trpišovský.
Podlehli jsme atmosféře, byli jsme bezradní
Na stadionu Feyenoordu panovala celý zápas bouřlivá atmosféra. „Byl tady strašný řev, spousta věcí tady nebyla slyšet na deset metrů. Vyřval jsme se už v první půli, pak trochu o poločase, o tom to ale není. Nemělo k tomu vůbec dojít, je to svátek fotbalu, jestli se bojíme hrát v některých situacích a bojíme se hrát v takovém prostředí, je to pro mě nepochopitelné. Druhý gól ilustroval, co se dělo na hřišti v osobních soubojích, podlehli jsme prostředí. Soupeř hrál samozřejmě výborně a měl skvělé hráče, o jejichž nebezpečnosti jsme věděli, výkon z naší strany potřeboval poločasové změny. Byli jsme na hřišti bezradní, v takovém zápase je důležitá komunikace, měli jsme připravené některé věci, pak jsme je měnili i v průběhu, komunikace ale byla omezená,“ popisuje trenér sešívaných.
Změn o poločase bych udělal i více
Po nepovedené první půli sáhli o poločase slávisté hned ke třem změnám, na trávník přišli Jan Kuchta, Ondřej Lingr a Srdjan Plavšić. „Připadal jsem si jak Petr Uličný, který mi jednou říkal, že kdyby ho nedrželi asistenti, tak má vystřídáno v páté minutě. Kdyby bylo více možností, střídali bychom o poločase možná i vícekrát, zaplaťpánbůh alespoň za pět možných změn. Střídání v první půli jsou někdy nepříjemná, protože se připravíte o brejky čerstvých hráčů ve druhé půli. Tady by nám asi to brzké střídání ani nepomohlo, jedno střídání jsme si pak nechávali na konec. Změn by o poločase mohlo určitě být více, chtěli jsme mít ale možnost reagovat na případný kontaktní gól nebo do zápasu jinak zasáhnout,“ přibližuje kouč Slavie.
Sešívaní nastoupili do utkání v Rotterdamu se šesti cizinci v základní sestavě, další tři pak čekali na svoji příležitost na lavičce. „Dlouhodobě je to cesta. Otázka ale je, kdo a jak si to může v téhle chvíli dovolit. Nestačí jen hráče přivést, ale je potřeba se o něj umět i postarat. Pro hráče, jako byl například Joao Felipe, je to těžký přechod. Hráči jako on často přichází například přes Portugalsko. Takoví hráči hůře snáší, když jsou sami, potřebují tady být více než ve dvou nebo ve třech.
Skautuje se dnes v podstatě celý svět, dva miliony euro za přestup je ale pro Slavii dlouhodobě nedosažitelná částka, i když samozřejmě nejsem finanční ředitel. Další věc je dostat hráče do české ligy, je toho hrozně moc, ale samozřejmě je to cesta. Za poslední dobu jsme přivedli spoustu hráčů ze zahraničí, musí se ale sejít kvalita, dostupná cena, a tak dále. Je toho hodně, u Alexe Baha i Aihama se nám to ale daří, je to cesta,“ uzavírá Jindřich Trpišovský.
