Belaid a Tavares: Kamarádi pro Ligu mistrů
V létě 2007 se budoucí mistrovský kádr Slavie skládal jen velice těžko, na začátku letní přípravy dokonce museli nastoupit i hráči, kterým skončila smlouva, jiní nebyli k dispozici. Na turnaji v Čelákovicích do hry poprvé zasáhli dva testovaní hráči, Tijani Belaid a Mickaël Tavares.
Na testech uspěli, ve Slavii zůstali a během svého působení v sešívaném dresu se oba navždy zapsali do kronik.
Pamatujete
si, kdy jste se vy dva vlastně poprvé potkali?
TB: „Potkali jsme se osobně už před cestou do Prahy.
Já jsem byl před tím v Itálii a Mickaël byl ve Francii. Že budeme v Praze spolu, jsem se dozvěděl
od našeho manažera Omara. Měli jsme jednoho společného kamaráda v Paříži, takže
jsem věděl, o koho jde. Z Mickaëla se stal jeden z mých nejlepších přátel na celý život.“
MT: „Omar v Paříži zorganizoval zápas ve futsalu a
tam jsme se s Tijanim potkali. Pak nám po utkání řekl, že nám vyjednal zkoušku
ve Slavii, a odletěli jsme do Čech.“
Co
jste prvního v Praze společně zažili?
TB: „Tréninky. Odjeli jsme na soustředění do hor.
Jestli myslíte v Praze, tak první místo, kam jsme po návratu zašli, byl nějaký
bar. Techtle Mechtle se to myslím jmenovalo. Já jsem to město vůbec neznal, ani
nevím, kdo nám to doporučil.“
MT:
„Přijeli jsme, podepsali smlouvy a odjeli na kondiční soustředění. To mi ani
nepřipomínejte. Spinning a cyklistické etapy v horách. Kolo od té doby
nenávidím, ještě jsem na něj nesedl. Ale pak první velký zážitek v Praze byl
zápas kvalifikace Ligy mistrů.“
Když
jste chodili společně na jídlo, pamatujete si, co ten druhý měl rád? Zkoušeli
jste česká jídla?
TB: „Já si vzpomínám, že Mickaël měl rád čokoládové
fondue. České jídlo jsme zkusili, ale nebylo to ono. Jen to syrové hovězí maso
s česnekem a topinkou, to bylo moc dobré. Jak se to jmenovalo si už
nepamatuju.“
MB:
„V tu dobu jsme každý bydlel sám, takže jsme chodili ven na jídlo každý den.
Ale už si nepamatuju, co Tijanimu chutnalo. Každopádně já jsem si českou kuchyni neoblíbil, nechutnala mi.“
Vzpomínáte
si ještě na nějaká česká slova?
TB: „Na spoustu! Třeba ‚Jak se máš?‘ Pak na spoustu těch
neslušných. Opravdu hodně jich je.“
MT: „Já si nějak pamatuju hlavně ta sprostá, na
tréninku padala často (smích).“
Jaké
máte nejhezčí vzpomínky na Slavii?
TB: „Moje nejkrásnější vzpomínka je můj první gól a
první vítězství v historii ve skupině Ligy mistrů. A taky první gól na novém
stadionu v Edenu, který jsem dal z přímého kopu do branky proti Tribuně Sever.“
MT: „Určitě kvalifikace Ligy mistrů proti Ajaxu na Strahově. To mám
pocit, jako by to bylo včera. Jak byli šťastní lidé na stadionu, na to do smrti
nikdy nezapomenu. Na tom zápase se byl podívat i můj tatínek a byl na mě
nesmírně pyšný. A pak samozřejmě na Ligu mistrů, poprvé slyšet znělku Ligy
mistrů a být na hřišti, to byla nádhera. Bylo to proti Steaue, branku dal Tijani. A doufám, že si
vzpomínáte, kdo nahrál na první gól Šenkeříkovi (smích). A pak na oslavy
prvního titulu v novém Edenu.“
V zápase
proti Ajaxu
jste nahrál Standovi Vlčkovi na gól…
MT: „Jasně, to si pamatuju naprosto přesně. Mám
schovaný dres z tohohle utkání. Jsem hrdý, že jsem pomohl týmu.“
TB: „I já si na ten Mickaëlův pas pamatuju. Vystřelil nás do skvělé sezony. I díky němu
se nám podařilo odehrát tak skvělý ročník.“
Co
říkáte na to, že si vás fanoušci Slavie stále pamatují a mají vás rádi?
TB: „Já jsem za to hodně rád. Slavia je mojí srdeční
záležitostí, je to klub, na který mám ve své kariéře nejhezčí vzpomínky, a to
jako fotbalista, tak i jako člověk.“
MT: „Slavia pro mě znamená hodně, v ní vlastně
všechno začalo. Hrát za nejlepší klub země je něco speciálního, co si vždycky
budu pamatovat. Vyhrát titul, postoupit do Ligy mistrů, na to tady čekali
fanoušci hodně let. A dva roky, které jsem v klubu hrál, byly opravdu speciální.“
