Jan Lála: Jak jsem nakonec k medaili přišel
Finálový zápas končí, stadionem se rozléhají tóny We are the Champions, oba týmy přebírají medaile. Poražení finalisté stříbrné, vítězové zlaté. Kromě hráčů, kteří zasáhli do zápasu, medaile dostávají také náhradníci z lavičky a členové realizačního týmu. Hlavní trenér, jeho asistenti, kondiční trenéři či fyzioterapeuti. Tato scéna ostře kontrastuje s tím, co se odehrálo po finálovém zápase Brazílie s Československem 17. června 1962 na mistrovství světa v Chile. Svěřenci trenéra Rudolfa Vytlačila prohráli 1:3.
„Nastal ohromný zmatek na hrací ploše. Brazilské fanoušky nikdo v ochozech neudržel. Objímali své hvězdy, nosili je na ramenou kolem hřiště a k našemu milému překvapení obecenstvo vytleskalo i nás, poraženou jedenáctku. Bylo to příjemné a nezapomenutelné. Asi po dvaceti minutách těch rituálů se začalo s ceremoniálem. Brazilský kapitán Mauro Ramos převzal Zlatou Niké a jedenáctka hráčů s trenérem pamětní medaile. To čekalo i nás,“ vzpomínal na ceremoniál na stadionu v Santiago de Chile Josef Kadraba.
„Jedenáct hráčů z finále a trenér Vytlačil si ocenění převzali taky a vedle funkcionářů nám gratuloval i soupeř. Mně konkrétně Zózimo. To všechno posmutněle sledoval hodně zblízka Honza Lála. Obrovský srdcař a smolař. Všechno odehrál excelentně, až na konci semifinále ho nevybíravě fauloval Jugoslávec Skoblar. Ve finále tak hrát nemohl kvůli zranění. Přitom měl za sebou pět nádherných zápasů, já třeba jen tři a medaili jsem bral. Bylo jich jenom dvanáct. Trenér ‚Schöne Rudi‘ Vytlačil Honzův smutek viděl, byl k nám obdivuhodně pozorný a chápavý, a tak zavelel: Honzo, pojď sem! Sundal si svou medaili z krku a podal ji Honzovi: ‚Ber, dokud dávám. Ty si ji zasloužíš, teď už tě svět nepřehlédne,‘“ popisoval šlechetný čin Josef Kadraba.
A tak se také na hrudi legendárního obránce reprezentace i Slavie Jana Lály blýskala vytoužená medaile z mistrovství světa.
„To je pravda, měl jsem tehdy obrovskou radost, když jsem tam stál mezi trenérem Vytlačilem a Pepíkem Kadrabou. To jsou chvíle, na které se nezapomíná,“ zavzpomínal se slzami v očích na krásné fotbalové okamžiky Jan Lála.
