Jan Mareš: Rok 1974? Skvělý tým
Jak vzpomínáte na svůj příchod do Slavie?
„Slavia se právě zachránila v lize a čekaly ji změny. Kromě
Franty Veselého a Bohouše Smolíka odcházeli hráči spjatí s minulou érou. Třeba
mně uvolňoval místo v sestavě Karel Knesl. V Edenu skončil Karel Nepomucký, dále
odcházeli Jaroslav Kravárik nebo Jula Kantor a omlazovalo se. Hrál jsem ve stoperské
dvojici s několika spoluhráči. S Ivanem Kopeckým, Jirkou Grospičem, ale nejvíc
nám to sedlo s Honzou Lužou. Snad čtyři nebo pět sezon, ať už na jaře nebo na
podzim, jsme byli nejlepší ligovou dvojicí na těch postech. Taky proto jsme si
spolu zahráli za národní mužstvo.“
V roce 1974 vyhrála Slavia Český pohár. Byly to dobré
roky?
„Jednoznačně. Trenér Jareš moc starostí neměl. Byl tu kádr
třinácti hráčů a ti to vlastně odehráli všechno. Postupně přišli Franta Cipro
se Zdeňkem Klimešem, z dorostu povýšil Pavel Biroš, z vojny se vrátil Dušan Herda a dvojice Josef Jebavý a
Robert Segmüller kádr uzavřela. Vítězství v Českém poháru je toho důkazem.
Byli jsme špičkou i v lize a z Edenu se body nevozily.“
Střílel jste jako obránce góly? Na jaké nejraději
vzpomínáte?
„Hlavně v pražských derby. S Duklou a pak s Bohemkou. Vyhráli jsme
2:1, Bohemku tehdy vedli Bohumil Musil se Svatoplukem Pluskalem a byl to parádní zápas. Moje hlavička byla rozhodující.
Běžel jsem radostí až ke střídačkám a myslím, že sudí pak nechal Bohemku jen rozehrát a
odpískal konec. To byl fakt zápas se vším všudy, oba týmy hrály na špičce. Ale
dal jsem gól i Spartě. Na podzim 1974, kdy už byla v pásmu sestupu a přijela se
do Edenu chytit. Načal jsem ji gólem. Jak jinak, zase hlavou. Pak ještě Robert Segmüller a Josef Jebavý
navýšili na 3:0. Sparta pak nakonec poprvé v historii sestupovala.“
Jak dlouho jste se věnoval trénování mladých
nadějí?
„Od pětatřiceti do šedesáti. Samozřejmě tady doma ve
Slavii. Měl jsem dobré žáky.“
Mezi vaše svěřence patřili například také brankář Radek
Černý nebo záložník Jakub Dovalil. Na jaké žáky ještě vzpomínáte?
„Jsem rád, že u mě v mužstvu hráli hráči, kteří ostatní
kvalitou opravdu převyšovali. Když se spolu sešli například dva synové mistrů
Evropy Fanda Veselý a Ivo Viktor a tým vedl jako kapitán Petr Vojáček, hráli
asi nejlepší fotbal, co jsem kdy od slávistických žáků viděl.“
Jak se to seběhlo, že jste začal trénovat internacionály
neboli starou gardu Slavie?
„U internacionálů tehdy skončil Míla Štádler a odešel taky
Míla Náhlík. Ukázali na mě. Nebyl jiný vedoucí. Do roku 1991 jsem pravidelně
hrál a pak už jen šéfoval. Za velké pomoci mého dalšího bývalého spoluhráče a
kamaráda Vency Čičatky.“
