Ivo Ulich: Vracím Slavii, co mi dala
Blonďatý záložník přestoupil do Edenu v létě 1996 z Hradce Králové. V sešívaném odehrál 170 utkání, ve kterých nastřílel 30 gólů a přidal 29 asistencí. Po pěti letech mu jeho výkony vynesly přestup do Bundesligy, konkrétně do Borussie Mönchengladbach.
Po skončení profesionální fotbalové kariéry je ale Slavií spjatý i nadále, je spolumajitelem firmy M&T kliky, dlouholetého partnera klubu. Za červenobílé hrál i ve futsalovém týmu.
Jak
vzpomínáte na své působení ve Slavii?
„Jenom v dobrém samozřejmě (smích).“
Zkuste
to rozvést, prosím.
„Těch pět let, které jsem tady strávil, bylo vcelku
úspěšných, alespoň z mého pohledu. Fanoušci podle mě taky nebyli úplně
zklamaní, protože jsme hráli pravidelně evropské poháry, dařilo se nám v nich.
Třikrát během pěti let jsme se dostali i do jarní části, což byl na tu dobu
velký úspěch.“
Máte
jednu konkrétní nejsilnější vzpomínku?
„Asi ta sezona, kdy jsme hráli čtvrtfinále Poháru
UEFA s Leedsem, kdy jsme mohli při troše štěstí a zvládnutí toho prvního zápasu
venku postoupit ještě dál. To byla za mě skvělá sezona, povedla se nám, měli
jsme dobrou formu. A prokázalo se to právě i v evropských pohárech.“
Nemrzí
vás, že jste do Slavie přišel až po úspěšném ročníku 95/96, kdy se získal mistrovský titul po 49 letech čekání?
„Nemrzí, ti kluci udělali skvělý úspěch a odešli do
zahraničí hrát ty nejlepší ligy, což pro všechny byla v kariéře další meta.“
A
vy jste na ně přišli navázat…
„Ano, přišli jsme jako další generace, snažili jsme se jim vyrovnat. To se nám úplně nepovedlo, ale měli
jsme k tomu dvakrát velmi blízko. Dvakrát jsme hráli čtvrtfinále, jednou
osmifinále v evropském poháru a vyhráli jsme dva poháry domácí. Byli jsme asi
dvakrát nebo třikrát na podzim první, ale na jaře nám to vždycky uteklo. Byla
to smůla, ale zklamaný z toho nejsem. Takový je sport.“
Co
týmu chybělo k zisku titulu?
„Ta jedna sezona se nám úplně nepovedla, v závěru nás přeskočily Teplice. Tenkrát jsme se trošku trápili, ale
jinak to bylo vcelku slušné. Tým tvořilo pár odchovanců a zbytek hráči
posbíraní po České republice. K titulu nám vždycky chyběl jen malý krůček. Měli jsme relativně úzký
kádr, hráli jsme prakticky v patnácti lidech, ale bojovali jsme do posledních sil.“
Vidíte
s odstupem času nějakou hlavní příčinu, proč jste končili pod vrcholem?
„Měli jsme vždycky euforické období, kdy jsme hráli
v evropském poháru a dokud jsme hráli tam, tak jsme zvládali i ligu. Ale
jakmile jsme vypadli, tak mi přišlo, že nás to trošku dohnalo.“
Byl tedy hlavním problémem úzký kádr?
„Také, hlavně nám pak chyběly síly. Když se zranili tři klíčoví hráči, bylo to problematické. Dnes už to tak ve Slavii není, má
široký kádr doplněný o kvalitní hráče. Dříve byl také jiný systém
v evropských soutěžích. Všechno se hrálo vyřazovacím systémem, takže když se vám
jeden zápas nepovedl, nešlo to napravit. Takže příčina, proč jsme titul nezískali, byl dle mého názoru
hlavně úzký kádr a ztráta sil po vypadnutí z Evropy.“
Se
Slavií jste spjatý i po konci kariéry. Jak se stalo, že se vaše firma stala
partnerem Slavie?
„Když jsem skončil kariéru v roce 2008, otevíral se zrovna nový stadion v Edenu. Měl jsem z Německa zkušenost, že když se přesouvalo
na nový stadion, tak to byl obrovský boom. Říkal jsem si, že bude něco
podobného i ve Slavii. Takže jsem měl velký zájem se podnikatelsky se Slavií
spojit.“
Co
následovalo?
„Domluvili jsme se, že si v Edenu pronajmu box, který
už tam dnes nemám, ale pořád jsem partnerem Slavie. Takže už je to čtrnáct let,
snažím se jí vracet to, co mi dala během mé hráčské kariéry. Dalo by se říct,
že je klubem, který mám v srdci.“
Přestože
jste fotbalově vyrůstal na východě Čech?
„Jsem sice odchovancem Hradce, ale ve Slavii jsem
působil pět let. Byl jsem mladý, měli jsme dobrou partu a vzpomínám na tohle
období hrozně rád. Díky Slavii jsem se mohl posunout do zahraničí a zahrát si
jednu z nejlepších lig, takže jí to teď nějakým způsobem snažím vracet. Možná už jsem
jí vrátil víc, než jsem si tehdy vydělal (smích).“
Chodíte
do Edenu na zápasy nebo sledujete tým v televizi?
„Nepravidelně, ale chodím. Občas navštívím ligové
zápasy, nechybím na derby a na evropských soutěžích. Jednou za měsíc jsem tam stoprocentně.“
Ještě
se věnujete futsalu?
„To už pro mě dneska není, byl bych veteránem. Když
jsem skončil kariéru, tak se to dalo pár let zvládnout bez tréninku, ale teď se
futsal hodně profesionalizoval. Hráči už ho nemají jako doplněk, ale jako hlavní
činnost. Věřím si teď opravdu spíš na veteránskou ligu (smích).“
