O výkonu soupeře, řešení brejků i ztrátě středu hřiště | SK Slavia Praha
Více

O výkonu soupeře, řešení brejků i ztrátě středu hřiště

Trenér Jindřich Trpišovský mluvil po výhře na nově otevřeném stadionu Pardubic o vysokém napadání a výkonu domácích, neproměňování šancí, brzkém střídání, červené Aihama Ousoua, sektoru hostů i situaci okolo Christose Zafeira.

„Zaprvé bych chtěl Pardubicím pogratulovat k novému stadionu. Zaslouží si to, každá novinka v českém fotbale je jen dobře. Naposledy jsem tady byl tak dvacet let nazpátek na Xaverově, tehdy to byla druhá liga. Houštecký dával gól na 2:2, to byl zázrak, on jich moc nedával (smích). Martin Třasák, náš kondiční trenér, hrál proti němu. Jsem tady po tak dlouhé době, na stejném místě, a vypadá to úplně jinak. Chci jim k tomu prostředí, které mají, pogratulovat, protože jsem sem jezdil dlouhodobě, ještě když byl Martin Svědík ve třetí lize. Je super, že jsou dnes Pardubice v lize a mají stadion, to je druhá nejlepší zpráva po tom, že jsme vyhráli. Jinak těch pozitiv z naší strany tolik není. Do zápasu jsme nevstoupili dobře, přežili jsme první šanci domácích, pak jsme se dostali do nějakých zajímavých pozic, které jsme bohužel neproměnili. Dostali jsme se do vedení z penalty, pak se náš výkon trochu zlepšil. Ve druhém poločase domácí hru hodně vysunuli nahoru, my se tolik nedostávali do kombinace a ztratili jsme střed hřiště. V některých fázích jsme se dostali i pod tlak, Ondra Kolář tam chytil tutovku na 1:1. My jsme bohužel naše brejkové situace neřešili tak, jak bychom měli, a proto byl zápas těžký až do posledních chvil. Navíc jsme si ho ještě zkomplikovali tím, že jsme se nechali vyloučit a bylo nás o jednoho méně. Gól, který jsme z našich šancí potřebovali dát dříve, aby to bylo klidnější, jsme dali až v poslední vteřině. Domácí musím pochválit za dobrý, odvážný a srdnatý výkon. Běžecky a ve středu hřiště byly výborné výkony, hlavně od Hlavatého. My jsme si zápas udělali těžký tím, že se nám nepodařilo přidat druhý gól z šancí, které jsme v první půli měli. Pak jsme úplně ztratili střed hřiště. Pro diváka to na druhou stranu byl zajímavý zápas se spoustou šancí na obou stranách, hrálo se nahoru dolů. Zajímavý fotbal, z naší strany tam ale měla být větší kvalita,“ říká po druhé jarní výhře trenér Jindřich Trpišovský.

Už jste to naťukl, výkon soupeře byl skutečně velmi dobrý. Čím to bylo?
„Roli hrálo více věcí. Největší síla Pardubic je ve středové řadě, kde mají velice dobré hráče. Druhá věc je, že individuální výkony v obraně nebyly z naší strany úplně dobré. Hned na začátku zápasu jsme byli nedůslední, pozdě jsme dostupovali soupeře. Samozřejmě z druhé strany, Pardubice navázaly na velice dobrý výkon z Liberce, svědčilo jim navíc to, že se hrálo hodně nahoru dolů, otevřený prostor. My jsme i kvůli kulise chtěli přidat druhý gól, nechtěli jsme to bránit na jedna nula, na druhou stranu po ztrátách, které jsme měli, se domácím nabízely brejkové situace. Jak jsem říkal, je to souběh všech věcí, byl to velice dobrý výkon Pardubic, ke kterému se přidaly naše ztráty a některé akce, kdy jsme mohli být fakt nebezpeční, ale zvolili jsme špatné řešení. Kdyby Mick v prvním nebo Peter v druhém poločase dali góly ze svých šancí, tak to také bylo jiné. Kdybych ale měl vyzdvihnout jednu věc, tak by to byl velice dobrý individuální výkon některých hráčů domácích.“

Poměrně brzo jste v druhé půli sáhl hned k trojitému střídání, proč jste se tak rozhodl?
„Nechytili jsme druhý poločas, už v té chvíli jsme se dostávali pod tlak, neudrželi jsme se na míči v kombinaci, což bylo dáno vysokým postavením Pardubic. Chtěli jsme do hry dát brejkové hráče jako je Matěj Jurásek a chtěli jsme se více dostat na balon ve středu hřiště. Tam nám někteří hráči dělali problém, hlavně Hlavatý, Janošek a Vacek. Chtěli jsme zvětšit důraz ve středu hřiště, abychom získávali více míčů. Bylo jasné, že největší nebezpečí bude hrozit ze standardních situací a skrumáží před brankou. Domácí mají velice dobré standardky, ve střídání nám šlo o typologii hráčů, nutno ale říct, že obraz hry se ani potom moc nezměnil.“


V zápase jste měli řadu příležitostí, hodně jich ale zůstalo nevyužito. Mrzí vás to a co říkáte na skvělý zákrok Ondry Koláře?
„Jednoznačně. Říkali jsme si i v kabině, že je vyprodáno, plný dům, atmosféra je skvělá. Že každý moment může kormidlo zápasu otočit někam jinam, což vždycky bývá v takových zápasech. Druhý gól by nás uklidnil a mohli bychom si dovolit i trochu jiné postavení v některých situacích. Za stavu 1:0 hráče přeci jen o něco více zatahujete, aby ta přečíslení nevznikala. Samozřejmě mi spíš nebylo dobře z naší hry v některých momentech, kdy jsme se nedostávali z presingu tak, jak bychom měli. A když už se nám to povedlo, tak jsme brejkové situace nedokázali řešit ve finální fázi. I když náš výkon ve vápně nebyl dobrý, měli jsme spoustu šancí, je škoda, že dáme gól z penalty a pak až z posledního brejku. Například Mick měl v prvním poločase tři dobré příležitosti, které mohl proměnit. Vždy je to o produktivitě a šancích, které jsou. Na druhé straně hřiště nás Ondra zachránil, byl to náběh ze druhé vlny za stopery. Jsou to situace, které se nám nemohou stávat a také se nám nestávají. Musím se na to ještě podívat, nevím, kdo se s tím hráčem nechytl. Santos pak na přihrávku nedosáhl. Už to, že se nám za stavu 1:0 někdo dostane do takové situace je špatně.“

Do vedení jste se dostali z penalty po ruce jednoho z domácích hráčů, jak jste situaci viděl?
„Vůbec, přes celé hřiště ze střídačky to ani nešlo. Napřed jsme si mysleli, že je někdo zraněný. V těch skrumážích nikdy nevíte, takže jsem vůbec netušil.“

V závěru zápasu dostal po nejasné situaci druhu žlutou kartu Aiham Ousou. Můžete přiblížit, za co to bylo?
„Bylo to za vběhnutí na trávník bez povolení rozhodčího. Vůbec jsem netušil, že jsme na takové úrovni schopní něco takového předvést. Aiham tam navíc chtěl vběhnout už předtím zpoza brány, pokud jsem si dobře všiml, rozhodčí řekl, že prostě nedostal pokyn k tomu, aby šel na hrací plochu. Byla to taková bizarní situace, ještě v kombinaci s tím, že ten hráč už měl žlutou kartu. V závěru zápasu jsme se tak dostali do situace, kdy nás bylo o jednoho méně, byla to hrozná chyba. Druhá věc je, že to otevírá pozici stopera pro příští týden, kromě Igoha je tam Taras Kačaraba i Ondra Kričfaluši, takže uvidíme, co se ještě stane, bude to třeba vyřešit. Ogbu, i když nám na dva dny preventivně vypadl kvůli přetížení a stále si zvyká na tempo i terény, byl už teď připravený. Kdyby nedošlo k jednomu ze střídání, mohl se v závěru dostat na hřiště, měli jsme už ale vystřídáno. Je pravděpodobné, že proti Brnu nastoupí, v potaz musíme ale vzít i styl hry Řezníčka, takže bude záležet na více věcech, které v týdnu posoudíme.“

V sektoru hostů, na který se v týdnu snesla velká kritika, byl se slávistickými fanoušky i Jaroslav Tvrdík. Co jste mu říkal, když jste se to dozvěděl?
„Že bude mít blbý výhled a nic z fotbalu neuvidí (smích). To mi teď po zápase i potvrdil, je ale dobré, že si to vyzkoušel, a možná je to návod i pro některé jiné lidi, aby si to vyzkoušeli, jestli jsou tyhle věci nutné. Já se do těchto věcí nechci pouštět, znovu ale říkám, važme si lidí, kteří chodí na fotbal. Ať mají nějaký komfort, samozřejmě se pak podle toho musí chovat, to je už jiná otázka. Ale upřímně, kdybych šel na fotbal, tak bych si tohle místo nevybral. Je to téma pro všechny stadiony, například oproti Slovensku a zemím okolo jsme v tom hrozně pozadu. Nechci, aby na tenhle stadion, který je skvělý, padlo jen tohle. To, co ale v sektoru hostí vzniklo, není dobře. Jak říkám, když se podívám na ostatní stadiony a kolik je tam lidí, tak je to kombinace všech věcí dohromady. Vstupenka něco stojí, musíte někam jet, komfort okolo plus počasí, tak musíme bojovat za každého fanouška. Už jsem o tom mluvil několikrát v minulých sezonách. Vzít rodinu na fotbal není z finančního hlediska jednoduchá věc, další je to, že těch lákadel je dnes strašně moc. To nejhezčí, co na fotbale je, jsou kulisy a atmosféra, fanoušci na stadionu. Někdy například koukám na Bundesligu, zápas je nudný, nelíbí se mi tak, jako v české lize, ale ta kulisa tomu dává nejvíc. Naopak v Česku jsou někdy fakt zajímavé zápasy, kde bohužel lidé nejsou. Znovu proto říkám, že musíme udělat všechno proto, abychom lidi na stadiony dostali. Na nás je, aby se hrál dobrý fotbal, aby bylo co nejméně faulů, aby byl čistý čas, pro který se teď dělá spoustu věcí. To chci pochválit, s Jabloncem bylo osm minut nastavení, teď tři a pět. To je jen dobře, když už na tom fotbale jsme, tak ať se hraje co nejdéle čistý čas. Pak je ale škoda, že je z toho téma, které je. Fakt nevím, kdo to může ovlivnit a kdo ne, jaké jsou normy atd. To je ale právě ono, že nikdo neví, pak to strašně dlouho trvá. Je to více věcí dohromady. Mrzí mě to kvůli lidem, kteří tady jsou, je třeba vyprodáno a vy si nemůžete vybrat jiné místo. Pak je samozřejmě potřeba, aby se tam lidi nějak chovali, v jiných zemích si ale poradili a my si musíme poradit také. To nejsmutnější, co na fotbale je, je když tam nejsou lidé.“

Na lavičce byl proti Pardubicím poprvé Christos Zafeiris, nejnovější posila Slavie. Zvažovali jste, že ho nasadíte?
„Byl s námi jen proto, aby viděl chod týmu a přípravu. Má úplně jiný program než tým. Tím, že nám vypadl například Oscar kvůli tržné ráně na noze, nebo preventivně i Ibra, tak se to místo uvolnilo. Chtěli jsme, aby Christos byl s týmem, takže jsme vůbec neuvažovali o tom, že by šel na hřiště. Je ve stavu, kdy měl po sezoně dlouhé volno, pak týden trénoval a připojil se k nám. První dva dny vypadal hodně dobře a další dva dny z toho byl hodně unavený. Teď určitě není ve stavu, kdy bychom ho chtěli pouštět na hřiště, varianty hráčů navíc máme. Je to obrovský talent, velká naděje a nesmírně talentovaný hráč, na druhou stranu je to ale teenager, kterému je devatenáct, je starý jako Matěj Jurásek a má za sebou první sezonu v dospělých. Jeho potenciál bude obrovský, bude to skvělý hráč, není ale potřeba a ani na něj v úvodu nechceme spěchat.“

Dá se odhadnout, kdy se Christos Zafeiros probojuje do základní sestavy?
„To je těžké odhadnout. Na tréninku vypadá fotbalově skvěle, myslím si, že napřed bude chodit do zápasů jako střídající hráč, bude chodit dohrávat zápasy. Počítáme s ním na pozici desítky nebo osmičky, ofenzivního hráče. Musí se prokousat přes konkurenci, je tam Ondra Lingr, Petr Hronek, Lukáš Provod, Oscar a tak dále. Nebude to mít jednoduché, musí načerpat věci tak, aby se sladil s hráči, poznal systém, který je dost odlišný na pozici, kterou hrál. Pak musí být lepší než hráči, kteří tady jsou. Zadarmo mu to nikdo nedá, my ho tam zadarmo nepustíme. Taky ale může být za čtrnáct dní tak skvělý, že nám bude líto, abychom ho tam nedali. Proti Pardubicím se do hry nedostal například Ewerton a další hráči, bude to mít hodně těžké. Znova ale říkám, jednání trvala dlouho a kdyby přišel na začátku přípravy, mohl mít jinou pozici. První start je pro hráče důležitý, první náhled, první pocit. Je to strašně složité, na tuhle otázku teď prostě fakt neumím odpovědět.“

Jak je na tom se sebevědomím? Věří si, že se v kádru prosadí?
„Má takové zdravé kanadské hokejové sebevědomí. Má ho na co mít, protože ty dovednosti má, hrozně si věří, i proto se v tom věku prosadil. Chodil i na penalty a rozhodující okamžiky, je to věc, která nás zaujala v prvním okamžiku úplně nejvíc. Je vítězný typ hráče, bere si míče v těžkých pozicích, i když se mu nedaří, chce znova a znova hrát. Je to jeho velká přednost, ke které se přidává pracovitost a velký akční rádius. Na to ale potřebuje doběhat a být na tu intenzitu fakt připravený, protože i podle vlastních slov byl poslední dva dny fakt hodně unavený. Dokonce jsme ho na tréninku vyndavali z jedné hry, měl toho fakt dost. Nejde ani tak o objem běžeckých dat, ale o intenzitu. Tam má zatím problém. Sebevědomí je ale jeho obrovská přednost, pořád chce balon. I jeho příběh, že v sedmi letech šel z Řecka do Norska právě kvůli jeho fotbalovému vývoji. Teď poprvé opustil rodinný kruh, jeho táta je vlastně jeho největší trenér. I když je automechanik, dělal mu sestřihy a tak dále. Teď udělal další krok, je přesvědčený, že bude hrát, a to je v tom zdravém duchu fakt dobře. Jsem přesvědčený, že se máme na co těšit, je to typ hráče, který je líbivý a v Česku moc neběhá. Musím souhlasit s tím, že jeho herní projev a nápady, vidění hry je trochu ve stylu Nica Stancia. Má hlavu nahoře, furt chce hrát nahoru, dovednosti má skvělé. Na druhou stranu ale je pořád mladý kluk, má za sebou jednu sezonu a poprvé jde do cizího prostředí. Jeho mentalita a nastavení ho ale předurčují k tomu, aby to zvládl.“

Aktuálně

Sbírka na nový vozík pro slávistu Jakuba

28. 3. 2024
Slávista Jakub Vybíral trpící dětskou mozkovou obrnou, se na fanoušky obrací s prosbou o pomoc. Přispějete Jakubovi ve sbírce na potřebný nový elektrický vozík?

Závěr základní části, v sobotu proti Pardubicím v Horních Měcholupech

27. 3. 2024
Slávistky jedou v letošní sezoně spanilou jízdu, v základní části ani jednou neprohrály a tabulky vedou s pětibodovým náskokem. V sobotu 30. března se od 14:00 postaví na domácí půdě v Horních Měcholupech Pardubicím.

Výhra s Brnem, řádila pětigólová Nekesa

26. 3. 2024
Fotbalistky Slavie pokračují ve spanilé jízdě, na hřišti Lokomotivy Brno vyhrály vysoko 11:0, pět branek dala útočnice Marjolen Nekesa, která se vyhoupla do čela ligových střelkyň. Poprvé v letošní sezoně chytala Tereza Fuchsová.

Další články