Na zápase se Slováckem hasiči i členové USAR
Specializovaný český hasičský tým USAR (Urban Search and Rescue) pomáhal v jihovýchodním Turecku, které společně se Sýrií postihlo ničivé zemětřesení, od 6. února. Za deset dní ze sutin v tureckém městě Adiyaman vyprostili 78 mrtvých a tři živé lidi. Počet potvrzených obětí katastrofy přesáhl 40 tisíc.
Zpět do České republiky se sedmdesátičlenná jednotka záchranářů, kterou tvořili vedle hasičů i lékaři, stavební inženýři a kynologové, vrátila před týdnem. V neděli budou členové HZS a USAR čestnými hosty ligového šlágru se Slováckem, které v Edenu začne v 15:00.
Duelu prvního týmu se čtvrtým bude přihlížet i Jiří Čapek, člen HZS hlavního města Prahy a fanoušek Slavie, který kolegy z USAR pomáhal vypravit na tureckou misi. „Jsme jeden tým, hasiči a USAR. Kluci, kteří byli povoláni to Turecka, si jeli zabalit osobní věci, my jsme jim připravovali do beden techniku, vyprošťovací věci. Bylo toho skutečně hodně,“ osvětluje kooperaci Čapek.
Po návratu jste s kolegy, kteří se z Turecka vrátili, hovořil. Jak to prožívali?
„Bavili jsme se, psali si sms. Měli to těžké, prožívali to celé hodně intenzivně. Byli tam přeživší, kteří se snažili najít své pozůstalé, vyprostit je z trosek. Bylo tam hodně pláče, obětí... Kluci z trosek vytáhli tři živé. Turecká mentalita je navíc hodně divoká. Naše práce je náročná fyzicky i psychicky, na misích USAR to platí dvojnásob.“
Akce byla a je velmi medializovaná, překvapil vás ten zájem?
„Zájem je velký. Je to asi způsobené tím, že zemětřesení proběhlo tak blízko Evropě. Ze všech misí, kterých se USAR zúčastnil, to bylo jednoznačně nejblíž. Dva roky nazpět byl Bejrút, Libanon. Tam ten zájem nebyl tak velký, je to asi logické.“
Kolik misí má USAR za sebou?
„Za dobu své existence, což je deset let, misí proběhlo pět, myslím. Takže to vychází jedna velká mise co dva roky. Každý rok ale probíhá několik náročných cvičení i ve spojení se zahraničními týmy USAR.“
Je nám ctí, že osobně s kolegy dorazíte v neděli do Edenu. Těšíte se jako velký fanoušek Slavie na zápas?
„Těším se moc, shodou okolností jsem letos moc nebyl, práce to nedovolila. Jinak chodím víceméně pravidelně, když mám zrovna volno. Za celý podzim mi to vyšlo pouze na jedno utkání Evropské konferenční ligy.“
Máte své oblíbené místo na stadionu, hráče?
„Většinou chodím s kamarády, nejčastěji do rohu vlevo vedle kotle , Tribuny Sever. Lákalo by mě to i přímo tam, ale přeci jen už nejsem nejmladší. Byla by to asi pro mě příliš velká divočina (smích). Měl jsem rád Ondřeje Kúdelu, jeho odchod mě hodně mrzel. Ze současného týmu obdivuju Micka van Burena a Lukáše Masopusta. A samozřejmě Ondřeje Koláře s Alešem Mandousem, oba by si zasloužili být prvním brankářem Slavie.“
