Z Ukrajiny do Edenu. Příběh Maksyma Kravčuka | SK Slavia Praha
Více

Z Ukrajiny do Edenu. Příběh Maksyma Kravčuka

Ruská agrese na Ukrajině započatá v roce 2014 anexí Krymu a eskalovaná 24. únorem 2022, kdy vpádem ruských vojsk započala druhá fáze válečného konfliktu, dál ničí ukrajinská města, bere životy. A přinutila statisíce obyvatel opustit své domovy. Maksym Kravčuk je jedním z nich.

Na sobě zimní bunda s logem Slavie, v podpaží brankářské rukavice, dar od Ondřeje Koláře, opory prvního týmu sešívaných. A na tváři výraz, který připomíná vše, jen ne bezstarostnost, na kterou by měl mít čtrnáctiletý kluk veškeré právo.

Maksym Kravčuk, narozen 23. března 2008, rodák z vesnice Horjanivka ve Volyňské oblasti. Sirotek, fotbalový brankář. A také nový člen slávistické U-15. Tady je jeho pohnutý příběh.

V den začátku ruské invaze byl ve škole, zdánlivý klid rozmetal poplach a apel na přesunutí do protileteckého krytu. A události nabraly rychlý spád. „Nikdo netušil, co se děje. Zavládla trochu panika. Z mobilu jsem pak zjistil, že se to děje po celé Ukrajině – začala válka,“ vrací se v čase Kravčuk.

Je ze čtyř dětí, má mladšího bratra Dmitrije a dvě sestry, Anju a Anastasii. Právě ta 24. února 2022 přišla domů a zpravila sourozence, že je třeba vlast opustit. Dobrovolníci, kteří její rodině pomáhali od smrti otce v roce 2015, zorganizovali autobus do Polska, do kterého usedl i Maksym.

„Nejdříve jsem jet nechtěl, pochopitelně. Ale sestra na tom trvala, poslechla babičku. Té se nemůže odmlouvat. Večer před zákazem vycházení jsme vyjeli do Lucku a ráno 25. února jsme už vyrazili do Polska.“

Do rodné země se po půl roce a ukončení studia vrátil, jeho pobyt v Lucké oblasti ale neměl dlouhého trvání. První raketu uviděl na vlastní oči na konci srpna, když se šel s kamarádem projít do obchodního centra. „Začaly sirény, my jsme zahnuli jinam, abychom přečkali letecký poplach v krytu. Jdeme a najednou ji vidíme... Letěla na nějakou obec, na letiště. Nad hlavou jsme viděli, jak ji naše obrana sestřeluje. Schovali jsme se za plot, potom se dým pomalu rozptýlil. Pak už kamarádovi říkám, že si domluvíme sraz někdy jindy. Já šel domů, on taky. Rozešli jsme se. A už jsme se neviděli."

Díky Ondřeji, díky Adame!

Zásadní pro pozdější přesun Kravčuka do Česka bylo setkání s českým dobrovolníkem Ondřejem, členem organizace Team 4 Ukraine, která do válkou devastované země zaváží sanitky a zdravotnický materiál.

„Daroval mi šálu Slavie a fotbalový míč. Bavili jsme se spolu o fotbale. Pak jsem přemýšlel nad tím, že bych se ho možná mohl zeptat, jestli by bylo možné zkusit si nějak zahrát fotbal v Česku. Nejdřív jsem se bál, budu upřímný. Pak jsem si ale řekl, že jinou šanci možná nedostanu. Tak jsem k němu přišel, zeptal se ho. A on řekl: „Dobře, pomůžeme ti s tím. Nějak to vyjde.“

O širší medializaci Kravčukova příběhu se postaral na svém twitterovém účtu Adam Nenadál, zástupce šéfredaktora deníku Sport. Nenadálův dotaz na české fotbalové kluby, zda by nebyly ochotny mu dát šanci, reflektoval předseda představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík. Kontaktoval Ondřeje, který Maksyma převezl do Česka, i Maksymovu babičku Ludmylu, a stal se jeho opatrovníkem.

Přislíbil postarat se o náklady spojené s pobytem v České republice i jazykovou a odbornou pomoc, stejně tak o začlenění do struktur slávistické mládeže. Tak se i stalo. Maksym se zapojil do tréninkového procesu kategorie U-15, klub mu zajišťuje ubytování a plnou penzi na hotelu Slavia.

„Věříme, že u nás Maksym najde svůj domov. Jsme v klubu tým a slávistická rodina, Maksym se stane její součástí,“ říká Jaroslav Tvrdík.

„Chtěl bych poděkovat panu Tvrdíkovi za to, že zareagoval na příspěvek na Twitteru. On mi pomohl se sem dostat, dal mi šanci si zahrát v takovém velkém klubu jako je Slavia. Dále bych rád poděkoval i dalším, kteří mi pomáhali. Adamovi a zejména Ondřejovi, strašně si toho vážím,“ je vděčný Kravčuk.

A než se z tréninkového hřiště, kde rozhovor vznikal, odebere zpět do svého pokoje, aby se na dálku připojil ke studiu ukrajinské školy, prozradí i své plány.

„Až to půjde, chci okamžitě odjet zpět na Ukrajinu. Vzdát čest těm, kteří padli, kteří bránili zemi za cenu vlastního života. Hrozně rád bych viděl i Donbas Arenu v Doněcku, to je můj velký sen. A pak chci jakkoliv pomáhat Ukrajině, pokud budu mít tu možnost.“

Aktuálně

B-tým postupuje do druhé ligy

15. 6. 2024
Slávistická rezerva postoupila po výhře 2:1 v odvetném utkání play off s Velvary do druhé ligy. O branky se postaral Samuel Pikolon a vlastním gólem hostující Libor Drozda.

Do Slavie přestupuje Alexandr Bužek

15. 6. 2024
Novou posilou Slavie je mládežnický reprezentant Alexandr Bužek. Devatenáctiletý záložník, který naposledy působil ve Zlíně, podepsal v Edenu smlouvu do 30. června 2028.

Myslel jsem, že je to vtip. Strašně se těším

15. 6. 2024
Alexandr Bužek po podpisu čtyřleté smlouvy se Slavií zavítal k prvnímu rozhovoru. Probrali jsme jeho první rok mezi elitou, konkurenci, která v Edenu panuje, reakci rodinných příslušníků i plány do nového angažmá.

Další články