Mladíci o vzorech, motivaci i cenných radách
Jak vše zvládají? Nejen o tom promluvili ve společném trojrozhovoru.
„Každý trénink se naučíme něco nového,“ shoduje se trojlístek náctiletých, když se v zahradě aigenského resortu Almesberger schází ke společnému dostaveníčku.
Když dostanou otázku na životní motto, nejlepší radu, kterou zatím ve svých krátkých fotbalových kariérách dostali, dojdou dalšího průsečíku. „Nikdy se nevzdávej,“ vypálí shodně na první dobrou. Pecha a Konečného tak nastavili rodiče, drobného kudrnatého Nigerijce tímto krédem vybavili trenéři v rodné zemi. A podobné pokyny létají jeho směrem i z úst realizačního týmu Jindřicha Trpišovského. Střety s Aihamem Ousouem, Tomášem Holešem nebo Igohem Ogbuem jsou tvrdé, bolí.
„Ano. Tady v Aigenu se mi tahle rada celkem hodí,“ rozesměje se zeširoka Ogungbayi, který je ve Slavii rok, v Youth League se trefil do sítě Genku. „Ale vážně. Je to skvělý čas, který tady prožívám. Miluju úplně všechno, co tady děláme.“
„Tréninky tu jsou jiné, náročnější. Cítím na sobě, že mi to pomáhá. Musím být důraznější, všechno dělat rychleji, jinak mě starší kluci srolují,“ dodá se smíchem Pech, člen sešívaných výběrů U-17/U-19.
Na trojici mladíků samozřejmě dopadá i méně fotbalová agenda. Nošení pomůcek, sbírání míčů, přenášení branek, když se blíží herní část tréninku. „S tím jsem počítal, když jsme sem jeli. Na kondičním kempu to bylo stejné. Ale nejsme na to sami, Mojma, Míša Tomič, TJ i další nám pomáhají. Nejtěžší byly kilometry, to byla síla. Ale je to super, dostávám spoustu informací ke svojí hře, snažím se je přenášet do tréninku,“ je vděčný Konečný, který uplynulý rok odehrál v B-týmu a jehož maminka je architektka a tatínek dělá u filmu.
„Asi jsem je fotbalem překvapil, ale podporují mě neuvěřitelně. Chtějí, abych si šel za svým snem.“
Málem gól i zranění
Sedmnáctiletý obránce Konečný si první start za první tým Slavie odškrtl v neděli proti Rakówu, bil se celých 90 minut, nakonec mohl slavit díky hlavičce Micka van Burena výhru 2:1.
„Super zážitek, překvapilo mě, kolik lidí do Welsu dorazilo. Byl jsem nervózní, to nezastírám, ale snad jsem obstál,“ vrací se ke svému debutu.
O dvě hodiny později do své premiéry vyběhl i devatenáctiletý nigerijský útočník Boluwatife Ogungbayi. Chybělo maličko a debut to byl gólový. Brankář Maccabi Haifa Nitzan ale jeho šanci vychytal, balon se snesl na horní síť. Možný smutek rozptýlila vítězná branka Daniela Šmigy z nastavení.
„Když jsem šel na hřiště, trenéři mi říkali, abych se zkusil dostat do šance. A proměnit ji. Měl jsem dobrou příležitost, dobře jsem se uvolnil, ale nevyšlo to. Ve Slavii musíte udělat hodně pohybu i bez míče. V tomhle případě to vyšlo, jen jsem byl zbrklý. Mrzí to, ale i tak to pro mě byla skvělá zkušenost. Po zápase jsem byl opravdu šťastný," popisuje Ogungbayi.
Byť je nejmladší, je mu teprve 16 let, střední záložník Dominik Pech už má za sebou i premiérový soutěžní start, v posledním kole nadstavby uplynulého ročníku FORTUNA:LIGY stihl devatenáct minut proti Slovácku. „Super zkušenost, vyprodaný stadion, nic takového jsem nikdy nezažil,“ vzpomíná Pech, který je ve Slavii od sedmi let.
S Rakówem v neděli figuroval v sestavě opět, vedl si výborně, asistent trenéra Jaroslav Köstl měl pro něj jen slova chvály. Ale… Pár vteřin před koncem poločasu se zranil, po hotelu se aktuálně belhá o berlích. Předpokládanou měsíční pauzu bere s nadhledem.
„Je to škoda, ale takový je fotbal. Ve 40. minutě jsem vyvážel balon, hráč Rakówa mi šlápl na kotník, pak jsem na něj ještě špatně dopadl. Trochu pech (smích). A teď mám nohu v sádře.“
Inspirace Oscarem i Bellinghamem
Během půlhodinového povídání se řeč stočí i na fotbalové vzory mladíků. Padnou jména světových hvězd, stejně tak nových spoluhráčů.
„Nejvíc se mi líbí Oscar, hrajeme na stejné pozici, mám se od něj hodně co učit. Přihrávky má geniální, fotbal v jeho podání vypadá strašně jednoduše. Nějakými mými světovými vzory jsou pak kvůli přehledu na hřišti Jude Bellingham, taky střeďák, a Raphaël Varane,“ popisuje Pech.
„Můj vzor je Neymar. Sleduju ho od mládí, má skvělou techniku a driblink. Ale teď je můj vzor Igoh. Je pro mě jako bratr, hodně se mnou mluví. Říká mi, abych pracoval tvrději. Že jsem tady, abych se soustředil, makal na sobě, že si této šance musím vážit. Snažím se ho nezklamat,“ prozrazuje Ogungbayi.
Konečný na svého parťáka plynule naváže, i on čerpá od Ogbua. „Důraz v soubojích, na tom osobně musím hodně zapracovat, Igoh je vážně skoro neprohrává. A hodně koukám na Aihama, má velký přehled a takový klid na míči. To se mi líbí,“ říká velký obdivovatel Chelsea a Thiaga Silvy.
Jako Peter Olayinka
A čeho by mládežníci chtěli v brzké i vzdálenější budoucnosti dosáhnout?
„Nejdřív se musím hlavně uzdravit (smích). Jsem rád, že jsem tu mohl zůstat, chodím alespoň do posilovny. V budoucnu bych se moc chtěl ve Slavii prosadit, začít postupně nastupovat. A někdy třeba být pevným hráčem základní jedenáctky,“ říká Pech.
„Taky se chci udržet v kádru, abych tu mohl dál trénovat každý den, mohl se posouvat dál. A taky bych chtěl zažít i soutěžní debut, po premiéře v přípravě je to můj další sen,“ navazuje Konečný.
„Mým snem je vyhrát se Slavií hodně titulů. Jako Peter Olayinka,“ zasní se Ogungbayi.
