Všechny tu mám strašně rád. Mohl jsem být sám sebou
Oběhat všechny pokoje, rozloučit se. Naposledy se obejmout, potřást pravicí. David Jurásek prožil hektickou sobotu, definitivně byl potvrzen jeho přestup do Portugalska. Na parkovišti už pro něj byl přistaven vůz, který ho měl odvést na letiště. Cílová destinace: Lisabon, zázemí tamní mistrovské Benfiky.
Když ve stínu zahrady aigenského hotelu, kde probíhal poslední rozhovor, popisoval, jak moc mu fungování v kolektivu ulehčili zkušení hráči, kteří jej bleskově přijali mezi sebe, v očích se mu zračily slzy.
„Začal jsem samozřejmě u Standy a Masíčka. Se vším mi pomohli, byli tady pro mě. Jak po fotbalové, tak i po osobní stránce. Představili mě svým rodinám. Toho si strašně vážím,“ byl vděčný Jurásek.
V sešívaném strávil rok a půl. Má na co vzpomínat. Zahrál si na evropské scéně, probil se do reprezentace. Zjistil, jak chutná zisk první trofeje, když těžkal nad hlavou pohár pro vítěze MOL Cupu. Vyrostl jak lidsky, tak fotbalově. O všem během závěrečného povídání promluvil.
Z kluka z Dolního Němčí je posila Benfiky Lisabon, jak vám to zní?
„Zatím si nedokážu ani připustit, že se to děje (smích). Moje fotbalová cesta nějak probíhala a jsem za to strašně rád. Byly tam hezké i nehezké věci, ale převládaly ty krásné. Hlavně v posledním roku a půl. Užívám si to.“
Vaše kariéra nabrala neuvěřitelný spád, že? Dva roky nazpět jste hrál druhou nejvyšší soutěž.
„Tak na to, že jsem do Prostějova šel zlomený, že to fotbalově už nikdy nevyjde, a už jsem pomalu začínal hledat práci, tak se to vyvrbilo celkem dobře (smích). Neřekl bych, že mě to děsí, spíše se na to těším, co mi ještě ta moje fotbalová kariéra přinese. Před třemi lety to bylo nějak, teď je to zase nějak. Uvidíme, jak to půjde dál.“
Jak pro vás byly náročné poslední týdny, kdy se váš přestup do Benfiky řešil ve velkém?
„Bylo to úplně všude, že přestup je na spadnutí. Teď je to oficiální, myslím, že se ulevilo nejenom mně, ale i spoustě mým blízkým. Prožíval jsem to hodně, to by vám mohli kluci tady vyprávět, že jsem úplně nebyl ve své kůži. Jsem rád, že to dopadlo a těším se.“
Emoce nedávám často najevo, ale…
Za co jste Slavii vděčný?
„Za všechno! Slavia mě posunula ve fotbalovém i osobním životě, potkal jsem tady spoustu skvělých lidí, se kterými jsem se fakt sblížil. Všechny tady mám hrozně rád, celý ten rok a půl, i když je to krátká doba, tak jsem si hrozně užil. Myslím, že na něj budu do smrti vzpomínat.“
Sehrál klíčovou roli ve vašem progresu i kolektiv a přijetí, kterého jste se od týmu od prvního dne dočkal?
„To, že jsem mezi kluky takhle rychle zapadl, pro mě byla strašně ulehčující okolnost tady ve Slavii. Cítil jsem se okamžitě dobře, jako bych tady odehrál snad půlku kariéry. I díky tomu jsem se mohl soustředit hlavně na výkony na hřišti, být sám sebou. Takže za to jim dlužím velký dík.“
Zejména se zkušeným hráči bylo loučení hodně silné, že?
„Když jsem se dozvěděl, že se čeká už jen na formality, že už je přestup skoro hotový, tak jsem začal být hodně nervózní. Smutný, že tady tu skvělou partu musím opustit. A hned jsem se šel se všemi rozloučit. Začal jsem samozřejmě u Standy a Masíčka, kteří mi se vším pomohli a byli tady pro mě jak po fotbalové, tak i po osobní stránce. Znám se i s jejich rodinami, a nejen s těmi. Takže z tohoto pohledu je to pro mě těžké. I když často emoce nedávám najevo, tak jsem opravdu šťastný a budou mi tady všichni chybět.“
Premiéra s husí kůží
Máte nějaký moment, na který budete nejraději vzpomínat?
„Tak zápasů jsem ve Slavii odehrál celkem dost na to, jak krátkou dobu jsem zde byl (smích). Pokud bych měl ale něco vyzdvihnout, tak to bude úplně první zápas, kdy jsem přišel ve čtvrtek a v sobotu už jsem hrál v základu (smích). V tom mi strašně pomohli trenéři, kluci a všichni okolo týmu.“
Co dalšího?
„Úplně nejradši vzpomínám na vítězství v MOL Cupu, navíc to bylo ještě proti Spartě, takže to bylo o to hezčí. Takže tohle jsou dva momenty, které mi utkví v paměti nejvíc. Ale budu samozřejmě vzpomínat na daleko více věcí.“
Třeba na fanoušky.
„Ti mi budou neskutečně chybět. Pamatuji si svůj první domácí zápas, což vyšlo hezky na derby, takže vyprodaný Eden. Byl jsem z toho trošku nervózní. V té době byl ve Slavii ještě Kudy, který mi radil, abych si na YouTube pustil nějaká videa, takže jsem na to byl nějakým způsobem připravený. Když jsem nastupoval, tak mi naskakovala husí kůže. Fanoušci byli skvělí celou sezonu, každé domácí i venkovní utkání. Vlastně pořád, moc jim děkuju za všechno.“
Alex i Petar mi snad pomůžou
Zmínil jste trenérský tým, jakou práci s vámi udělal?
„S trenéry jsme na začátku dá se říct bojovali, ale v dobrým slova smyslu (smích). Trenéři mě hodně posunuli musím říct, že ve věcech, ve kterých jsem si říkal, že se nemůžu posunout, tak jsem v nich fotbalově vyrostl si myslím, a to jenom díky nim. Všem trenérům bych chtěl poděkovat, protože jsme si vytvořili super vztah a díky nim jsem fotbalově vyrostl. A samozřejmě to není jen o trenérech ve Slavii, nebýt trenérů Šustra a Jarolíma, kteří mě v kariéře hodně nakopnuli, tak bych ve Slavii asi možná nikdy nebyl. Takže za to jim patří obrovský dík a na ně budu vzpomínat taky jen v dobrým.“
Co očekáváte od angažmá v Benfice?
„Věřím, že přechod do Benfiky bude díky Alexovi Bahovi a Petarovi Musovi trošku snadnější, i když Petara jsem ve Slavii osobně nezažil, tak věřím, že mi do začátku trošku pomůžou. Obrovsky se na to těším. Nedávno jsem sledoval cestu Benfiky Ligou mistrů a věřím, že na to můžeme navázat.“
