Slavia mi dala úplně všechno. Změnila mi život
„Góly jsem střílel rád, miloval jsem slavit je s fanoušky. Vždy jsem chodil na hřiště se zdviženou hlavou, chtěl jsem uspět pro Slavii. Dala mi do života úplně všechno. Jsem jí za to nesmírně vděčný, vždy se sem rád vrátím,“ prozrazuje dojatý Ondřej Lingr.
Rozlučkové povídání vznikalo v úterý v podvečer, ve středu ráno už seděl 24letý záložník v letadle a mířil do Rotterdamu na zdravotní prohlídku. Vyhlížel obdobný červenobílý dres, stejné číslo. Jen na srdci místo hvězdy bude logo úřadujícího mistra Nizozemska.
„Sešívané barvy neměním. Červená a bílá. Je to tak v pořádku, jsem za to moc rád,“ usměje se Lingr.
Pamatujete ještě na 6. srpen 2020?
„Samozřejmě, den mého přestupu (smích). Byl jsem plný očekávání a nervozity. Byl jsem odhodlaný tu uspět, bojovat za tak skvělý klub. Pamatuju si, když jsem byl v Havířově a zavolali mi trenéři, pan Houštecký a pak pan Trpišovský. Říkali, že o mě mají zájem a že možná přijdu na hostování.“
Co vy na to?
„Tehdy jsem řekl, že na hostování nepůjdu, že se zvládnu prosadit (smích). Povedlo se mi to. Vznikly z toho krásné tři roky plné vzpomínek. Změnily život mně i mé rodině, nikdy na to nezapomenu. Jsem rád, že se se Slavií loučím v dobrém, určitě se sem budu vracet a budu rád, když budu nadále součástí Slavie.“
Tři roky, tři trofeje, dvě evropská čtvrtfinále. To vám nikdo neodpáře.
„Jsou to nádherné úspěchy, určitě to za to stálo. Trofeje jsou jen bonus, miluju to tady, zkrátka si to sedlo. S kluky, s fanoušky, s trenéry i s lidmi v klubu. Cítil jsem se tu dobře, stejně tak moje rodina, přítelkyně.“
Rozhodnout zápas? To jsem miloval
Za Slavii jste nastřílel čtyřicet branek. První přišla v Nice, později oceněná jako Gól roku.
„Určitě to byl jeden z mých nejhezčích, nejdůležitějších gólů v sešívaném. Musím se ale přiznat, že vždy jsem si cenil gólů, kdy jsem rozhodl zápas, nebylo jich málo. Z nich pramení moje nejkrásnější vzpomínky. Všichni totiž ví, že jsem góly střílel rád, a že jsem miloval radovat se před fanoušky.“
Co další trefy?
„Vzpomínám na gól v derby, na branku proti Plzni, kdy jsem rozhodl zápas. To jsou nezapomenutelné okamžiky, které si budu pamatovat do konce života.“
Už jste to nakousl, vašich vítězných zásahů bylo hned šestnáct. Čemu to přičítáte?
„Zkrátka miluju rozhodovat zápasy. Strašně si toho cením, vždy jsem se snažil být profesionál, i když jsem třeba nenastupoval v základu. Vždy jsem šel na hřiště se zdviženou hlavou, chtěl jsem uspět pro Slavii. Myslím, že to se mi dařilo, i proto jsem možná byl tak cenný, nejen pro trenéry, ale i pro ostatní v klubu. Jsem jim za to strašně moc vděčný, rád bych jim touto cestou poděkoval, a nejen jim, ale i trenérům a lidem z klubu. Slavie mi otevřela cestu ven, změnila mi život.“
Mít respekt ke starším
Z kluka z Karviné je dnes český reprezentant. Vyrostl jste ve Slavii i jako člověk, souhlasíte?
„Souhlasím. Slavia mi dala nejen fotbalové zkušenosti, posunula mě nejen do reprezentace, ale teď i do vysněného angažmá. Přiznávám, přicházel jsem jako kluk, do té doby jsem žil s rodiči. Vyspěl jsem i po této stránce, teď mohu říct, že jsem připravený na život. Moc si toho vážím, Slavia mi dala do života úplně všechno. Jsem jí za to nesmírně vděčný a vždy se sem rád vrátím.“
Co vám bude více scházet, spoluhráči nebo fanoušci?
„Chybět mi bude oboje. Sedlo si to tu spolu. Zkušení spoluhráči, které nechci jmenovat, mi pomohli po příchodu z Karviné. Byli to zkušení hráči, rád bych jim moc poděkoval, všichni ví, o kom mluvím. Vždy jsem si jich cenil, vážil jsem si jich a pro mě bylo vždy nejdůležitější mít ke starším hráčům respekt. Tak by to mělo být, moc jim za to děkuju.“
A fanoušci?
„Poděkovat musím i jim, samozřejmě. Přijali mě s otevřenou náručí, vážili si mě. I když to třeba někdy nebylo dobré, vždy jsme si k sobě našli cestu, ta chemie mezi námi byla skvělá.“
Trenér Feyenoordu mě má nastudovaného
Teď se loučíte, míříte do Feyenoordu. Jak těžké bylo přijmout novou výzvu?
„Neopouští se to tu lehce… Ale jak všichni ví, chtěl jsem si zkusit zahraničí. Měl jsem ty ambice a myslím, že takhle by to mělo být. Po skvěle odvedené práci si zkusit posun někam výš. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo, že jsou všechny strany spokojené. A nesmírně si cením toho, že jsem mohl být součástí Slavie.“
Co čekáte od nového angažmá?
„Nebude to nic jednoduchého, čekám obrovskou změnu. Celý život jsem byl v Česku, nyní jdu do zahraničí, věřím ale, že se s tím poperu. Nebudu skromný, chci se prosadit, chci rozhodovat zápasy tak jako tady. Chci bojovat za klub, zahrát si Ligu mistrů a zvednou nad hlavu pohár pro vítěze nizozemské ligy.“
Pomůže vám fakt, že jste se na stadionu De Kuip se Slavií hned dvakrát ukázal?
„Určitě mi to pomůže. Byli jsme tam dvakrát, dva zápasy jsme odehráli také doma. Znám prostředí i fanoušky. Myslím, že mě bude znát i trenér, který mě má podle mého dost nasledovaného (smích). To mi na začátek může pomoci.“
A navíc dres zůstane prakticky stejný…
„Krásné, symbolické. Už teď mohu říct, že mi zůstane i stejné číslo. Sešívané barvy neměním. Červená a bílá. Je to tak v pořádku a jsem za to moc rád.“
