Jsem emotivní typ. Intenzita hry je základem úspěchu
Trenére, vítejte v Algarve a hlavně ve Slavii! Většina fanoušků vás jistě zná jako hráče, i přes to, můžete se nám představit?
„Jsem hrozně rád, že tady s klukama můžu být. S fotbalem jsem začínal na Slovácku, odkud přišel přesun do Liberce, kde jsem potkal realizační tým Jindřicha Trpišovského. Následoval přestup do Apollonu Limassol a konečnou kapitolu mé hráčské kapitoly napsala Sigma.“
Opouštíte Olomouc, odcházet od rozdělané práce musí být náročné. Jak to v klubu vzali?
„Má to dva úhly pohledu. Ano, nechávám něco za sebou, zároveň jsem se ale přesunul do nejlepšího týmu v lize. Se všemi v Sigmě mám dobrý vztah a i proto jsem rád, že se s nimi budu moct po návratu do Prahy ještě rozloučit.“
Přicházíte na pozici Jaroslava Köstla, poradil vám něco?
„Jardu znám už z působení v Liberci. Je to skvělý trenér, jeho kariéru jsem sledoval. Než jsem usedl do letadla, tak jsme si chvíli volali. V trenérské kabině mi prý nechal nějaký dopis, jsem moc zvědavý, co se v něm dočtu.“
Co bude náplní vaší práce? Na jakou stránku hry se specializujete?
„Ještě si to s trenéry upřesníme, má role by ale měla plynule navázat na Jardovy povinnosti. Teď máme celý týden, abychom se o tom do detailu pobavili.“
S trenérským štábem jste se coby hráč potkal už v Liberci. Dokázal jste si představit, že jednou, a vlastně tak brzy, stanete po jeho boku?
„Určitě ne. V té době jsem si budoval hráčskou kariéru a chtěl na ní pracovat co nejdéle. Bohužel mě ale trápily problémy se zády, kvůli nimž jsem na Kypru musel podstoupit operaci plotýnky. Pád byl tedy rychlejší, i proto jsem ale vděčný za šanci, kterou mi dal Radoslav Látal. Prakticky ihned jsem tedy z pozice hráče přešel do trenérského křesla a začal se v nové roli zdokonalovat. Snažil jsem se načítat trendy trenérů, ať už to byl právě Radek Látal nebo Václav Jílek, jimž bych chtěl za důvěru moc poděkovat."
V trenérské pozici působíte třetí sezonu, co vás na té práci nejvíc naplňuje?
„Miluju mezilidské vztahy v kabině, neskutečně mě nabíjí. Jsem rád, že můžu zůstat u fotbalu i pospolitého kolektivu, který ve Slavii je. Mojmír Chytil i Ondřej Zmrzlý mi říkali, že kabina je tady skvělá, zdravá. Neskutečně se na všechny těším.“
Čím je vám styl Slavie blízký?
„Intenzita a náročnost. Na vlastní kůži jsem tyto atributy pocítil v Liberci – trenér Trpišovský mě z levého křídla předělal na levého obránce. S Vladimírem Coufalem jsme pilovali lajny a dostávali se i do zakončení. Presink, represink, sprinty, náběhy. Náročnost je zkrátka enormní, což se mi líbí.“
S několika současnými slávisty jste se na hřišti už setkal. Ke komu v klubu máte lidsky nejblíž?
„Na první dobrou řeknu Mojmíra Chytila, mám s ním skvělý vztah. Absolvovali jsme spolu i několik individuálních tréninků, takže byl čas se lépe poznat. Potom třeba Ondra Kolář nebo Petr Ševčík, zažili jsme spolu hodně srandy i mimo hřiště."
Psali vám hráči, když se dozvěděli, že se blíží přestup?
„Zrovna v neděli mi psal Mojma, kdy už konečně přiletím. Ondra Zmrzlý mi psal asi dvakrát a vyptával se, v jaké fázi jednání jsou. Oba mě tady v Portugalsku už chtěli (smích).“
Vrátíme-li se jedenáct let v čase nazpět do roku 2013, nejednomu fanouškovi se vybaví náročný boj o záchranu. Tehdy jste v dresu Slovácka proměnil penaltu a poslal Slavii do sestupových pater. Vzpomínáte si na ten moment?
„Na zápas v roce 2013 si vůbec nepamatuji, už to je nějaká doba. Ale teď, když jsme se na něj dívali společně, se mi penalta hned vybavila. Zpětně mě to trošku mrzí (smích).“
Zpět do současnosti a výhledu do budoucna. Jaké jsou vaše červenobílé ambice?
„Mé cíle budou stejné, jako jsou ty hráčské – tedy hlavně týmové. To znamená úplně ty nejvyšší. Já osobně jsem nikdy nebyl v klubu, který mířil na trofeje, takže se na to opravdu moc těším. Získat pohár, dostat se co nejdál v Evropské lize, vyhrát titul. To všechno jsou naše hlavní cíle pro aktuální sezonu.“
Součástí Slavie jsou neodmyslitelně také fanoušci, Tribuna Sever. Stadion byl na podzim téměř vždy vyprodaný. Jak se na atmosféru těšíte z pohledu domácího trenéra?
„Na fanoušky se těším strašně moc. Už jako hráč jsem po rozlosování koukal, kdy budeme hrát na Slavii, a vždycky jsem ten zápas s napětím vyhlížel. Stadion byl prakticky celou podzimní část vyprodaný, fanoušci neskutečně bouřili a podporovali tým za každé situace. Nemůžu se dočkat, až se před ně postavím.“
Jste spíše emotivní trenér nebo kliďas?
„To už vím teď, jednoznačně emotivní (smích). Něco mezi Jindrou a Houšťou. Nejsem úplně ten typ, který jenom sedí a sleduje zápas. I co se týká tréninku – mám rád, když jsou v něm emoce, protože to pak baví i kluky, a není to jenom o tom, že si jdou zatrénovat. Měl jsem to takhle nastavené jako hráč a líbí se mi to i z pohledu trenéra.“
