Všichni jsme křehcí. Baví mě ohýbat všední postoje
Ateliér Krištofa Kintery v pražské Bubenči nedaleko staré čistírny odpadních vod. V podstatě prostorná garáž, ve které je umělecký proces cítit na každém centimetru. Ateliérem se tyčí sloupy pouličního osvětlení snad ze všech koutů světa. Do toho různorodé modely a sbírka objektů z autorových výstav, které v pozorovateli vyvolávají spoustu otázek. Místo, kterému dominuje hra se slovy. V prostorách, kde nic není nemožné.
Proč jste se do projektu rozhodl zapojit?
„Líbí se mi myšlenka, že umění má potenciál rozšířit obzory a kontext fotbalu. Větví ho do nečekaných příběhů a vybízí k úvahám, které by byly jinak opomenuty. Určitě to tedy pro mě nebylo těžké rozhodování.“
Na výběr byla řada témat, proč právě leden a mentální zdraví?
„Šlo o spontánní a intuitivní rozhodnutí. Každý z nás je poměrně složitá bytost a všichni psychiku nevyhnutelně řešíme.“
Co je hlavní myšlenkou designu vaší pásky?
„Chtěl jsem, aby bylo sdělení čitelné a šlo vidět z dálky. Tím pádem může rezonovat s tím, kdo si ho i třeba z tribuny přečte. Na umění mě baví, když je ambivalentní, znervózňuje. Všichni jsme vlastně mentální, mentálové. Na první poslech to může znít pejorativně, pravý význam hledejme ale úplně někde jinde. Mentální musí být všichni, od hráčů až po fanoušky. Jde o to, jak si výraz člověk vyloží, já v něm vidím hlavně pozitivno. Někoho naštve, další pobaví a zbytek donutí se zamyslet, o čem vlastně pojednává. Není to jasně definovaná zpráva, což mě neskutečně baví. Zároveň vzbudí diskuzi, čehož se designem snažím docílit. O podobných tématech bychom měli přemýšlet, jde o každodenní a nevyhnutelnou proceduru, bez níž nelze žít.“
Jak byste popsal proces samotné tvorby?
„Velmi často si pohrávám s jazykem, zvoláními a jednotlivými slovy, které obrazy doprovází. Baví mě je zapojit do hry, ačkoli umění se slovy příliš nepracuje – má tendenci je spíše zobrazovat a vykreslit. Slova jsou principiálním kódem veškeré komunikace a měla by mít prostor i na plátně. Stěžejní je lakoničnost zprávy – jde jen o pár písmen, grafických znaků, které vzbuzují nepřeberné množství otázek, což mě fascinuje.“
Máte k fotbalu nějaký vztah?
„Vyrůstal jsem ve Vršovicích, geograficky ale podstatně blíž k Ďolíčku. Nevyhnutelně jsem se tedy stal Klokanem a Bohemku zažil v těch nejlepších letech. Když jsem vyrůstal, dominovali lize a hráli i Pohár UEFA. Tenkrát přijel do Vršovic Ajax nebo Celtic, na ty zápasy nikdy nezapomenu. Za Slavii jsem dělal atletiku, 1 500 a 3 000 metrů. Oba kluby mě tedy v dospívání do určité míry formovaly, mám k nim hezký vztah a těším se na další vršovické derby.“
