O lásce k fotbalu, úspěších i zkáze 0:7. Jak čelil Slavii? | SK Slavia Praha
Více

O lásce k fotbalu, úspěších i zkáze 0:7. Jak čelil Slavii?

Radek Černý, majitel 241 soutěžních startů za Slavii, současný trenér brankářů v klubu i reprezentaci. Ikona a také čerstvý padesátník. Všechno nejlepší k životnímu jubileu, Čerte! Díky za všechny krásné společné okamžiky.

O Radku Černém jsme psali v rámci magazínu HT ke 130.výročí klubu. Předplaťte si to nejlepší slávistické čtení.
Tak trochu jiná legenda...

Takřka 250x stanul Radek Černý napříč soutěžemi v brance Slavie, třikrát slavil triumf v domácím poháru. Slastný okamžik zisku mistrovské trofeje mu ale byl jako hráči odepřen. Vytrval, dočkal se, tituly přišly v trenérské roli. Ve Slavii zanechal a stále zanechává nesmazatelnou stopu. Takového srdcaře aby člověk pohledal... Červenobílým barvám věnuje každý týden desítky hodin času, navíc i po změně kouče zůstal členem realizačního týmu reprezentace.

Proč? Protože fotbal. Protože Slavia!

Když dostane otázku, proč má ve svých letech a se skvostnou kariérou v kapse stále potřebu kočovat po Evropě a být každý víkend mimo domov, rozesměje se. „Měl jsem období, kdy už toho bylo hodně. Ale pak přijdu na hřiště a zase cítím ty emoce. Je to můj koníček, vždycky byl, nevím, proč bych se toho měl vzdávat,” opáčí Radek Černý, který v neděli oslavil 50. narozeniny.

A jal se vzpomínat na vybrané momenty svého fotbalového života. Ty krásné i ty, které by nejraději vytěsnil.

Nejsilnější zážitek

„Určitě když jsem začínal a poprvé dostal možnost chytat pravidelně za A–tým. Ušel jsem dlouhou cestu. Nikdy nezapomenu, když jsme postoupili přes Schalke v září 1998. Já jsem chytil rozhodující penaltu, do rozstřelu to dostal svým gólem Richard Dostálek. Oni rok předtím vyhráli Pohár UEFA, ve finále přehráli Inter. Wilmots, Češi Němec s Látalem, měli super tým. To byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Do stejného období spadá ještě jedna událost. Hráli jsme na Spartě, nebyli jsme dobře vyladění. Ale uhráli jsme tam plichtu 0:0. Když to přeženu, i kdybych se otočil zády, tak by mě to trefilo. Kdyby zápas trval celý den, tak asi neinkasuju. Další krásná vzpomínka, ale bylo jich spousty.“

ZAJÍMAVOST: První ligový start si Radek Černý připsal ve 20 letech v dresu Českých Budějovic 24. dubna 1994 proti Baníku Ostrava na Bazalech (porážka 2:4) pod trenér Pavlem Tobiášem, do branky šel z lavičky. Za první tým Slavie debutoval 3. listopadu 1996 opět na Bazalech, opět byl v pozici střídajícího hráče, v 78. minutě nahradil vyloučeného Jana Stejskala, a opět musel kousat porážku (0:1). Obě Černého "premiéry" navíc rozhodcoval Otakar Draštík.


Vstřelit gól

„Říjen 1999, zápas proti Jablonci. Už několik utkání předtím, kde jsme doma válcovali všechny týmy, tak mě fanoušci vyvolávali, když byly penalty. Věděli, že je rád kopu. Dokud jsem působil v béčku, tak jsem v přípravě někdy naskočil v poli, dal jsem i dost branek, určitě přes deset. Se Žižkovem mi to ještě neprošlo, proti Jablonci jsem se podíval na střídačku a dostal svolení, že můžu jít. Bylo to na závěr zápasu, vedli jsme 3:0, rozhodnuto. Cvičných penalt jsem nakopal za život hrozně moc, ale v utkání to samozřejmě bylo jiné, těžší, náročné na psychiku. Nakonec jsem to ale relativně v pohodě proměnil. Petr Pižanowski čekal, pak šel po ní. Neriskoval, asi se bál, že to půjde doprostřed. Dostat gól od brankáře je v pohodě, jen se nesmíte nechat ztrapnit, třeba dloubákem. Kdyby šel Petr napřed, tak by to asi mohl chytit. Já bych to asi v jeho kůži řešil stejně. Měl jsem z toho radost, do té doby skórovali v lize jen Kouba s Jánošem. Když Ondra Kolář před lety proměnil penaltu proti Příbrami, vrátily se mi ty vzpomínky. Říkal mi, že taky chtěl hodně dát gól, že se chystá dát ještě jeden někde, aby měl dva, aby byl lepší než já. Takové ty řečičky. To bylo v té euforii, kdy jsme vyhrávali a měli jsme nadstandardní formu. Důležitější je ale vždycky chytání.“

ZAJÍMAVOST: Radek Černý čelil v kariéře 21 pokutovým kopům (nepočítáme penaltové rozstřely. pozn.red.), zlikvidoval osm, šest na domácí scéně, dvě v rychlém sledu v Anglii. V rozmezí pěti dnů, 6. a 30. září 2009, ve druhé nejvyšší anglické soutěži zneškodnil penaltu nejprve Barnsley FC, pak i Newcastlu.

Přízeň i zloba fanoušků

„Když se při domácích zápasech jdeme v Edenu s brankáři rozehřát, skandují občas moje jméno. To člověka zahřeje, potěší. Vždycky jim zamávám nebo pokynu, vážím si toho. Je to vlastně trošku zvláštní, já jsem Tribunu Sever poznal až když jsem se sem vrátil. Při svém druhém ročním angažmá. Na Strahově i ve starém Edenu to bylo trochu jinak. Kotel byl někde jinde. A každý ví, že to tehdy nebylo výsledkově optimální. Zažili jsme i hodně negativní věci od fanoušků, ale to k tomu patří, měli na to plné právo. Nadávali mně, týmu. Frustrace byla obrovská, setkávali jsme se s nimi i na nějakých debatách po zápasech. Nebylo to příjemné. Někteří fanoušci byli oproti mně tak o dvě generace mladší, takže to bylo jiné ty hodnoty. Bylo těžké vysvětlovat, omlouvat se. Dnešní podpora týmu je neuvěřitelná, chodí sedmnáct tisíc na každý zápas. I na ty obyčejnější. Samozřejmě je to způsobené tím, že se daří, vyhrává. Že jsme úspěšní v lize i Evropě.“


Proti svým

„Dvakrát jsem chytal proti Slavii, jednou za Cheb v březnu 1996 v lize, to jsme prohráli, ale pro mě to dopadlo dobře. Slavia vyhrála 2:0, ale já zachytal skvěle. Chytil jsem dvě penalty, třetí kopnuli vedle. Celkem v tom utkání byly nařízeny snad čtyři pokutové kopy, šílenost. Pro mě to byl ale dobrý zápas, win-win situace. S Tottenhamem na Strahově to byla jiná písnička. Sice jsme vyhráli, ale dostal jsem tam hloupý gól, který se řešil skoro víc než vítězství. Dal ho David Střihavka, na bližší tyč. V Anglii to moc neřešili, pro mě byly důležité úplně jiné zápasy, ale trošku jsem si to vyžral v Česku. Brankář, když udělá nějakou chybu, tak to vždycky dopadne špatně. Zažil jsem toho za kariéru hodně. Ta inkasovaná branka mi uškodila i v hierarchii Spurs. Paul Robinson už nebyl úplně zraněný a myslím si, že klub toho využil, aby ho mohli vrátit do brány. To byl únor. Tolik jsem to ale tehdy neprožíval, jasně, mrzelo to, mohl jsem toho odchytat víc. Ale já už jsem tehdy věděl, že tam nebudu působit dál, že půjdu jinam. Pak jsem se do brány ještě na pár utkání vrátil, dochytal jsem sezonu a pak jsem v klidu odešel do Queens Park Rangers, ale bylo to v pohodě. Obě strany byly spokojené.“

ZAJÍMAVOST: Radek Černý odchytal v Premier League celkem 21 zápasů, 16 za Tottenham, 5 za Queens Park Rangers.

Teplice 0:7

„Když jsme 31. srpna 2022 vedli nad Teplicemi 6:0, chtěl jsem, aby padnul ještě jeden gól. Do jejich sítě samozřejmě. Aby se dorovnala ostuda z roku 2013. Bavili jsme se o tom s  klukama na střídačce, přáli jsme si, aby to i jejich hráči poznali, jaké to je z druhé strany. V tom zápase, kde jsme prohráli 0:7, tak kdybychom hráli ještě deset minut, tak asi prohrajeme 0:10. To byla taková deka, všechno na nás padlo. Byli jsme v oslabení po červené kartě, přesto jsme chtěli hrát a otvírali jsme to. Oni chodili do brejků. Nepovedlo se to, ale tak to někdy je. O půli to přitom bylo jenom 0:2. Jestli jsem si nějaký gól vyčítal? Nevím, Mahmutovič myslím dal hattrick, dva šly určitě chytit. Kdyby mě tam třeba natrefili… Pak už to byla taková letargie. Už to byla jenom otázka toho, kolik to bude.

Jít před fanoušky bylo hrozné. Předvedli jsme nedůstojný výkon, naprosto nehodný Slavie. Dokonce jsem pak šel před novináře. Tisková mluvčí byla tehdy Soňa Nouzáková. Já tam šel jako jeden z nejzkušenějších. Nebylo to příjemné, ale chtěl jsem se tomu postavit čelem. Řekl jsem, že to byl nejhorší den v životě. V té sezoně jsem zažil spoustu nepříjemných věcí. Ale musím pochválit kluky, protože jsme pak v následujícím kole vyhráli v Brně nad Znojmem 1:0, což vůbec nebylo jednoduché, celý týden zvládat ten tlak. V tu chvíli to, co se dělo v novinách, nebylo příjemné. Byl jsem rád za kluky, kteří nastoupili, odbojovalo se to a vyhrálo se. I když to byla nepovedená sezona, tak spousta hráčů mělo dobrý charakter a byli bojovníci. Dřív mi vadilo o tom mluvit, teď už ne. Slavia mezitím prožila úplně jiná období. Jsem strašně rád, že u toho můžu být. Už tehdy jsem věřil, že se Slavia dostane zase na výsluní. Jsme nahoře, ale je možné, že přijde zase nějaký útlum, může se to stát. V historii se to opakuje několikrát, ale samozřejmě je strašně příjemné být úspěšný.“

ZAJÍMAVOST: 19. srpna 2013 přihlíželo debaklu od Teplic v Edenu 6 458 fanoušků, o devět let později, 31. srpna 2022 sledovala výhru 6:0 nad stejným soupeřem 11 122 fanoušků. Průměrná podzimní ligová návštěvnost v letošním ročníku činí 17 664 fanoušků.

Konec kariéry

„Jak jsem už řekl, celá sezona 2013/14 byla mizerná. Samozřejmě jsem byl rád, jak to nakonec dopadlo, sestoupit nikdo nechtěl. Po posledním utkání na Baníku jsem cítil obrovskou úlevu, nikdo nechce, aby kariéru končil sestupem. Ale co chci říct, že jsme uhráli tehdy třicet bodů, což se říkalo, že na udržení stačí. Nechci se omlouvat, jen konstatuju fakta. Mě mrzelo předposlední utkání, kdy jsme hráli se Slováckem a remizovali 1:1, i když jsme mohli prohrát. Ale měli jsme hodně šancí a kdybychom ho uhráli, tak by bylo skoro jasné, že se zachráníme. I ten bod nám pomohl, ale Bohemka vyhrála v Jablonci a my věděli, že nás čeká těžký zápas v Ostravě. Věděli jsme, že bod nám nic neřeší a vyhrát tam nebude jednoduché. Pak jsme zase věděli, že Bohemka by musela porazit Plzeň, Olomouc vyhrát v Liberci. Dost proměnných, ale všechno se to mohlo stát. Naštěstí se to tak neudálo… Ze mě to vnitřně pak všechno hodně spadlo. Fanouškům to samozřejmě nestačilo, ti to viděli jinak, ale pro mě bylo důležité, že jsme nesestoupili. Prodloužení smlouvy nebylo ve hře, vůbec. Věděl jsem to dopředu, že končím. Cítil jsem i tělo, měl jsem zranění. Musel bych mít jiný režim a to nejde. Myslím, že jiné řešení nebylo.“

ZAJÍMAVOST: Radek Černý odchytal v domácí soutěži třináct sezon ve třech klubech (České Budějovice, Cheb, Slavia) s bilancí 104 výher, 60 remíz a 48 porážek. Inkasoval celkem 203 gólů (jeden vstřelil) a vychytal 90 čistých kont. Nejdelší sérii bez inkasované branky natáhl na čtyři utkání, za Slavii mezi 1. srpnem a 22. srpnem 1999. Senzační šňůru na startu sezony mu přerušil FK Chmel Blšany, v prvním poločase ještě Černý neinkasoval, v 50. minutě jej prostřelil Jan Šimák, následně padly ještě čtyři branky a slávisti zvítězili 3:2.

Láska k fotbalu

„Každý den jsem v Edenu, kočujeme po Česku i Evropě. Do toho reprezentace. Proč? Mám to zapotřebí? Dobrá otázka… Mám rád evropské poháry. To je to, proč se hraje liga, abychom mohli hrát Evropu. Liga mistrů byla obrovský zážitek. Časově je to náročné, ale být s kluky na hřišti je nejvíc. Vzdát se hřiště a atmosféry týmu nechci, to mě tu drží. Měl jsem to štěstí, že se můj koníček stal mým povoláním. Měl jsem období, kdy už toho bylo hodně, ale pak přijdu na hřiště a zase cítím ty emoce. Je to můj koníček a vždycky byl, tak proč bych se toho měl vzdávat. I rodina je zvyklá, už to znají i děti. Ví, že o víkendu nebudu doma. Slavii bych popřál, aby byla úspěšná alespoň tak jako v těch předchozích letech. Aby vychovala spoustu hráčů, kteří se dostanou do světa. Aby bylo vidět, že Slavia je motorem českého fotbalu.“

Aktuálně

O tíze okamžiku, psychické odolnosti i výkonu Ogbua

14. 4. 2024
Jindřich Trpišovský hovořil s novináři po prohře 0:1 s Viktorií Plzeň o chybějící agresivitě, špatném pohybu, zraněních, síle soupeře či (ne)kvalitě v ofenzivní části. Nezapomněl však vyzdvihnout výkon Oscara Dorleyho s Igohem Ogbuem, který se vrátil do základní sestavy.

Chyběla vášeň, touha. Zbraně ale neskládáme

14. 4. 2024
Tomáš Vlček nejdříve soupeři zamezil ve skórování obětavým zákrokem na brankové čáře, ani on však nedokázal odvrátit porážku 0:1 na půdě Viktorie Plzeň. Příčiny neúspěchu i klíčové momenty popsal bezprostředně po konci duelu v Doosan Areně.

Proti Plzni první venkovní porážka v ligové sezoně

14. 4. 2024
Slávisti ve šlágru 28. kola FORTUNA:LIGY podlehli ve Štruncových sadech domácí Plzni 0:1 a připsali si první venkovní porážku v ligové sezoně. Zápas rozhodl v 87. minutě nejlepší střelec Viktorie Pavel Šulc.

Další články