Co najdete v pátečním Slávistickém Poločase?
SYNOT TIP ARENA/EDEN - Rozhovor s Janem Zákostelským, plakát chorea Tribuny Sever nebo nahlédnutí do slávistického archivu s Robertem Segmüllerem. To a další zajímavosti najdete ve Slávistickém Poločase, který vychází k zápasu Slavie se Sigmou Olomouc. Poločas je zdarma k dispozici v den zápasu u vchodů na stadion.
Jan Zákostelský: Splnil se mi sen
Červenobílý dres obléká od osmi let. 25. dubna 2010 si splnil sen, když v Olomouci nastoupil ke svému prvnímu ligovému zápasu. O týden později si navíc připsal také svůj první ligový gól, když se v Synot Tip Areně v Edenu trefil do branky Příbrami. „Na Olomouc mám samozřejmě pěkné vzpomínky, získal jsem tam svůj první ligový start. Jen škoda, že jsme tam tehdy nevyhráli,“ uvedl osmnáctiletý útočník Jan Zákostelský.
Kdy jste se dozvěděl, že jste byl povolán do áčka?
„Den před zápasem v Olomouci jsem přišel normálně na trénink B-týmu a trenér Janů mi řekl, že na druhý den odjíždím s áčkem do Olomouce. Takže jsem byl docela překvapený, ale mile překvapený.“
Co na to říkala vaše rodina?
„Když jsem přišel domů a oznámil jsem jim to, tak mi samozřejmě poblahopřáli a popřáli mi hodně štěstí.“
Byl jste před zápasem hodně nervózní?
„Nervozita byla určitě větší než v zápasech předtím. Byl to ligový zápas, který je samozřejmě také mnohem více sledovaný, bylo tam také více fanoušků než na zápasech ve třetí lize... Ale zase že bych si to nějak více připouštěl, to se říct nedá. Byla to taková ta zdravá nervozita.“
Jak vám bylo, když jste poprvé přišel do kabiny áčka na trénink?
„Pro mě to bylo splnění snu. Ve Slavii je dobrá parta, kluci mě přijali dobře a hodně mi také pomohli. Takže ten příchod mezi starší kluky byl v pohodě.“ (směje se)
Máte v kabině jako jeden z nejmladších hráčů i nějaké úkoly?
„Určitě. My mladší nosíme například pomůcky na trénink, míče, pomáháme masérům a podobně. Ale tato praxe je bežná i v mládežnických týmech, takže to rozhodně není nic neobvyklého.“
Kdy jste s fotbalem začínal?
„V pěti letech v Liberci, protože tam můj táta tehdy hrál a my jsme tam také bydleli. Nastoupil jsem do přípravky. Potom jsme se přestěhovali do Benešova, kde jsem hrál asi půl roku. A když jsem byl ve druhé třídě, tak jsem přišel do přípravky Slavie. To mi bylo osm let. “
Je výhodou, že váš tatínek hrál také fotbal a že s vámi může řadu věcí rozebírat?
„Určitě je to pro mě dobré, táta mi v tomto ohledu hodně pomáhá. Je výhoda, že se na to nekouká jen očima fanouška, který by mi řekl, teď jsi hrál dobře nebo teď jsi hrál blbě. Táta to se mnou rozebírá a dává mi i řadu užitečných rad.“
Byl na vás hodně přísný?
„Když jsem byl ještě dítě, tak na mě byl přísný. Ale samozřejmě to bylo v těch normálních mezích, rozhodně to nějak nepřeháněl. Věděl totiž přesně, co potřebuju a co je pro mě dobré. Přesně vycítil, kdy má cenu mi něco říkat a kdy naopak by to mělo zcela opačný efekt. Nikdy mě do ničeho nenutil, protože věděl, že by to stejně nemělo žádnou cenu.“
Na svém kontě už máte také první ligový gól. Jak jste to doma oslavili?
„Táta i všichni v rodině byli samozřejmě rádi. Byl to můj druhý start v lize. Ale že bychom dělali kvůli tomu nějakou speciální oslavu, to ještě zatím ne. To bych musel toho dokázat víc. A hlavně dát nějaký normální pěkný gól, ten proti Příbrami byl hodně kuriózní.“
Pokračování rozhovoru najdete ve Slávistickém Poločase.
