Vlčkova kanonáda ve znamení šestek
20. 11. 2006, Redakce
PRAHA – Šestý gól v šestém zápase v řadě, navíc v šedesáté šesté minutě. Stanislav Vlček svoji obdivuhodnou sérii prodloužil i proti Českým Budějovicím. „Šel jsem sám na brankáře, mířil jsem tentokrát na bližší tyč, jsem rád, že to tam zase spadlo.
PRAHA – Šestý gól v šestém zápase v řadě, navíc v šedesáté šesté minutě. Stanislav Vlček svoji obdivuhodnou sérii prodloužil i proti Českým Budějovicím. „Šel jsem sám na brankáře, mířil jsem tentokrát na bližší tyč, jsem rád, že to tam zase spadlo. Gólman Filipko možná čekal, že to půjde na vzdálenější tyč, nechal mi na té přední prostor,“ popsal svoji ránu. A čím to je, že se mu tak střelecky daří? „Nevím, dal jsem gól v prvním kole, pak dlouho nic a teď šest za sebou,“ usmíval se po utkání náš forvard. „Jsem rád, že také děláme body, konečně jsme potvrdili výhru z venku,“ dodal. „Dneska jsem měl jen jednu šanci, tu jsem proměnil, jindy jich mívám víc a netrefím se. Snad mi to ještě vydrží,“ přeje si.
„Je to hodně o štěstí, když to tam spadne,“ odpovídal na další z dotazů žurnalistů. Na levém uchu měl Vlček bolestivou ránu. „Sešité to nemám, ani nevím, kdy se to stalo,“ mávl nad zraněním rukou. „Jsem rád, že jsme se dotáhli na špičku tabulky, bude to o moc zajímavější.“
První krok ke třem bodům udělal Tomáš Hrdlička, který dal pro změnu druhou branku ve druhém zápase. „Jsem od toho na hřišti, abych dal nějaký gól. Nestačili se se mnou vrátit, najednou jsem vyplaval před brankou sám,“ vylíčil úvodní změnu skóre.
A dala se dorážka vůbec neproměnit? „Zahodit se dá všechno, ale hodně jsem se na to soustředil, abych to dobře trefil,“ usmál se. „Konečně jsme to prolomili, já jsem tu pět let a něco takového nepamatuju. Snad už teď budeme vyhrávat doma i venku,“ oddechl si náš záložník.
Přihrávku před branku poslal Matej Krajčík. „Jsem rád, že jsem mohl naskočit a přispěl jsem alespoň přihrávkou. Ruka mne nebolí, bylo to v pohodě, dá se s fixací prstu hrát,“ řekl našemu webu. „Byl opravdu nejvyšší čas doma vyhrát,“ těšilo ho.
Na výhře nemají svůj podíl jen střelci, ale také zadní řady. Několikrát se v pondělní dohrávce blýskl zejména brankář Matúš Kozáčik. „Těší mne vychytaná nula, i když při brance Budějovic mi zatrnulo, že bude platit,“ přiznal náš gólman. Zlikvidoval hlavně šance Iva Táborského. „Neměl jsem ani čas si uvědomit, že je to on. Myslel jsem hlavně na to, abych mu nedal příliš času na to se rozhodovat, kam zamířit,“ popsal jedny z rozhodujících momentů utkání.
Standa Vlček podobné situace proměňuje. „Možná si to s ním proberu, užitečné to může být pro oba. Střela na zadní tyč je každopádně těžko chytatelná,“ zamyslel se Kozáčik. I jeho mrzí domácí ztráty. „Toho lituje teď každý, stačí se podívat na tabulku, kde jsme mohli být. Ale je to pryč.“
Slovenský brankář přečkal i nepříjemný zákrok Baláže, který do něj nešetrně naběhl, i když už na míč nemohl dosáhnout. „Naštěstí to bylo přes chrániče, v takové situaci není moc šancí se nárazu bránit, obě ruce má člověk na míči. Jsem rád, že to dobře dopadlo.“
